3 Tdo 117/2016 — Nejvyšší soud

3 Tdo 117/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 2. 2017 Spisová značka:3 Tdo 117/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.117.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 265a odst. 1, 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 117/2016-39 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 2. 2017 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný I. H. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2015, č. j. 4 To 21/2015-3058, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá. Odůvodnění : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2015, č. j. 43 T 5/2014-3006, byl obviněný I. H. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále také jen „tr. zákoník“/) za jednání spočívající v tom, že jako jednatel a jediný společník obchodní společnosti 1. HV Motor, s. r. o., IČ: 283 75 742, se sídlem Gajdošova 7/4392, Brno, registrované jako plátce daně z přidané hodnoty se čvrtletním zdaňovacím obdobím, s daňovým identifikačním číslem, v době od července 2009 do prosince 2009 včetně jménem této společnosti nakupoval sám nebo prostřednictvím jiných osob motorová vozidla v jiných členských zemích Evropské unie a Švýcarsku za cenu bez daně z přidané hodnoty a tato dovezená vozidla následně opět jménem této společnosti sám nebo prostřednictvím jiných osob prodával v České republice dalším fyzickým a právnickým osobám, a to za cenu již zatíženou daní z přidané hodnoty, přičemž v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty a v rozporu s § 23 odst. 1, § 25 odst. 1 a § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty, nezahrnoval tyto nákupy a prodeje do jednotlivých přiznání k dani z přidané hodnoty, v nichž vykazoval v položkách „pořízení zboží u jiného členského státu“ a „dovoz zboží“ nulové hodnoty a naopak vykazoval plnění v položce „nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců“ a předstíral tak, že prodávaná vozidla nebyla nakoupena v zahraničí, ale v České republice, přičemž z uskutečněných prodejů vozidel nepřiznal ani neodvedl daň na výstupu a konkrétně tak učinil u 51 vozidel specifikovaných ve výroku rozsudku, čímž ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem Brno II, nyní Finančním úřadem pro Hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, zkrátil daň z přidané hodnoty v celkové výši 3.972.331,88 Kč. Za to byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivních statutárních orgánů obchodních korporací v trvání pěti let. Pro dalších 19 dílčích útoků, jimiž měl ve spojení s již zmíněnými 51 dílčími útoky spáchat pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, byl obviněný obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 2KZV 14/2013, podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn. Proti předmětnému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně odvolání. Obviněný je zaměřil do odsuzující části rozsudku, státní zástupce jej pak napadl ve všech jeho výrocích. Vrchní soud v Olomouci o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl usnesením ze dne 14. 4. 2015, č. j. 4 To 21/2015-3058, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v jeho zprošťující části (výrok ad I.) a v tomto rozsahu věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně vrátil (výrok ad II.). Odvolání obviněného pak podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl (výrok ad III.). V ostatních výrocích, tedy v odsuzující části, zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn (výrok ad IV.). Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu, konkrétně jeho výroku pod bodem ad III), podal následně obviněný I. H. dovolání, v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) předně uvedl, že si je vědom skutečnosti, že v dovolacím řízení nelze přezkoumávat, zda stíhaný skutek byl či nebyl prokázán. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu však připomněl, že přezkumná povinnost dovolacího soudu je dána i v případě, kdy učiněná skutková zjištění soudů jsou v tzv. extrémním rozporu s provedenými důkazy, jak se podle jeho názoru stalo i v dané trestní věci. Dovolatel připustil svoji vinu pouze ve 30 vyjmenovaných případech, kdy podle svých slov alespoň mohl vědět, že konkrétní vozidlo bylo jménem společnosti 1. HV MOTOR, s. r. o., zakoupeno v zahraničí a následně prodáno v České republice. Nesouhlasí však s tím, že byl odsouzen i za neodvedení daně z přidané hodnoty z obchodních případů, o nichž nevěděl a v nichž vozidla sám ani prostřednictvím jiných osob v zahraničí nenakupoval a v České republice neprodával. Soudy podle dovolatele v tomto směru rezignovaly na zjištění, kdo předmětná vozidla v zahraničí objednával, platil a následně prodával zákazníkům v tuzemsku a zda byl k tomu zmocněn či pověřen. V uvedených souvislostech pak provedl vlastní hodnocení výpovědi kupce jednoho z vozidel, a sice svědka Ing. M., a namítl, že v řízení nebyl proveden jediný důkaz svědčící o tom, že by předmětné vozidlo sám nebo prostřednictvím jiných osob ve Spolkové republice Německo koupil a tomuto svědkovi následně i prodal. Právě tento obchodní případ měl být podle dovolatele signálem, že je nutno důsledně zkoumat veškeré nákupy a prodeje vozidel popsané v obžalobě. Dovolateli není jasné, jak mohly soudy bez provedení úplného dokazování dospět k závěru, že věděl o každém z obchodních případů, jež byly v obžalobě uvedeny, a že se na nich sám nebo prostřednictvím jiných osob podílel. Dále má za to, že soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na nesprávném hmotněprávním posouzení norem obchodního práva o jednání podnikatele a jeho zastoupení. Citoval ustanovení § 13, § 15 a § 16 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v době spáchání skutků, a § 22 a § 23 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění, s poukazem na to, že za právnickou osobu mohl v době účinnosti těchto ustanovení platně jednat mimo její provozovnu pouze statutární orgán nebo zástupce právnické osoby na základě plné moci. Současně zdůraznil, že jako jednatel společnosti 1. HV MOTOR, s. r. o., k jednání za společnost nikoho mimo svědků K. a K. nezmocnil ani nepověřil. Odvolací soud podle dovolatele nesprávně dovodil, že společnost zavazovalo v roce 2009 při nákupech a prodejích motocyklů, automobilů a letadla jednání jakýchkoli osob. Z obchodů provedených nezmocněnými osobami nelze podle jeho názoru požadovat přiznání a zaplacení daně z přidané hodnoty. Nelze mu tedy ani klást k tíži, že nepřiznal a neodvedl tuto daň z přidané hodnoty z těch obchodů, které někdo provedl pod hlavičkou 1. HV. MOTOR, s. r. o., bez jeho vědomí a souhlasu. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku ad III) zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem upozornil na to, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud ty spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu však nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Dovolatel podle státního zástupce sice mimo jiné formálně vytkl soudům obou stupňů nesprávné právní posouzení věci z hlediska obchodního práva, ovšem fakticky v tomto směru pouze zopakoval svoji obhajobu z dosavadního řízení, podle níž jako jednatel společnosti 1. HV MOTOR, s. r. o., neměl o dovozech některých vozidel ze zahraničí ponětí, tato vozidla neobje