3 Tdo 1036/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1036/2025-206 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 11 To 178/2025-173, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 30/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami (dále též jen „okresní soud“) ze dne 5. 5. 2025, č. j. 2 T 30/2025-150, byl obviněný J. K. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) dne 17. 10. 2024 v době od 14:00 hodin do 14:07 hodin jako řidič vozidla MERCEDES-BENZ SPRINTER 315, r. z. XY, poté, co nerespektoval dočasně umístěné dopravní značení IP 4b) označující jednosměrnou komunikaci na mostku přes XY v ulici XY v XY, a toto vyústilo ve slovní rozepři s M. Ch., ročník XY, řidičem vozidla PEUGEOT 206, r. z. XY, který v tu dobu ve směru své jízdy odbočoval na uvedený mostek na parkoviště XY z ulice XY, kdy v okamžiku nemožnosti projetí přistoupil k vozidlu obviněného J. K. a otevřel mu levé přední dveře, aby mu neúspěšně vysvětlil, že se s vozidlem nachází v protisměru jízdy a je nutné, aby vycouval a neblokoval tak provoz, obviněný J. K. náhle vytáhl z igelitové tašky nacházející se vpravo na podlaze vozidla vedle sedadla plynovou pistoli Bruni GAP cal. 9 mm, n025106, CAT 11134, včetně vloženého zásobníku s pěti kusy nábojů s označením 9 mm P.A. Blanc, a touto nataženou rukou úmyslně namířil na úroveň obličeje a těla M. Ch., který v tuto dobu stál v bezprostřední blízkosti u otevřených dveří řidiče a sdělil mu: „Vypadni nebo tě odprásknu“, kdy následně zbraň stáhl zpět, přičemž toto jednání v M. Ch. vzbudilo důvodnou obavu o život a zdraví, když v danou chvíli nemohl rozpoznat, zda jde o ostrou střelnou zbraň. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci – ve výroku specifikované samonabíjecí expanzní pistole se zásobníkem a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 22 měsíců. Podle § 73 odst. 3 tr. zákoníku mu byla dále uložena povinnost podrobit se ve zkušební době podmíněného odsouzení terapeutickému programu pro řidiče podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. 3. Proti tomuto rozsudku (proti výroku o vině i trestu) podal obviněný odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Praze (dále též jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 11 To 178/2025-173, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil toliko ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného při nezměněném výroku o vině nově odsoudil ke stejným trestům jako soud okresní, avšak neuložil mu zmíněný terapeutický program pro řidiče podle § 73 odst. 3 tr. zákoníku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný J. K. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) a l) tr. ř. 5. V odůvodnění nejprve odcitoval znění § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1199/2018 s tím, že podle něj je trestný čin vydírání spáchán se zbraní tehdy, jestliže ji pachatel užije k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, nebo tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči napadenému, nesplní-li to, k čemu ho nutí. Podle přesvědčení dovolatele „z provedeného dokazování v žádném ohledu nevyplynulo, že by poškozeného nutil k takové činnosti (či v takové situaci), pod kterou by bylo možné spatřovat naplnění předmětné kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vydírání se zbraní, a dále, že ani soudem shledaný skutkový průběh události nelze právně kvalifikovat jako trestný čin vydírání se zbraní“. U trestného činu vydírání slouží pohrůžka jako prostředek k ovlivnění vůle napadené osoby, a proto musí být dostatečně zjištěno úmyslné jednání pachatele, které vede k ovlivnění vůle poškozeného. V posuzované věci však z výsledků dokazování takový jeho úmysl neplyne, tudíž nemohly být naplněny ani znaky subjektivní stránky daného trestného činu. 6. Odvolací soud došel k překvapivému závěru, že je zcela nerozhodné, co dovolatel uvedl při „ukázání“ zbraně poškozenému. Presumoval, aniž by to bylo důkazně podloženo, že cílem dovolatele bylo přinutit poškozeného, aby se svým vozidlem odjel z místa tak, aby dovolatel mohl projet na hlavní silnici. Z kamerového záznamu je však zřejmé, že poškozený zůstal na místě až do doby, než ze silnice vycouval a odjel obviněný. Uvedené tvrzení ve své výpovědi neuvedl dovolatel ani poškozený a lze v tom tedy spatřovat zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů. 7. