3 Tdo 1017/2024 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1017/2024-15979 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovoláních, která podali obviněný Ladislav Eliáš, bytem Myslavská 217, Košice, Slovenská republika, a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Petra Londina, bytem Trnávka 209, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024, č. j. 4 To 72/2023-15541, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 2/2018, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ladislava Eliáše odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného Petra Londina odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“) ze dne 20. 2. 2023, č. j. 73 T 2/2018-15330, byl obviněný Ladislav Eliáš (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil v letech 2010 – 2011 společně s obviněnými (již pravomocně odsouzenými) Jaromírem Šicnerem a Alešem Girstlem a zemřelým Miroslavem Brožíkem způsobem detailně popsaným ve výroku o vině. Tímto jednáním podle závěru městského soudu zastřel původ finančních prostředků v celkové výši nejméně 50 000 000 Kč, které byly získány zvlášť závažným zločinem podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016, popsaným pod bodem III. 1) výroku rozsudku téhož soudu ze dne 5. 10. 2020, č. j. 73 T 2/2018-13048, spočívajícím ve zkrácení daně z přidané hodnoty společností NORDFIELD TRADE, s. r. o. v celkové výši 925 228 003 Kč. Za to mu byl podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Obviněný Petr Londin byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, jíž mu bylo kladeno za vinu (společně s obviněnými Petrem Juřenou, Vladimírem Johnem a Matúšem Mendlem) spáchání skutku kvalifikovaného jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit v letech 2010 – 2011 a měl jím zastřít původ finančních prostředků v celkové výši 41 565 211 Kč, jež byly získány zvlášť závažnými zločiny podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016, popsanými pod body II. a III. 1) výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. 73 T 2/2018-13048, spočívajícími ve zkrácení daně z přidané hodnoty společnostmi TOP TEN DEVELOPMENT, s. r. o. (dále jen „TTD“) v celkové výši 248 036 811 Kč a NORDFIELD TRADE, s. r. o. (dále jen „NT“) v celkové výši 925 228 003 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podali obviněný Ladislav Eliáš a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (v neprospěch obviněných Ladislava Eliáše a Petra Londina) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2024, č. j. 4 To 72/2023-15541. Výrokem pod bodem I. z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a to ve vztahu k obviněnému Ladislavu Eliášovi podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně – ve výroku o trestu a ve vztahu k obviněnému Petru Londinovi podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu, a současně sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci nově rozhodl. Obviněnému Ladislavu Eliášovi při nezměněném výroku o vině uložil jednak podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let, a jednak podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 500 000 Kč. Obviněného Petra Londina pak ve shodě se soudem prvního stupně zprostil obžaloby, nikoli však při využití § 226 písm. b) tr. ř., nýbrž § 226 písm. c) tr. ř. Výrokem pod bodem II. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného Ladislava Eliáše. 3. Je třeba připomenout, že Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze v této věci meritorně rozhodovaly již podruhé. Městský soud svým prvním rozsudkem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 73 T 2/2018-13048, obviněné Ladislava Eliáše a Petra Londina zprostil obžaloby, a to oba podle § 226 písm. b) tr. ř. Vrchní soud pak rozsudkem ze dne 11. 4. 2022, č. j. 4 To 49/2021-14620, toto rozhodnutí ve vztahu ke jmenovaným obviněným z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil a v tomto rozsahu věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil městskému soudu s tím, aby v ní učinil nové rozhodnutí. