3 Tdo 1031/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1031/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 10. 2021 Spisová značka:3 Tdo 1031/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1031.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Šíření poplašné zprávy Šíření poplašné zprávy za stavu ohrožení Dotčené předpisy:§ 357 odst. 2 tr. zákoníku § 357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1031/2021-257 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 61 To 142/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 104/2020, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 61 To 142/2021, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 44 T 104/2020. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 44 T 104/2020, byl obviněný V. R. uznán vinným zločinem šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2, 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 22. 4. 2020 ve 13:04 hodin v XY zavolal z telefonního čísla XY na tísňovou linku 156 (na linku Městské policie hlavního města Prahy) s tím, že na XY v XY jsou odstaveny dva vraky vozidel, na které „Vaši udatní zbrojnoši akorát dali botičku, a tím pádem ty vraky jsou dál. Vtip spočívá v tom, že na nich je samozřejmě nějaká reklama, a ten, kdo je sem zaparkoval, tak chce, aby to tady bylo co nejdýl,“ dále uvedl, že na jednom z vraků je dva dny botička, načež poté, co operátor tísňové linky obviněnému odvětil, že věc je již řešena botičkou, obviněný reagoval slovy: „Je to řešeno nedostatečným a nevhodným způsobem, tady je zaparkovaná velká dodávka, která má na sobě reklamu na rychlý domácí test na koronavirus …“, na což operátor opětovně uvedl, že věc je řešena podle zákona a městská policie nemůže odtahovat vozidla, jak se jim líbí, když mají dva zákonné důvody k odtahu – z vyhrazeného parkoviště, nebo jako překážku silničního provozu – dále obviněný po poučení operátorem odpověděl, že tomu rozumí, zákony se musí dodržovat, a žádal, aby to operátor eskaloval na své nadřízené, že je to výsměch právnímu státu, následně obviněný navrhl, aby strážníci dodávky prohlásili za vrak a mohli je tak odtáhnout, zdůraznil, že dodávky stojí na jednom z nejdůležitějších náměstí v zemi a „vyřešit to botičkou je nevhodné,“ na to operátor reagoval, že Policie České republiky má proti městské policii ještě zákonnou možnost odtahu vozidel z bezpečnostních důvodů, na což obviněný obratem uvedl: „Vidíte, eskaluje to tedy na policii, protože já mám důvodné podezření se domnívat, že v těch autech jsou bomby! To by šlo?“ a že je o tom skutečně přesvědčen a hovor ukončuje slovy „tak ať to tady nebouchne, děkuju“, a tyto informace obviněný uvedl i přes to, že do té doby v hovoru trvajícím několik minut o žádné bezpečnostní hrozbě nehovořil, naopak důvodem hovoru byla žádost o odtažení vozidel z důvodu neoprávněné reklamy, načež při následném kontaktování obviněného ze strany policisty operačního střediska Policie České republiky, který se obviněného dotázal, jak ke svému podezření o umístění bomb v autech dospěl, uvedl: „Prostý úsudek, prostý úsudek, stojí takhle blízko hradu, jsou opuštěné“, a uvedené tvrzení obviněného následně vyústilo v záchrannou práci integrovaného záchranného systému – Policie České republiky, hasičů a záchranářů – spočívající v uzavření okolí a pyrotechnické prohlídce, které se ukázaly býti bezdůvodnými, neboť provedenou pyrotechnickou prohlídkou obou vozidel bylo zjištěno, že se v nich žádná bomba, ani jiný obdobný nástražný výbušný systém nenachází, a takového jednání se obviněný dopustil, ačkoliv věděl, že probíhá nejen na území České republiky pandemie nemoci Covid-19, kterou způsobuje koronavirus SARS-CoV-2, a která ohrožuje životy a zdraví lidí, a proto byl i usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sbírky, o bezpečnosti České republiky, vyhlášen a následně po souhlasu Poslanecké sněmovny opakovaně prodloužen pro území České republiky nouzový stav, čehož si musel být vědom z toho důvodu, že tato mimořádná událost byla už několik měsíců hlavním předmětem televizního a rozhlasového zpravodajství, obviněný měl na sobě ochranou roušku, která byla na základě doporučení Ústředního krizového štábu charakteristickým opatřením široké populace při potírání pandemie, a tato skutečnost byla i předmětem neoprávněné reklamy na domácí testy na koronavirus, a tímto jednáním způsobil škodu poškozené Záchranné službě hlavního města Prahy, IČO 00638927, se sídlem Korunní 98, 101 00 Praha 10, ve výši 3.823,60 Kč, poškozenému Hasičskému záchrannému sboru hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 62, 121 24 Praha 2, ve výši 16.800 Kč a poškozené Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, IČO 75151472, se sídlem Bartolomějská 7, 110 01 Praha 1, ve výši 935 Kč. Za to byl obviněný odsouzen podle § 357 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl v souladu s § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit majetkovou škodu poškozené Záchranné službě hlavního města Prahy, IČO 00638927, se sídlem Korunní 98, 101 00 Praha 10, ve výši 3.823,60 Kč; Hasičskému záchrannému sboru hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 62, 121 24 Praha 2, ve výši 16.800 Kč a Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, IČO 75151472, se sídlem Bartolomějská 7, 110 01 Praha 1, ve výši 935 Kč. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 44 T 104/2020, podal obviněný odvolání, a to do všech jeho výroků. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 61 To 142/2021, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 61 To 142/2021, podal obviněný V. R. dovolání (č. l. 243–246), v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný v podaném dovolání namítá, že ve vztahu k použité hmotněprávní kvalifikaci bylo nezbytné zjistit bez důvodných pochybností, zda mělo jeho sdělení kvalitu vyžadovanou v příslušném ustanovení trestního zákoníku v klíčovém aspektu, tj. ve způsobilosti takového sdělení vyvolat bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému. Zejména rozsudek odvolacího soudu příslušnou kauzální teorii nijak neaplikoval, a to do značné míry vinou bagatelizace poukazu obviněného na existenci zakázané deformace důkazů v řízení před nalézacím soudem, a to ohledně objektivní podezřelosti obou předmětných dodávek. Odvolací soud se s námitkami vznesenými obhajobou řádně nevypořádal a po rekapitulaci průběhu řízení a jeho námitek zhodnotil správnost a úplnost provedeného dokazování pouze prostřednictvím obecných formulací. Obviněný poukazuje zejména na odstavec 11., který dokládá předpojatost vůči domnělým pachatelům trestné činnosti spojené s falešnými oznámeními či poplachy vůči orgánům policie, soudům, apod. O tom, že se odvolací soud posouzením jeho odvolání patřičně nezaobíral, svědčí i fakt, že jeho oznámení učiněné na podkladě pravdivých důvodů zařadil do stejné kategorie jako oznámení typu „máte tam bombu nebo nastražil jsem Vám tam bombu“. Dovolatel dále namítl, že mezi fakticky provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními nalézacího soudu existuje extrémní rozpor, jehož bezprostředním následkem byla nesprávná aplikace kauzální teorie (míra podílu jednání obviněného na vzniklém následku). Konkrétně pak zmiňuje okolnost, že dodávky, u kterých vyslovil p