3 Tdo 107/2026 — Nejvyšší soud

3 Tdo 107/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2026 Spisová značka:3 Tdo 107/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.107.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 107/2026-1114 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 o dovolání, které podala obviněná S. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 3. 2025, č. j. 55 To 323/2024-1029, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 31/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné S. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 7. 2024, č. j. 1 T 31/2024-947, byla obviněná S. S. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, kterého se dopustila zkráceně řečeno tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch se v přesně nezjištěné době měsíce srpna 2022 na internetovém portále www.amateri.com seznámila s poškozeným M. P., se kterým začala komunikovat prostřednictvím komunikační aplikace WhatsApp, kde vystupovala pod více účastnickými čísly, přičemž uvedená komunikace ze strany poškozeného M. P. probíhala z místa jeho trvalého bydliště, tedy XY, a dále využila jeho naivity, erotické fascinace její osobou hraničící v určité fázi závislostí na ní, kdy pod příslibem navrácení již zapůjčených peněžních prostředků od její rodiny žijící v Americe, a to přes službu Western Union, a pod legendou nutnosti uhradit poplatky za převod finančních prostředků, jej přiměla k opakovanému zaslání finančních prostředků v různě vysokých částkách, přičemž v období od října do prosince 2022 poškozený M. P. zaslal podle jejích pokynů formou bankovních převodů v období od 1. 10. 2022 do 28. 12. 2022 v transakcích v rozmezí od 129 Kč do 35.000 Kč (konkretizované ve výroku rozsudku) souhrnnou částku ve výši 1.383.069,46 Kč, přičemž obviněná od počátku jednala s vědomím, že poskytnuté finanční prostředky nevrátí a poškozeného M. P., který se domníval, že poskytnuté finanční prostředky budou užity na úhradu poplatků spojených s převodem finančních prostředků, uváděla v omyl, a následně takto získané finanční prostředky užila pro vlastní potřebu, kdy svým jednáním v období od října do prosince 2022 vylákala celkovou částku ve výši 1.383.069,46 Kč a do současné doby vrátila poškozenému dne 23. 11. 2022 částku 1 Kč, dne 19. 2. 2023 částku 5.000 Kč a dne 15. 7. 2024 částku 30.000 Kč, čímž způsobila poškozenému M. P. celkovou škodu ve výši 1.348.068,46 Kč. 2. Za to byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému M. P. na náhradě škody částky 1.348.068,46 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl pak poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody a podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak s celým svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci dne 25. 3. 2025, č. j. 55 To 323/2024-1029, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě škody vysloveném podle § 228 odst. 1 tr. ř. zrušil a za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozenému M. P. na náhradě škody částku 1.303.068,46 Kč. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněná podala prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které zaměřila proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, a to z důvodu podle „§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“, neboť dospěla k názoru, že „napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení“. 5. Obviněná vyjádřila přesvědčení, že zjištěným skutkem nebyly naplněny znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ale zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Obviněná doznala, že pod příslibem navrácení peněžních prostředků od její rodiny z Ameriky a pod legendou nutnosti uhradit poplatky spojené s převodem financí poškozeného opakovaně přesvědčila k zaslání dalších peněžních prostředků. V té době žila na ulici, užívala návykové látky a pohybovala se mezi drogově závislými osobami, kterým dala k dispozici telefon včetně přihlašovacích údajů k bankovnictví. Právě tyto osoby také komunikovaly s poškozeným a disponovaly s penězi na účtech. Poškozená tak od obviněného obdržela a výlučně disponovala s částkou do 500.000 Kč, a proto mělo být její jednání kvalifikováno podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Poukázala na změnu výpovědi poškozeného, který uvedl například, že se s obviněnou osobně setkal, což ovšem nebyla pravda. Dovolatelka dále uvedla, že se způsobenou škodu snaží splácet zasíláním 5.000 Kč měsíčně a ke dni podání dovolání uhradila již 95.000 Kč. Obviněná tedy měla za to, že jí měl být uložen trest podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku a to podmíněný, kdy ve zkušební době bude mít možnost prokázat schopnost vést řádný život a hradit poškozenému způsobenou škodu. Zdůraznila, že převzala zodpovědnost za své jednání a získala náhled na své dosavadní vadné počínání včetně užívání drog. 6. Závěrem tedy navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 3. 2025, č. j. 55 To 323/2024-1029, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 7. 2024, č. j. 1 T 31/2024-947, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal předmětnou věc „Krajskému soudu v Ostravě“ (správně zřejmě mělo být pobočka v Olomouci) znovu projednat a rozhodnout. 7. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a podstaty dovolacích námitek obviněné konstatoval obecná východiska dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení. Následně však uvedl, že obviněná prostřednictvím svých výhrad nesouhlasila s výsledky provedeného dokazování a teprve na jejich základě namítala nesprávné právní posouzení, což však uplatněnému důvodu neodpovídalo. Pro úplnost pak státní zástupce doplnil, že rozhodná skutková zjištění jednoznačně naplnila znaky žalovaného zločinu včetně škody jako objektivní stránky skutkové podstaty podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. 8. Co se pak týkalo výroku o trestu, státní zástupce nejprve rozvedl možnosti jeho napadení v dovolacím řízení, přičemž dospěl k závěru, že uložený trest není natolik přísný, nepřiměřený a zjevně nespravedlivý, že by vybočoval z ústavního rámce proporcionality. 9. Závěrem tedy státní zástupce konstatoval, že obviněná nevytkla takové vady, které by bylo možno podřadit pod důvody dovolání. Ze shora uvedených důvodů tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání podle § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 11. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) a analogicky též h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr