3 Tdo 1135/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1135/2025-602 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, č. j. 6 To 22/2025-468, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 17/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále také jen „krajský soud“) ze dne 24. 2. 2025, č. j. 98 T 17/2024-409, byl obviněný M. J. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku krajského soudu) v blíže nezjištěné době v noci z 31. 12. 2020 na 1. 1. 2021 v pokoji v prvním patře rodinného domu č. p. XY v XY na silvestrovské oslavě u rodiny své sestry R. K. J. za účelem vlastního sexuálního uspokojení, ačkoliv znal její věk, přilehl k poškozené AAAAA (pseudonym), ležící na posteli a spící na levém boku, zhruba po dobu pěti minut se jí dotýkal na hýždích, čímž ji probudil, a následně se jí po dobu několika minut opakovaně zezadu dotýkal na přirození, do kterého jí rovněž zasouval prst, kdy u poškozené, zaskočené a šokované jeho jednáním, došlo k traumatickému stresu, mimo jiné i ke ztrátě integrace psychiky a tělesných funkcí, v důsledku čehož nebyla schopna adekvátní a účinné obrany. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon jej krajský soud podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené AAAAA na náhradě nemajetkové újmy částku 400 000 Kč a se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podali obviněný a poškozená odvolání, která Vrchní soud v Praze (dále také jen „vrchní soud“) usnesením ze dne 16. 6. 2025, č. j. 6 To 22/2025-468, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. J. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Köhlera dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. V odůvodnění po prvotním obecném exkurzu do problematiky označených dovolacích důvodů namítl, že „právní závěry soudu se dostaly do extrémního nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a proto je napadené rozhodnutí nutno označit jako rozhodnutí v rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu“. Vyslovil zejména nesouhlas s bodem 35. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž byla výpověď poškozené AAAAA vyhodnocena jako věrohodná. Uvedl, že byl nejdříve prověřován na základě trestního oznámení podaného u Policie České republiky, Krajského ředitelství Libereckého kraje, „obv. Územní odbor Pastýřská“, kdy věc byla usnesením odložena, protože policejní orgán v prověřovaném jednání nespatřoval nic trestného. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci poté jednání překvalifikovalo na zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a u „krajské policie Liberec“ se nadále pracovalo s původním spisem, jako by k žádnému odložení nedošlo. Všechny důkazy, které byly „získány v době, kdy věc byla na okresu“, jsou podle názoru obviněného nepoužitelné, a to především výpověď poškozené, kterou krajský soud v hlavním líčení přečetl podle § 102 odst. 2 tr. ř. Kromě této výpovědi neexistuje žádný jiný důkaz, který by prokazoval jeho vinu. Dále byli vyslechnuti svědci, kteří byli v inkriminovanou noc v domě, kde se měl skutek odehrát. Nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že poškozená nebyla opilá, neboť výpovědi svědků se v tomto rozcházejí. To samé platí i u otázky, kde měla poškozená tu noc spát. Zde dovolatel odkázal na výpověď své sestry R. K. J., jejího manžela P. J. K., jejího syna K. J. a jeho tehdejší přítelkyně E. K., které soud prvního stupně podle něj nedůvodně upozadil a naopak vyzdvihl výpovědi S. S. a M. S. – matky a otčíma poškozené. Otázka opilosti poškozené je podle jeho názoru „zásadní k prokázání jeho viny“ a toho, zda se poškozená neodebrala do předmětného pokoje již s úmyslem jej atakovat. Jak uvedl ve své výpovědi, poškozená mu tu noc sahala na penis, což on odmítl. 6. Následně obviněný zdůraznil, že poškozená měla mít problémy s lhaním, kouřením a „z minulosti sexuální obtěžování jejím bratrancem“. I přes tyto skutečnosti vzal soud prvního stupně její výpověď jako věrohodnou. Nastal zde extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a závěry soudu prvního stupně a posléze také soudu odvolacího, když nebylo jednoznačně prokázáno jeho jednání tak, jak je popsáno ve výrokové části rozsudku. V posteli společně s ním a poškozenou spal také jeho syn BBBBB (pseudonym) který, stejně jako další svědci, kteří v pokoji spali, nic neslyšel a nic nezaznamenal. 7. Jako další skutečnost, která nemá oporu v provedeném dokazování, obviněný označil následné chování poškozené. Upozornil na její výpověď při výslechu dne 15. 6. 2022, která je podle jeho mínění v rozporu s jejím jednáním, a dále na výpověď ze dne 11. 7. 2024, jíž se soudy nižších stupňů dostatečně nezabývaly. Poškozená nemá problém s muži, byť svému učiteli a kamarádům uváděla, že byla znásilněna a jak je zničená, tak hned zasílá cizím mužům své nahé fotografie a domlouvá si s nimi schůzky. Soudy nižších stupňů rovněž dostatečně nezohlednily závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Tyto závěry totiž „jednoznačně prokazují v souvislosti s dalšími důkazy, že jeho vina není jednoznačně prokázána, když jednání a záměry poškozené nejsou vždy jasné“. Při hodnocení důkazů v trestním řízení se podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného mj. v nálezu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08, vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla prokázání mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. „Tím, že oba soudy k takovému závěru dospěly, má obviněný za to, že jejich závěry jsou z logického hlediska neúplnými, neobjektivními a dochází zde k tzv. extrémnímu rozporu“. 8. Další námitky dovolatele se týkají tzv. opomenutých důkazů. Konkrétně se jedná o „lustraci poškozené“, kterou soud prvního stupně podle něj odmítl provést. V té souvislosti poukázal na jinou „sexuální kauzu“ řešenou Policií České republiky, ve které měla poškozená figurovat, a dále na tvrzení poškozené, že již měla pohlavní styk, což koliduje se závěrem znaleckého posudku ze dne 15. 2. 2023, podle něhož lze u poškozené v oblasti sexuality očekávat problémy, až se sama rozhodne dobrovolně sexuálně žít. V návaznosti na to měl být podle obviněného vyhotoven znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, který by se podrobně zabýval „sexuální orientací, deviacemi či samotným vývojem v této oblasti u poškozené“. Za další opomenutý důkaz označil výslech své tehdejší přítelkyně E. E., který navrhoval, avšak soudem prvního stupně nebyl proveden. Jeho provedením mohlo být dokázáno, že „měl možnost sexuálního styku, který také se svojí přítelkyní měl“. Soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů zcela opomenuly výpověď jeho syna BBBBB, resp. ji bagatelizovaly. Na druhou stranu soud prvního stupně vyzdvihl výpověď matky a otčíma poškozené. 9. V neposlední řadě obviněný reklamoval, že soudy nižších stupňů jednání nesprávně právně posoudily jako zvlášť závažný zločin znásilnění, pro který je ovšem důležité, že pachatel si musí být skutečnosti, která činí oběť bezbrannou, vědom a musí ji úmyslně zneužít. Tímto hlediskem se soud prvního stupně ani soud odvolací nezabývaly. I kdyby k danému jednání došlo, tak dovolatel nemohl vědět, zda je poškozená opilá, spí nebo spánek předstírá, či dobrovolně se stykem souhlasí. Soudy nižších stupňů postavily celé obvinění na výpovědi poškozené, která je však dle jeho názoru nevěrohodná a zcela osamocená. V návaznosti na její chování po údajném činu měl soud postupovat podle zásady in dubio pro reo. 10. Na závěr se dovolatel domáhal přerušení výkonu napadených rozhodnutí soudů obou stupňů ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. s tím, že již je ve výkonu trestu odnětí svobody a „s ohledem na konkrétní dovolací námitky a obsah spisu“. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, č. j. 6 To 22/2025-468, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení