3 Tdo 1057/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1057/2025-211 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný O. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 24. 6. 2025, č. j. 6 To 35/2025-181, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 151/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále také jen „okresní soud“) ze dne 20. 1. 2025, č. j. 3 T 151/2024-155, byl obviněný O. K. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měl podle výroku o vině dopustit tím, že ve Zlíně XY dne 23. 12. 2023 v době od 01.00 hodin do 01.20 hodin na ulici XY před vstupem do XY po vzájemné slovní rozepři za přítomnosti nejméně tří osob fyzicky napadl poškozeného J. M., narozeného XY, tím způsobem, že ho opakovaně cca pětkrát udeřil pěstí do obličeje, na což poškozený reagoval tak, že se snažil rukama krýt obličej a ustupoval před ním, následně obviněný poškozeného odstrčil k zábradlí, uchopil a povalil ho na zem, a poté na zemi ležícího poškozeného zaklekl a udeřil ho cca pětkrát pěstí do obličeje. V důsledku útoku utrpěl poškozený luxační kombinované poranění v oblasti pravého hlezna spočívající v zadní luxaci hlezenní kosti, v šikmé zlomenině v oblasti zevního kotníku pravé dolní končetiny s posunem úlomků s roztržením vazivového spojení mezi lýtkovou kostí a holenní kostí (Weber B), ve zlomenině zadní hrany pravé holenní kosti a poškození deltového vazu v oblasti vnitřního kotníku pravé dolní končetiny, kdy toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření na oddělení urgentního příjmu Krajské nemocnice Tomáše Bati, a. s., ve Zlíně a následnou hospitalizaci na traumatologickém oddělení téže nemocnice od 23. 12. 2023 do 24. 12. 2023 s nutností provedení operačního zákroku, přičemž toto zranění poškozeného citelným způsobem omezovalo v běžném způsobu života po dobu 3 měsíců, kdy tato omezení spočívala především ve výrazném narušení stereotypu chůze včetně podstatného omezení při pohybu, sebeobsluze, osobní hygieně, obstarávání obvyklých potřeb a spánku. Za to byl obviněný podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 26 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, na náhradě škody částku 36 345 Kč. 2. Z podnětu následného odvolání obviněného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále také jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 24. 6. 2025, č. j. 6 To 35/2025-181, podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného znovu uznal vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku na upřesněném skutkovém základu, že obviněný ve Zlíně XY dne 23. 12. 2023 v době od 01.00 hodin do 01.20 hodin na ulici XY před vstupem do XY po vzájemné slovní rozepři za přítomnosti nejméně tří osob fyzicky napadl poškozeného J. M., narozeného XY, tím způsobem, že ho opakovaně cca pětkrát udeřil pěstí do obličeje, na což poškozený reagoval tak, že se snažil rukama krýt obličej a ustupoval před ním, následně obviněný poškozeného odstrčil k zábradlí, uchopil a povalil ho na zem, a poté na zemi ležícího poškozeného zaklekl a udeřil ho cca pětkrát pěstí do obličeje, čímž mu způsobil pohmožděniny a odřeniny v obličeji. Následně po odtržení jinou osobou obviněný pokračoval v útoku mácháním, kopáním a šlapáním na nohy poškozeného, přičemž ho zasáhl do oblasti pravého kotníku, v důsledku čehož utrpěl poškozený luxační kombinované poranění v oblasti pravého hlezna spočívající v zadní luxaci hlezenní kosti, v šikmé zlomenině v oblasti zevního kotníku pravé dolní končetiny s posunem úlomků s roztržením vazivového spojení mezi lýtkovou kostí a holenní kostí (Weber B), ve zlomenině zadní hrany pravé holenní kosti a poškození deltového vazu v oblasti vnitřního kotníku pravé dolní končetiny, kdy toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření na oddělení urgentního přijmu Krajské nemocnice Tomáše Bati, a. s., ve Zlíně a následnou hospitalizaci na traumatologickém oddělení téže nemocnice od 23. 12. 2023 do 24. 12. 