3 Tdo 1120/2024 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1120/2024-496 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha-Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 4 To 41/2024-421, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 78/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále také jen „krajský soud“) ze dne 25. 4. 2024, č. j. 6 T 78/2023-394, byl obviněný J. H. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pozn.: ve znění účinném do 31. 12. 2024), jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tak, že (převzato z rozsudku krajského soudu) dne 27. 11. 2021 v době od 01:00 hodin do 01:13 hodin na statku parc. č. XY v obci XY, okr. XY, v ložnici, kde na posteli spala jeho družka L. Ch., jejich nezletilý syn AAAAA (pseudonym), a poškozená A. Z., poté, co všichni usnuli, využil bezbrannosti poškozené A. Z., přitiskl se k ní a v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud jí vsunul prsty do vagíny, čímž poškozenou vzbudil, poškozená mu řekla „ne“, a dál ve svém jednání pokračoval tak, že vzal poškozené ruku a položil si ji na svůj ztopořený penis a ještě více se k ní přitiskl, na což reagovala poškozená tím, že sebou trhla a kopla nohou do radiátoru, načež obviněný svého jednání zanechal a z místnosti odešel, kdy tímto jednáním poškozené způsobil těžkou újmu na zdraví spočívající v posttraumatické stresové poruše trvající od 27. 11. 2021 minimálně do 29. 4. 2023, která se u poškozené projevovala zejména úzkostnými příznaky, panickými atakami, přehnanými úlekovými reakcemi, hypervigilitou, příznaky agorafobie, flashbacky v denních i nočních hodinách a poruchami kontinuity spánku. 2. Za to byl obviněný podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené A. Z. na náhradě nemajetkové újmy částku 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 27. 1. 2024 do zaplacení. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 8. 2024, č. j. 4 To 41/2024-421, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. H. dovoláním, a to s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění se nejprve ohradil proti závěru vrchního soudu, že v posuzovaném případě nepřipadala v úvahu aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby vzhledem k absenci jeho odpovídající sebereflexe. Namítl, že soudy při úvaze o trestu v rozporu s ustálenou judikaturou patřičně nezohlednily, resp. vůbec nezkoumaly, jeho specifické osobní poměry, když se stará o mnohočlennou rodinu, která je závislá na jeho výdělku. Opomenuly, že vyživuje pětiletého syna a devítiměsíční dceru a že z předchozího manželství má ještě dalšího syna, který už sice nabyl zletilosti, ale mají spolu velmi dobrý vztah a jsou v prakticky každodenním kontaktu. Dovolatel tedy pečuje o tři děti, které jsou na něm závislé po finanční i citové stránce. Ztráta otce by pro děti znamenala extrémní zásah do jejich citového a osobnostního vývoje i hmotného zajištění. O nezletilou BBBBB (pseudonym), které je nyní jen několik měsíců, bude dovolatel moci v případě výkonu pětiletého nepodmíněného trestu odnětí svobody každodenně pečovat až od jejího nástupu na základní školu, o nezletilého syna AAAAA pak až od druhého stupně základní školy a výkon uloženého trestu negativně dopadne i na jeho zletilého syna. Dovolatel navíc trpí vážným srdečním onemocněním, kdy musel být v minulosti oživován při převozu do nemocnice kvůli srdeční zástavě způsobené akutním infarktem myokardu. Nyní je rizikovým pacientem, který musí být pod pravidelnou lékařskou kontrolou. I to podle názoru obhajoby v jeho případě odůvodňuje uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby, neboť výkon trestu vyměřeného v jeho zákonném rozmezí by pro něj mohl mít zvlášť nepříznivé následky. Jeho nápravy, jako osoby dosud netrestané, lze nepochybně