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 767/2023 dále obviněný zdůraznil, že pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání je nutné, aby k použití násilí, pohrůžky násilí či jiné těžké újmy došlo neoprávněně. Neoprávněnost (protiprávnost) jednání pachatele může spočívat buď v tom, že poškozeného nutí k něčemu, co vůbec není oprávněn po něm požadovat a co poškozený není povinen činit, anebo je sice pachatel oprávněn poškozeného nutit k určitému konání, opomenutí nebo trpění, ale činí tak prostředky (např. násilím) neodpovídajícími účelu nebo cíli, který má být dosažen. Posuzovaný skutek přitom směřoval toliko k ukončení slovních výpadů poškozeného a jeho ústupu (zastavení agresivních projevů, otevírání dveří auta dovolatele), nikoli však ve smyslu vycouvání ze silnice, ale aby se poškozený k dovolateli přestal chovat nebezpečně (poškozený vystupoval vůči dovolateli vulgárně, agresivně a hrozil mu, což zcela jasně vyplývá z kamerového záznamu). Ze strany dovolatele tedy nemohlo jít o donucení k právně relevantnímu „konání“ ve smyslu skutkové podstaty vydírání. Jestliže tedy soudy skutek subsumovaly pod skutkovou podstatu vydírání jen proto, že dovolatel „chtěl, aby poškozený odešel“, i když se vyjde z konkrétního skutkového zjištění soudu prvního stupně, že dovolatel měl poškozenému sdělit „vypadni, nebo tě odprásknu“, resp. podle názoru odvolacího soudu jen proto, že „namířil na poškozeného plynovou pistoli a to, co u toho uvedl, není vůbec rozhodné“, jde o nesprávný právní výklad ustanovení § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Optikou odvolacího soudu by každé ukázání nebo namíření zbraně nebo repliky zbraně bylo nutné právně kvalifikovat jako vydírání se zbraní. Také je nutné poukázat na skutečnost, že poškozený se podle soudem dovozené výhrůžky nezachoval a na místě setrval až do doby, než se svým vozidlem vycouval a odjel dovolatel. Odvolací soud se samotnou právní konstrukcí skutku nezabýval, pouze odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (bod 6. napadeného rozsudku), tedy se řádně nevypořádal s odvolacími námitkami obhajoby, ačkoli ta na nesprávnou právní kvalifikaci poukazuje po celou dobu řízení. 8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obhajoba závěrem shrnuje, že u trestného činu vydírání se útok musí vztahovat ke konkrétnímu a srozumitelnému požadavku – poškozený musí vědět, co má vykonat/strpět, jinak absentuje obligatorní znak skutkové podstaty. Požadavek může směřovat i k opomenutí (nic nedělat) či strpění, avšak i tehdy musí být materiálně způsobilý vyvolat újmu nebo nesvobodu. Nestačí, když se pachatel (zde dovolatel) pouze brání pokračování slovního konfliktu a stupňující se agresi poškozeného. 9. Pokud jde o další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zde je předně zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Podstatným skutkovým zjištěním bylo především to, co měl obviněný poškozenému sdělit a co toto sdělení mělo v poškozeném vzbudit. Obviněný vypověděl, že poškozenému nijak nevyhrožoval, pouze mu sdělil „hele, co mám, a nech mě být“ a že při ukázání plynové pistole jednal v obavě z napadení poškozeným a v obavě o děti, které vezl, tedy v nutné obraně. Poškozený tak v obviněném vzbudil obavu minimálně o jeho zdraví, z toho důvodu mu obviněný ukázal plynovou pistoli, ovšem s tím, aby jej nechal být. Nijak poškozenému nevyhrožoval, v tomto sdělení je po celé trestní řízení konzistentní. Okresní soud učinil skutkový závěr, že dovolatel poškozenému sdělil „vypadni, nebo tě odprásknu“ výhradně na podkladě výpovědi poškozeného Ch. Jiný důkaz o tom k dispozici neměl. Věrohodnost poškozeného byla vyhodnocena nesprávně a jednalo se přitom o stěžejní důkaz. Obhajoba poukazovala na to