3 Tdo 1119/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1119/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 1. 2026 Spisová značka:3 Tdo 1119/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.1119.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhůty Odvolání Dotčené předpisy:§ 253 odst. 1 tr. ř. § 248 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1119/2025-117 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 92/2025-82, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 131/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále též jen „okresní soud“) ze dne 6. 12. 2024, č. j. 2 T 131/2024-65, byl obviněný L. L. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) nejméně v době od prosince roku 2023 do ledna 2024 na různých místech okresu XY, aniž by disponoval příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami, neoprávněně přechovával zakázanou látku metamfetamin – pervitin, tedy psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, kterou si obstarával nezjištěným způsobem, a tuto po předchozí dohodě poskytl dalším osobám, zejména: - osobám V. K., nar. XY, a V. K., nar. XY, ve 3 případech v množství vždy 1 gram za částky od 1 200 Kč do 1 300 Kč; a dále - osobě V. K., nar. XY, nejméně ve 2 případech množství od 0,2g do 0,3g vždy zdarma. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 300 Kč, tedy v celkové výši 15 000 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak obviněný, tak i státní zástupce (ten pouze do výroku o trestu). Krajský soud v Praze (dále též jen „krajský soud“) usnesením ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 92/2025-82, odvolání obviněného zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané a rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 92/2025-83, k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, přičemž za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 300 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Citované usnesení odvolacího soudu ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 92/2025-82, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl obviněný L. L. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že o zamítnutí řádného opravného prostředku bylo rozhodnuto, aniž byly pro takový postup splněny procesní podmínky stanovené zákonem. 4. Krajský soud zamítl jeho odvolání s odůvodněním, že bylo podáno opožděně dne 4. 3. 2025, přičemž poslední den lhůty připadl na 3. 3. 2025. Dovolatel se domnívá, že krajský soud běh odvolací lhůty posoudil nesprávně podle § 248 odst. 1 a § 60 odst. 3 tr. ř. Z doručeného rozsudku vyplývá, že obviněný jej osobně převzal dne 21. 2. 2025. Podle § 248 odst. 1 tr. ř. běžela osmidenní lhůta od ode dne následujícího po doručení, tedy od 22. 2. 2025. Osmý den tak připadl na sobotu 1. 3. 2025 a v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 tr. ř. se tím pádem lhůta prodloužila na nejbližší pracovní den, jímž bylo pondělí 3. 3. 2025. Podle tvrzení krajského soudu bylo odvolání dle razítka podáno dne 4. 3. 2025, ovšem obviněný „má za to, že znění odvolání donesl již 3. 3. 2025“. 5. „Pokud by však měl dovolací soud za to, že odvolání skutečně obviněný podal opožděně, mělo by být s ohledem na zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) posouzeno jako včasné, neboť opoždění bylo způsobeno zjevně administrativní chybou či nejasností o běhu lhůty“. Krajský soud tak pochybil, když odmítl věc přezkoumat věcně a odvolání zamítl jen z formálních důvodů. „Obviněný má tedy za to, že nebyl správně poučen a vznikly tak pochybnosti v doručování listin a v běhu lhůt. Ostatně, jak tomu bylo i u doručování předvolání k veřejnému zasedání k projednání odvolání u Krajského soudu v Praze a následně i rozhodnutí odvolacího soudu, kdy tyto listiny byly přednostně doručovány do datové schránky i přesto, že obviněný odvolacímu soudu sděloval, že k datové schránce nemá přístup a neměl tak ponětí o tom, že mu byla jakákoli listina takto doručována i přesto, že soudu nadiktoval svůj mobilní telefon i adresu pro doručování. Obviněný se tak domnívá, že mu nebylo umožněno se hájit před soudem prostřednictvím obhájce a aby mohl použít veškeré možné argumenty k tomu, aby obhájil svou nevinu. Byla tak zpochybněna jeho právní jistota, legitimní očekávání, byl mu odepřen přístup k soudu a tím i porušeno právo na soudní ochranu“. 6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 92/2025-82, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i pro případ vydání jiného než navrženého rozhodnutí. 7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání úvodem poznamenal, že podle obsahu spisu obviněný rozsudek okresního soudu převzal dne 21. 2. 2025 a odvolání proti němu podal dne 4. 3. 2025. Datum převzetí zásilky obsahující rozsudek je na dodejce zřetelně čitelné a totéž platí i o otisku podacího razítka na odvolání obviněného, které osobně podal u soudu prvního stupně. Vlastní rozsudek pak obsahuje řádné poučení obviněného o možnosti podat odvolání, jakož i o dalších skutečnostech stanovených v § 125 odst. 2 tr. ř. Současně je nepochybné, že dovoláním napadené usnesení soudu druhého stupně právě z těchto skutečností vychází. Odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř., tedy jako opožděně podané, přičemž bylo přiléhavě odkazováno na konkrétní procesní ustanovení, z nichž soud vycházel a jimiž se při posuzování včasnosti obviněným uplatněného opravného prostředku řídil. Dovoláním zpochybňovaný závěr o opožděnosti odvolání, ke kterému soud při respektování těchto zákonných ustanovení dospěl, je správný. 8. Důvodnost tvrzení obviněného, že odvolání podal nikoli dne 4. 3. 2025, nýbrž již dne 3. 3. 2025, tedy v poslední den lhůty, z trestního spisu nevyplývá. Zvolené vyjádření spíše nasvědčuje účelovosti požadavku na přehodnocení stanoviska soudu ve vztahu k závěru o včasnosti podaného odvolání. V opačném případě by se dalo očekávat, že dovolatel svoji argumentaci doplní o zcela konkrétní informace o okolnostech osobního podání opravného prostředku v budově Okresního soudu v Mladé Boleslavi, případně o sdělení, v důsledku jakých konkrétních nejasností dovozovaných ve vztahu ke srozumitelně a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem formulovanému poučení nedodržel osmidenní lhůtu k podání opravného prostředku stanovenou v § 248 odst. 1 tr. ř. V podaném dovolání místo toho prezentuje jen své „přesvědčení“ o podání odvolání v poslední den zákonné lhůty. Žádná další tvrzení, která by z této subjektivní domněnky činila dostatečně přesvědčivé tvrzení nasvědčující existenci podezření z jakékoli účelové manipulace soudu provedené se záměrem označit odvolání nesprávným datem podání (doručení soudu), případně podezření na (slovy dovolatele) administrativní chybu, dovolatel nenabízí. Pokud se dovolává porušení principu in dubio pro reo, pak lze toliko ve stručnosti uvést, že tato jeho námitka uplatněná v souvislosti s tvrzením o „nejasnosti o běhu lhůty“ k podání odvolání nemůže obstát v situaci, kdy, jak bylo výše uvedeno, se obviněný ve svém postupu řídil správným, zákonu odpovídajícím poučením. 9. Z výše rekapitulovaných důvodů státní