3 Tdo 1130/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1130/2025-105 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný D. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 97/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného D. P. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 3 T 97/2024, byl D. P. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoníku“) a přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 29. 6. 2024 v 09:00 hod. v obci XY na ul. XY u domu č. p. XY byl zastaven a kontrolován jako řidič jednostopého motorového vozidla, nezjištěné výrobní značky, VIN: XY bez RZ, byl vyzván k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu vozidla, kdy k tomuto uvedl, že od vozidla žádné doklady nemá a ŘP odvezl na MěÚ Hustopeče, kdy provedenou lustrací bylo zjištěno, že bylo rozhodnutím MěÚ Hustopeče, odbor správních činností, pod č. MUH 39206/24/29 ze dne 19. 4. 2024, s nabytím právní moci dne 10. 5. 2024, pozastaveno řidičské oprávnění pro skupiny AM, B, B1, a dále rozhodnutím MěÚ Hustopeče, odbor správních činností, č. j. MUH/58080/24/29 ze dne 7. 6. 2024, které nabylo právní moci dne 27. 6. 2024, odňato výše uvedené řidičské oprávnění podle § 94 odst. 1 písm. a) silničního zákona, byl dále vyzván k podrobení se odbornému měření na přítomnost alkoholu v dechu certifikovaným přístrojem Dräger ARFK-0252, kdy tomuto se dobrovolně podrobil v čase 09:07 hodin s pozitivním výsledkem 1.73 ‰ alkoholu v dechu, opakovaným měřením v čase 09:13 hodin s pozitivním výsledkem 1.81 ‰ alkoholu v dechu, s naměřenými hodnotami souhlasil a po poučení nežádal lékařské vyšetření, spojené s odběrem moči či krve, k požití alkoholu uvedl, že dne 28. 6. 2024 v době od 19:00 hodin do 24:00 hodin vypil asi 8x 0,5 l 11° piva, dále byl vyzván k podrobení se testu na přítomnost OPL, s využitím testovací sady DrugWipe 5SP, kterému se také dobrovolně podrobil v čase 09:15 hodin s pozitivním výsledkem na zakázané látky AMP/MET a OPI/COC, lékařské vyšetření odmítl, v době řízení motorového vozidla se tedy podezřelý nacházel pod vlivem alkoholu ve stavu vylučujícím bezpečné ovládání motorového vozidla, a dále v době výkonu zákazu činnosti, kdy o všech těchto skutečnostech věděl. 2. Za to byl obviněný podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 68 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 (sto) denních sazeb při stanovení denní sazby částkou 300 Kč, tedy v celkové výměře 30.000 Kč. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 (dvaceti) měsíců. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 3 T 97/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i výroku o trestu. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2025, podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 7. V podaném dovolání namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a nesprávně kvalifikovaly skutek, čímž byla porušena práva obviněného zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II ÚS 2142/11, který se zabývá výkladem pojmu „praktická důkazní jistota“, aniž by blíže upřesnil, proč by měl být ve vztahu k projednávané trestní věci významným či určujícím. 8. Dovolatel má za to, že v hlavním líčení nebylo prokázáno, že by usedl za volant po předchozím požití drog či alkoholu. Je přesvědčen, že byl odsouzen bez prokázání skutku a současně byla porušena zásada in dubio pro reo. Zasahující policisté shodně uvedli, že viděli pouze řidiče s nasazenou helmou, kterému nebylo vidět do obličeje. Nelze tedy nade vši pochybnost konstatovat, že se jednalo právě o dovolatele, zvláště za situace, kdy nebyla dopravní kontrola provedena ihned poté, co řidič ukončil jízdu. Policisté se nacházeli ve vzdálenosti 40–50 metrů a nemuseli řidiče vidět natolik dobře, aby jej byli schopni identifikovat bez jakýchkoliv pochybností. 9. Obviněný zjištěnou hladinu alkoholu při dechové zkoušce nejprve v hodnotě 1,73 ‰ a poté v hodnotě 1,81 ‰ připisuje alkoholu, který konzumoval předcházející den. Namítá, že nebyl proveden odběr krve pro přesnější zjištění míry ovlivnění alkoholem a nebyl zadán znalecký posudek pro ověření jeho tvrzení, že se jednalo o zbytkový alkohol. Poukaz na stoupající hranici alkoholu v dechu přitom není podle něj postačující. Nepodařilo se ani prokázat, že by požil jinou návykovou látku, konkrétně metanfetamin, tj. pervitin před tím, než usedl za volant, případně kdykoliv jindy. „Obviněný svojí výpovědí věrohodně objasnil“ (z podaného dovolání není však zřejmé co). 10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5 To 110/2024, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 3 T 97/2024, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 25. 11. 2025, sp. zn. 1 NZO 773/2025. 12. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, státní zástupce poukázal na to, že obviněný v podaném dovolání opomněl uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ačkoliv jeho dovolání směřuje i proti rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž upozornil na to, že obviněný uplatnil téměř totožné námitky, které již byly obsahem jeho řádného opravného prostředku a se kterými se tedy již vypořádal odvolací soud. 13. K námitce obviněného zpochybňující prokázání totožnosti řidiče řídícího motocykl státní zástupce uvedl, že tato námitka není podřaditelná pod žádnou z variant obviněným uplatněných dovolacích důvodů. Jedná se o prostou polemiku s obsahem provedených důkazů. Nadto se jedná o námitku nedůvodnou. Obviněný byl ztotožněn zasahujícími policisty podle dobrovolně předloženého občanského průkazu a uvedením svého telefonního čísla. Jako nepřípadnou státní zástupce hodnotil i argumentaci údajně neprokázaným vlivem návykových látek při výkonu řidičského oprávnění. Policisté jej po opakovaném měření na přítomnost alkoholu v dechu s pozitivním a stoupajícím výsledkem poučili a vyzvali k lékařskému vyšetření, které by určilo přesnou hladinu alkoholu v krvi. Dovolatel však toto odmítl, a je tak podle státního zástupce nekorektní argumentovat neprovedeným testováním. Soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 14. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že argumentace obviněného tomuto dovolacímu důvodu ani v náznaku neodpovídá, neboť se omezuje pouze na rozporování skutkových zjištění soudu bez věcného základu. Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá ovlivnění alkoholem při řízení motorového vozidla poté, co mu bylo odňato řidičské oprávnění. Svým jednáním tak naplnil skutkové podstaty obou trestných činů kladených mu za vinu. Státní zástupce zdůraznil, že zodpovězení otázky, zdali se jednalo o alkohol zbytkový nebo nikoliv, nemá žádné hmotněprávní konsekvence. Vzhledem ke stoupající tendenci měření alkoholu v dechu lze mít za to, že tomu tak nebylo. 15. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. 16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 17. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 5