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024, č. j. 4 To 72/2023-15541, podali dovolání obviněný Ladislav Eliáš a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Petra Londina, a to oba shodně s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. Obviněný Ladislav Eliáš u prvního z uvedených dovolacích důvodů výslovně označil jeho první a třetí alternativu, tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že nebyly nedůvodně provedeny obviněným navrhované podstatné důkazy. U druhého dovolacího důvodu pak označil jeho první alternativu, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Zdůraznil, že původním rozsudkem městského soudu ze dne 5. 10. 2020 byl obžaloby zproštěn a že (podle něj) stěžejní argumentace vrchního soudu při zrušení tohoto rozhodnutí spočívala v tom, že není k dispozici žádný důkaz prokazující, že by společnosti TREDET s. r. o. (dále též jen „TREDET“), AMUSSETE a. s. (dále též jen „AMUSSETE“) či NT byly zapojeny v clearingovém systému společnosti Euro Clearing Center (dále též jen „EUCC“) ovládané Jaromírem Šicnerem. V odůvodnění svého rozsudku tehdy vrchní soud konstatoval, že společnost EUCC ukončila svoji činnost a od jejího právního nástupce se policejnímu orgánu nepodařilo získat jakékoli podklady, zejména výpisy z clearingového účtu, neboť tato nástupnická společnost přemístila své sídlo do Řecka. Vrchní soud uzavřel, že obviněným tvrzená existence pohledávek začíná končí právě a jen u těchto dokumentů. Tyto nesprávné závěry však obviněný spolehlivě vyvrátil, když v novém (posledním) odvolacím řízení na podporu svých tvrzení předložil listinné důkazy, a to konkrétně výpisy z clearingového účtu clearingové centrály Clearing ICE a. s. pro společnost TREDET ze dne 30. 11. 2009 a 31. 12. 2009, výpis transakcí EUCC ze dne 29. 2. 2012, obratovou předvahu společnosti TREDET za rok 2009 a interní doklady společnosti TREDET ve vztahu k partnerovi Clearing ICE a. s. ze dne 9. 11., 30. 11. a 31. 12. 2009. Z předložených výpisů je zřejmé zaúčtování smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 50 000 000 Kč, jakož i dalších smluv o postoupení pohledávky, a to v reálném čase. Výpisy prokazují účast společnosti TREDET po celé období v systému EUCC. Tím byl vyvrácen závěr soudů prvního i druhého stupně, že neexistují důkazy o účasti společnosti TREDET v EUCC. Listiny naopak podporují tvrzení obviněného, že společnost TREDET byla zapojena v clearingovém systému, a potvrzují i existenci smlouvy o půjčce ze dne 9. 11. 2009 v částce 55 000 000 Kč se společností AMUSSETE s tím, že tato smlouva byla uzavřena v reálném čase dle její datace a nemohla být vytvořena až dodatečně. 6. Vrchní soud v rámci odvolacího řízení doplnil dokazování o některé listinné důkazy, na druhou stranu však zamítl další návrhy dovolatele na doplnění dokazování, a to výslechem svědka S. B., zpracovatele znaleckého posudku Ing. Pavla Dytrycha, zpracovatele znaleckého posudku znaleckého ústavu TPA Valuation & Advisory s.r.o. (dále též jen „TPA“) a odsouzeného Jaromíra Šicnera. V rozporu se svým prvním rozhodnutím konstatoval, že účast společností TREDET, AMUSSETE či NT v rámci clearingového systému není z hlediska posouzení viny dovolatele zásadní, a to s ohledem na prokázanou fiktivnost poskytnutí finančních prostředků formou půjčky mezi společnostmi TREDET a AMUSSETE a dalších souvisejících dokumentů a zjištěných okolností. Skutečnost, kterou zprvu považoval za zásadní, odvolací soud následně označil za irelevantní, a to za situace, kdy jinak nedošlo ke změně důkazní situace v neprospěch dovolatele. Závěr vrchního soudu, že účelem smlouvy o postoupení pohledávky ze společnosti TREDET na společnost ADEMON s.r.o. (dále též jen „ADEMON“) a oznámení o postoupení pohledávky, které obviněný podepsal, bylo ve spojení s dalšími simulovanými smlouvami a dokumenty navodit zdání, že peněžní prostředky pocházející z predikativní daňové trestné činnosti mají legální původ, není podpořen žádnými důkazy. Jedná se pouze o ničím nepodl