29 Odo 487/2001 — Nejvyšší soud

29 Odo 487/2001 citace  Název judikátu:Bezdůvodné obohacení. Plnění bez právního důvodu. Projektová dokumentace. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2004 Spisová značka:29 Odo 487/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.487.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 451 předpisu č. 40/1964Sb. § 454 předpisu č. 40/1964Sb. § 456 předpisu č. 40/1964Sb. § 458 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 487/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P. – P., s. s r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. arch. V. Š., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 218.885,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 265/96, o dovolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. března 2001, č. j. 22 Co 463/2001-172, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Dovolání žalobkyně proti výrokům rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. března 2001, č. j. 22 Co 463/2001-172, jež se týkaly částky 1.114,50 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení před soudem prvního stupně, se odmítá. III. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. března 2001, č. j. 22 Co 463/2001-172, ohledně částky 218.885,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u okresního soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 220.000,- Kč se šestnáctiprocentním úrokem z prodlení od 11. května 1996 do zaplacení, s tím, že se žalovaným uzavřela v září 1993 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování projektu nástavby M. š. L., a to projektu pro stavební řízení a projektu pro realizaci stavby. Termín předání díla byl dohodnut do 31. března 1994 a cena díla byla sjednána částkou 400.000,- Kč „mimo DPH“. Požadavek žalovaného byl, aby mu žalobkyně předala projekt pro stavební řízení do 31. ledna 1994, což se i stalo a po vystavení zálohového listu na částku 200.000,- Kč, splatnou 20. února 1994, žalovaný dne 2. března 1994 tuto částku uhradil. V době od 31. ledna do 31. března 1994 žalobkyně odpůrci dle jeho požadavku průběžně předávala výkresovou dokumentaci projektové dokumentace k realizaci stavby, přičemž žalovaný jí 30. března 1994 oznámil, že pozastavuje práce na díle do vyjasnění finančního zajištění, a že předání projektové dokumentace pro realizaci stavby požaduje do 15. května 1994; v té době již bylo dílo dokončeno. Jelikož předání díla bylo sjednáno k 31. březnu 1994, pokusila se žalobkyně přes vyjádření žalovaného z 30. března 1994 o jeho předání, žalovaný je však odmítl převzít. V letech 1994 až 1996 proběhla mezi účastníky bezvýsledně jednání o úhradě zbývající části ceny díla, kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne 23. dubna 1996, splatnou 10. května 1996, na částku 220.000,- Kč. K úhradě této částky však dosud nedošlo. Později žalobkyně svá žalobní tvrzení doplnila potud, že pro případ neexistence smlouvy o dílo jí má být žalovaná částka přiznána z titulu bezdůvodného obohacení, jehož výše tkví v hodnotě žalovaným převzaté projektové dokumentace, jejíž cenu určil znalecký posudek znalce Ing. P. H. částkou 208.462,50 Kč. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. prosince 2000, č. j. 12 C 265/96-148, žalobu o zaplacení částky 220.000,- Kč se šestnáctiprocentním úrokem z prodlení od 11. května 1996 do zaplacení zamítl (bod I. výroku), uložil žalobkyni nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 108.631,- Kč (bod II. výroku) a zavázal ji zaplatit České republice na účet okresního soudu na zálohovaném znalečném částku 1.325,20 Kč (bod III. výroku). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. března 2001, č. j. 22 Co 463/2001-172, potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o zamítnutí částky 218.885,50 Kč s příslušenstvím a v bodě III. výroku o nákladech státu, a co do částky 1.114,50 Kč s příslušenstvím jej zrušil (první výrok). Dále tento rozsudek změnil v bodě II. výroku tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává (druhý výrok) a nepřiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Co do potvrzujícího výroku ve věci samé odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyni se nepodařilo prokázat existenci platné smlouvy o dílo (ve smyslu ustanovení § 536 obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“), jejímž předmětem měla být projektová dokumentace, a ze které je žalováno zaplacení ceny díla, ani bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalované. K bezdůvodnému obohacení uzavřel, že není podstatné, zda žalovaný projektovou dokumentaci vrátil, nýbrž to, že žalobkyně by mohla požadovat (ve smyslu § 458 odst. 1 občanského zákoníku – dále též jen „obč. zák.“) peněžitou náhradu, jen kdyby vrácení projektové dokumentace nebylo možné. To ovšem žalobkyně netvrdila ani neprokazovala. Ke zrušujícímu výroku (co do částky 1.114,50 Kč s příslušenstvím) odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně si neuvědomil, že předmětem řízení byla již jen částka 218.885,50 Kč s příslušenstvím. Potvrzující výrok o nákladech státu odvolací soud odůvodnil jeho věcnou správností a zbývající výroky o nákladech řízení pak tím, že zde jsou – ve smyslu § 150 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – okolnosti zvláštního zřetele hodné. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení; žalobkynino dovolání směřovalo výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou výroku o nákladech odvolacího řízení, dovolání žalovaného směřovalo jen proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení. Žalovaný v dovolání namítal, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241 odst. 2 (správně odst. 3) pod písmeny c/ a d/ o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/), a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Konkrétně dovolatel namítal, že nebyl důvod k postupu podle § 150 o. s. ř. a domáhal se proto zrušení rozsudku (v napadené části) a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně má dovolání za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně pak dovoláním zpochybňuje především závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyla sjednána smlouva o dílo, jehož předmětem by byla projektová dokumentace pro realizaci stavby. Zdůraznila, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že: - dovolatelka na projektové dokumentaci pro realizaci pracovala, - žalovaný a jeho spolupracovnice Ing. arch. Š. Ť. se zúčastňovali výrobních výborů nad rozpracovanou projektovou dokumentaci pro realizaci, stejně jako starosta obce L., jež měla být investorem stavby, - žalovaný se v září 1993 za přítomnosti pracovníků dovolatelky i některých subdodavatelů zúčastnil jednání, na němž prohlásil, že u dovolatelky objednává vypracování projektové dokumentace stavby Nástavba M. š. L., jak pro stavební povolení, tak pro realizaci. Dovolatelka též u soudu tvrdila, že cenu díla stanovili účastníci na základě kalkulace, kterou žalovaný převzal 27. září 1993, a dále ji upřesnili v prosinci 1993. Odvolací soud – pokračuje dovolatelka – nezpochybnil v rozsudku skutečnost, že dovolatelka na projektové dokumentaci pro realizaci pracovala, avšak stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o dílo, neboť nedošlo k naplnění ustanovení § 536 odst. 3 obch. zák. Odvolací soud též dovozuje, že žalovaný uzavřel s Obecním úřadem L. pouze smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci pro stavební povolení, takže by bylo nelogické, aby s dovolatelkou uzavíral smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci pro realizaci. Dovolatelka v průběhu řízení prokázala, že žalovaný věděl, že je zpracovávána projektová dokumentace pro realizaci, zúčastňoval se výrobních výborů nad rozpracovanou dokumentací a byl informován o připravovaném výběrovém řízení na zhotovitele označené stavby. V podmínkách pro výběrové řízení zajišťované Obecním úřadem L. z března 1994 je uvedeno, že stavba bude realizována od 18. dubna 1994 do 30. list