3 Tdo 1410/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1410/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 11. 2018 Spisová značka:3 Tdo 1410/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1410.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Veřejné zasedání Dotčené předpisy:§ 111a tr. ř. § 234 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 2. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.2.2019III.ÚS 733/19JUDr. Radovan Suchánek-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1410/2018-29 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný R. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 5 To 121/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 144/2017, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Obviněný R. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. 3 T 144/2017, uznán vinným zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku a odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Karviné podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 5 To 121/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného vinným zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon obviněného zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. 3. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě dopustil obviněný tím, že v prostorách Věznice MS ČR v K., v písemné stížnosti, datované dne 25. 7. 2017, adresované řediteli Věznice MS ČR v K., vrchnímu radovi K. J., který ji obdržel dne 27. 2. 2017, sdělil: „… pan S. bral finanční úplatky od vězňů za jisté protislužby“, v úmyslu lživě obvinit ze spáchání trestného činu P. S., vychovatele Věznice v K., služebně zařazeného na oddělení, na němž byl ubytován i obžalovaný R. K. II. 4. Prostřednictvím obhájce poté podal obviněný proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. s poukazem na to, že došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný předně namítl, že sice byl spolu se svým obhájcem řádně předvolán k veřejnému zasedání o odvolání nařízenému na den 9. 5. 2018, toho dne však soud obdržel oznámení, že obviněný byl předchozího dne převezen z Vazební věznice Ostrava k hospitalizaci do nemocnice a po skončení hospitalizace bude vrácen zpět do Věznice Valdice. Místo původního termínu byl nařízen nový termín veřejného zasedání na 5. 6. 2018, o tomto termínu však byl vyrozuměn jen obhájce a obviněný nikoli. Jeho účast na veřejném zasedání v tomto termínu byla zajištěna prostřednictvím videokonferenčního zařízení a o termínu a realizaci tohoto úkonu byl obviněný vyrozuměn až těsně před jeho zahájením, kdy mu teprve bylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání. Obviněný tak neměl zachovánu lhůtu k přípravě na veřejné zasedání, ke zkrácení této lhůty ani nedal souhlas podle § 233 odst. 2 tr. ř. Krajský soud nevysvětlil, jaké důvody ho vedly k uvedenému postupu a proč neumožnil obviněnému osobní účast u veřejného zasedání. Obviněný je přesvědčen, že pro odepření možnosti osobně se účastnit veřejného zasedání nebyly splněny podmínky uvedené v § 52a tr. ř. a neměl ani možnost radit se s obhájcem. Zvolený postup nebyl náležitě odůvodněn, je tak nepřezkoumatelný a bylo jím podstatně zasaženo do ústavních práv obviněného. 6. Ve vztahu k právnímu posouzení jednání, za něž byl odsouzen, obviněný vyjádřil přesvědčení, že jeho dopis nebyl způsobilý přivodit nikomu trestní stíhání a šlo jen o podání informačního charakteru. Nebyl v něm označen žádný trestný čin, ani zde nebyly uvedeny okolnosti, které by znamenaly naplnění zákonných znaků trestného činu spáchaného jinou osobou. Pokud by mělo jít o křivé obvinění z přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku, muselo by mít v posuzované věci souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu. Takové činnosti ale neodpovídá formulace, podle níž pan S. bral finanční úplatky od vězňů za „jisté protislužby”. Zajišťování určitých osobních výhod v životě vězňů ve věznici nelze pod obstarávání věcí obecného zájmu podřadit. Ve vztahu k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. ř. nestačí podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ke spáchání trestného činu křivého obvinění pouhé vytknutí vadného výkonu pravomoci bez spáchání činu v úmyslu podřaditelném pod ustanovení § 329 odst. 1 tr. zákoníku. Ani orgány, které se stížností obviněného zabývaly, nedovodily, že by mělo jít o trestní oznámení, a nezahájily z jeho podnětu žádné úkony. Sdělení obviněného bylo formulováno tak obecně a neurčitě, že z něj nevyplývalo, jaký konkrétní úplatek měl poškozený přijmout a při zařizování jakých záležitostí. Nebylo tak možné učinit závěr, že poškozeného obvinil z trestného činu přijetí úplatku. Trestní postih za třeba nepodloženou, ale jen povšechnou, nekonkretizovanou námitku vůči postupům dozorců pokládá obviněný za neslučitelný s principem proporcionality trestní represe. 7. Dále obviněný zpochybnil, že by poškozeného obvinil lživě. K naplnění tohoto znaku nestačí nedostatek skutečností nasvědčujících podezření (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1404/2014). Podání obviněného navazovalo na řadu předchozích stížností na podmínky výkonu trestu a chování pracovníků vězeňské služby, nešlo o osamocené trestní oznámení na poškozeného pro spáchání konkrétního trestného činu. O nedostatcích v činnosti pracovníků vězeňské služby svědčí i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 22 A 2/2017, kterým byla zrušena dvě kázeňská rozhodnutí týkající se obviněného. 8. S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 5 To 121/2018, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že podle ní nejsou naplněny důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) ani g) tr. ř. Nedůvodná je argumentace obviněného, že svým podáním mínil jen stížnost na poměry ve věznici. Obviněnému na podkladě jeho rozsáhlých zkušeností muselo být známo, že se bude každé podání posuzovat podle svého obsahu, a v něm zcela určitým způsobem uvedl, že vychovatel P. S. bral finanční úplatky od vězňů za určité protislužby. Jeho podání tak obsahovalo popis znaků skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku. Výpovědi svědků F. a T. pak bez pochybností usvědčily obviněného ze snahy pomstít se poškozenému a zničit ho. To, že proti poškozenému nebylo zahájeno trestní ani jiné řízení, neprokazuje nevinu obviněného, ale odráží fakt, že nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání poškozeného P. S. 10. Státní zástupkyně proto navrhla podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 11. V replice k vyjádření státní zástupkyně setrval obviněný na svých dovolacích námitkách, které pokládá za naplněné a důvodné. Předvolání k veřejnému zasedání bylo realizováno až při zahájení videokonferenčního přenosu pracovníky vězeňské služby na pokyn předsedy senátu odvolacího soudu. V dopise ze dne 25. 2. 2017 obviněný vyjádřil řadu stížností na další vězně, pracovníky vězeňské služby, vychovatele i ředitele věznice, nebyl proto důvod pokládat jej za trestní oznámení na poškozeného. Prověřovaná stížnost byla ostatně vyhodnocena jako nedůvodná. Formulace použitá obviněným byla neurčitá, povšechná,