3 Tdo 1385/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1385/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:22. 12. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1385/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1385.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1,3 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 4. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1493/11JUDr. Ivana Janů08.03.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1385/2010 - 18U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2010 o dovolání podaném M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 3 To 131/2010 ze dne 31. 3. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 74/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2010 sp. zn. 5 T 74/2009 byl dovolatel uznán vinným dvojnásobným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální pojištění, zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 odst. 1 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. 3 T 129/2007, a za sbíhající se trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 2 T 14/2008 byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu v Kroměříži ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. 3 T 129/2007 a z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 2 T 14/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. O odvolání M. M. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. března 2010, sp. zn. 3 To 131/2010 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal M. M. vinným dvojnásobným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální pojištění, zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 odst. 1 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. 3 T 129/2007, a za sbíhající se trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 2 T 14/2008, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu v Kroměříži ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. 3 T 129/2007 a z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 2 T 14/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal M. M. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že byl napadeným rozsudkem odsouzen pro jiný skutek, než pro který mu bylo sděleno obvinění, pro který na něj byla podána žaloba a pro který byl odsouzen soudem prvního stupně. Dále namítl, že byl dne 3. 11. 2005 i dne 20. 7. 2007 právoplatným vlastníkem všech movitých věcí, jejichž soubor společně s nebytovým prostorem tvořil předmětnou žárovou zinkovnu a že o této skutečnosti nikomu nelhal. Dále uvedl, že otázka platnosti či neplatnosti kupní smlouvy ze dne 5. 5. 2003 je pro správné posouzení věci rozhodující nikoli nepodstatná. Poukázal na skutečnost, že nikdy neměl žádnou právní povinnost kohokoli informovat o smlouvách, které někdy v minulosti uzavíral, tím méně o smlouvách absolutně neplatných a neuvedení takové skutečnosti není dle dovolatele vůbec protiprávní a nemůže být proto ani trestné (s odkazem na § 13 odst. 1 trestního zákoníku). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl tak, že za „I. podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 131/2010 ze dne 31. 3. 2010 zrušuje, II. podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.“ Pod bodem III. navrhl, aby byl za podmínek stanovených v § 265m odst. 1 tr. ř. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 1 ZT 359/2008-43 ze dne 20. 3. 2009 pro skutky tam uvedené, ve kterých byl spatřován dvojnásobný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že co se týká výtky dovolatele spočívající v tom, že byl uznán vinným jiným skutkem, než tím, pro který bylo proti němu zahájeno trestní stíhání a tedy pokud namítá, že nebyla zachována totožnost skutku jakožto předmětu trestního řízení, nezbývá, než v souladu s ustálenou judikaturou /(Rt) 8 Tdo 179/2010/ zdůraznit, že „zmíněný institut je institutem nikoli trestního práva hmotného, nýbrž trestního práva procesního (je upraven v ustanovení § 220 tr. ř.). Už proto jej pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vůbec nelze podřadit“. Nicméně je dle státní zástupkyně na místě mimo rámec předmětného řízení o dovolání konstatovat, že popis podstaty jednání dovolatele se po celou dobu jeho trestního stíhání nijak zásadně nezměnil. Oba přisouzené případy se týkaly stále téhož jednání, kdy dovolatel ve vztahu k oběma poškozeným obchodním partnerům při postupném uzavírání každé jednotlivé kupní smlouvy klamavě vystupoval v postavení vlastníka prodávané průmyslové technologie, ať již takovou nepravdivou skutečnost přímo prohlašoval (ve vztahu ke společnosti D. S. Leasing, a. s.) nebo při takovém obchodním jednání předkládal v té době již neaktuální nabývací doklady k uvedenému předmětu prodeje (ve vztahu ke společnosti VIVA leasing, a. s.). Státní zástupkyně dále uvedla, že v obou popsaných případech však v prvé řadě zamlčel, že na předmět prodeje a následného leasingu uzavřel v postavení prodávajícího dne 5. 5. 2003 kupní smlouvu, kterou své vlastnické právo k němu převedl na IPB Invest, a. s. Zdůraznila, že bez ohledu na uvedenou rozdílnost ve způsobu podvodného jednání tak z hlediska totožnosti skutku zůstává podstatným, že se dovolatel ke škodě oklamaných leasingových společností obohatil na inkasované úhradě dohodnuté kupní ceny. Dále státní zástupkyně uvedla, že ve zbývající části dovolání již dovolatel kvalifikovaně namítl, že otázka platnosti či absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 5. 5. 2003 je pro právní posouzení věci rozhodná a nikoli nepodstatná a že její pravdivé zodpovězení vede k logickému závěru, že při jednání ze dne 3. 11. 2005, tak i ze dne 20. 7. 2007 nikoho neuvedl v omyl, resp. ani takovou skutečnost nezamlčel. Státní zástupkyně vyjádřila přesvědčení, že při takto formulované námitce se lze důvodně domnívat, že dovolatel oběma soudům nepřímo vytýká, že k jím tvrzené neplatnosti kupní smlouvy ze dne 5. 5. 2003 s a. s. IPB Invest měly přistupovat ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. jako k předběžné otázce. Poukázala na skutečnost, že v daném přípa