2023 s nutností provedení operačního zákroku, přičemž toto zranění poškozeného citelným způsobem omezovalo v běžném způsobu života po dobu 3 měsíců, kdy tato omezení spočívala především ve výrazném narušení stereotypu chůze včetně podstatného omezení při pohybu, sebeobsluze, osobní hygieně, obstarávání obvyklých potřeb a spánku. Za tuto trestnou činnost odvolací soud obviněnému podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, nově uložil úhrnný trest odnětí svobody na 26 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného dále zavázal k povinnosti zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, na náhradě škody částku 36 345 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný O. K. prostřednictvím svého obhájce dovoláním s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 4. V jeho odůvodnění předně namítl, že krajský soud svým postupem porušil zásadu zákazu reformationis in peius zakotvenou v § 259 odst. 4 tr. ř. Při absenci odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného totiž k jeho tíži významně doplnil, resp. rozšířil, popis skutku oproti rozsudku soudu prvního stupně o pasáž, podle níž měl dovolatel po svém odtržení jinou osobou pokračovat v útoku na poškozeného mácháním, kopáním a šlapáním na jeho nohy a zasáhnout ho tak do oblasti pravého kotníku. Skutek byl tedy nově formulován tak, aby vykazoval všechny znaky zločinu ublížení na zdraví, v čemž předcházející rozsudek okresního soudu neobstál. Tím však došlo k nepřípustnému zhoršení postavení dovolatele a současně k porušení jeho práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nic na tom nemění ani skutečnost, že právní kvalifikace stíhaného jednání zůstala i po provedeném odvolacím přezkumu stejná. Krajský soud nepřípustně suploval aktivitu obžaloby v péči o dokonalost popisu skutku a tím se podílel na prokazování viny, což nelze vnímat jako projev nestranného rozhodování. Namísto toho, aby doplňoval dokazování a odstraňoval tak argumentační slabiny napadeného rozsudku, měl dovolatele zprostit obžaloby. Nové skutečnosti, o něž „svévolně“ rozšířil tzv. skutkovou větu, nadto nebyly s jistotou prokázány, když sám poškozený uváděl, že se pouze domnívá, že to byl obviněný, kdo mu zranění způsobil, avšak s jistotou to říct nemůže. Oba soudy důkazní situaci hodnotily nesprávně a jednostranně a vyvodily z ní zjištění, která jsou v příkrém rozporu i s výpověďmi svědků N. a P. a se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Přestože znalkyně jednoznačně vyloučila, že by zranění poškozeného mohlo vzniknout způsobem tvrzeným v obou rozsudcích, zejména krajský soud se bez logického vysvětlení přiklonil k verzi poškozeného, kterou jiné provedené důkazy naopak vyvracejí. Ničím nepodloženou úvahou dospěl k tomu, že obviněný poškozenému na kotník zřejmě úmyslně dupnul, byť ten neutrpěl pro takový mechanismus typické poranění měkkých tkání. 5. Dovolatel rovněž namítl, že nebyla zohledněna jeho výpověď a výpovědi slyšených svědků v tom směru, že agresivní poškozený ho fyzicky napadl jako první. Nechápe, z čeho soudy dovodily, že rvačku s J. M. začal on. Tuto verzi události od počátku popíral a trvá na tom, že se pouze bránil útoku poškozeného, který potyčku vyprovokoval. V rámci vlastní obrany ho odstrčil, načež oba spadli na zem, a právě v souvislosti s tímto pádem poškozený utrpěl frakturu kotníku. Soudy se nicméně s jeho obhajobou přesvědčivě nevypořádaly a v důsledku toho nesprávně vyřešily i otázku jeho zavinění. Upřednostnily verzi poškozeného, která nebyla podpořena žádným jiným důkazem, a to ani výpovědí svědka P. I proto dovolatel žádal, aby bylo v odvolacím řízení doplněno dokazování o opětovné výslechy očitých svědků incidentu, nicméně krajský soud jeho návrh zamítl s odůvodněním, že výpověď poškozeného je pro něj dostačující. 6. Závěrem obviněný vyjádřil pochybnost, zda si nižší soudy vůbec řádně prostudovaly spisový materiál. Ve svých rozhodnutích po jeho výtce opakovaně uváděly nepravdy, názor na řešenou kauzu si udělaly předem a v zájmu jeho odsouzení pak tendenčně hodnotily pouze vybrané důkazy. Svá rozhodnutí zatížily vadou spočívající ve