dosáhnout i trestem kratšího trvání. Pokud soudy v nynější věci nepostupovaly podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, zatížily svá rozhodnutí vadou spočívající v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předně namítl zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zpochybnil tvrzení poškozené, že se probudila až ve chvíli, kdy měla jeho prsty ve vagíně, přičemž kraťasy a kalhotky měla odhrnuté stranou. Zdůraznil, že ony kraťasy, které jí na noc půjčila svědkyně L. Ch., sahaly poškozené při její menší postavě až do poloviny stehen. Z toho pak dovodil, že pokud by se skutečně chtěl „vloudit“ prsty do jejího přirození, musel by k tomu vynaložit nemalé úsilí a k intimním partiím se v podstatě „prodrat“ celým svým předloktím skrze nohavici kraťasů. Z výpovědi poškozené nadto není zřejmé, kterou ruku k tomu měl použít. Tyto skutečnosti soudy důsledně nezkoumaly a bez dalšího presumovaly, že zneužil stavu bezbrannosti poškozené. Stavem bezbrannosti samozřejmě může být i spánek, ovšem nelze přisvědčit závěru, že poškozená spala až do chvíle, kdy ucítila jeho prsty v pochvě. Pokud by se dovolatel skutečně zachoval vytýkaným způsobem, pak by se poškozená musela probudit již v „pokusné fázi“ jednání při dobývání se do jejích nohavic. Věrohodnost výpovědi poškozené zpochybňuje i její nelogické tvrzení, že si nechtěla lehnout do jiné místnosti, jelikož by za ní dovolatel mohl přijít. Taková úvaha postrádá smysl, neboť místnosti mají zevnitř uzamykatelné dveře, což vždy zajišťuje maximální pocit bezpečí. Dovolatel dále míní, že soudy neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu. Odvolacímu soudu konkrétně vytkl, že bez detailnějšího zdůvodnění nevyhověl jeho návrhu na opatření revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, k posudku vypracovanému MUDr. Lucií Závěšickou a Mgr. Hanou Fechtnerovou, jejichž závěry o příčinné souvislosti mezi inkriminovanou událostí a úzkostnými stavy poškozené vycházely právě a jen z její výpovědi. Znalkyně si po jeho výtce nevyžádaly výpis ze zdravotní dokumentace poškozené, ačkoli bylo zjištěno, že s depresemi a dalšími psychickými obtížemi se léčila již před řešeným incidentem. Pak ovšem zůstává otázkou, zda k těžké újmě na jejím zdraví vedlo právě údajné znásilnění. 7. Z výše rekapitulovaných důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 4 To 41/2024-421, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 6 T 78/2013-394, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K následné výzvě krajského soudu obhájkyně přípisem ze dne 7. 11. 2024 sdělila, že obviněný souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání v opozici k názoru obviněného nejprve zkonstatovala, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy žádný, a tím méně pak zjevný, rozpor dán není. Soud podle jejího mínění důvodně vyšel z usvědčující výpovědi poškozené, kterou hodnotil velmi obezřetně. Správně vycházel i ze závěrů psychiatrického a psychologického znaleckého posudku, jímž byly mimo jiné objasněny i osobnostní charakteristiky poškozené mající význam pro posouzení její věrohodnosti a její schopnosti vnímat, uchovat v paměti a reprodukovat prožité události. Poškozená podrobně popsala okolnosti a mechanismus znásilnění, včetně toho, že na sobě měla šortky a nikoli kraťasy, jak tvrdí obviněný. Se svým zážitkem se svěřila svědkyním K. J., Š. B., K. S., J. K., dále svému tehdejšímu příteli M. Š. a posléze dalšímu partnerovi V. Č., kteří svými výpověďmi potvrdili věrohodnost jejích dílčích tvrzení. S událostí konfrontovala přímo také svědkyni L. Ch. (nyní manželku obviněného). Svědci, kteří s poškozenou byli v přímém kontaktu, v inkriminované době zaznamenali změny v jejím psychickém stavu. 9. K námitce obviněného stran neprovedení důkazu revizním znaleckým