3 Tdo 1466/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1466/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 12. 2017 Spisová značka:3 Tdo 1466/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1466.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí Řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 73 předpisu č. 150/2002Sb. § 107 odst. 1 předpisu č. 150/2002Sb. § 83 předpisu č. 200/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 3. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1466/2017-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2017 o dovolání, které podal obviněný T. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 6 To 285/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 132/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného T. H. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 19 T 132/2015, byl obviněný T. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „dne 21. 7. 2015 kolem 07.00 hodin v D., okr. O., na ul. S. řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW přesto, že rozhodnutím Magistrátu města Opavy, odboru dopravy, oddělení dopravních přestupků ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 4266/2013/DOPR/DoM ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. DSH/18457/2013/Zez, které nabylo právní moci dne 29. 7. 2013, mu byla uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, kdy k žádosti T. H. byl rozhodnutím Magistrátu města Opavy, odboru dopravy, oddělení dopravních přestupků ze dne 9. 8. 2013 sp. zn. 4266/2013/DOPR/DoM, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2013, odložen výkon citovaného rozhodnutí krajského úřadu, a to z důvodu podání návrhu na přezkoumání uvedeného rozhodnutí o přestupku, kdy Krajským soudem v Ostravě bylo dne 28. 4. 2015 pod sp. zn. 58A 42/2013 rozhodnuto o zamítnutí žaloby T. H. proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ve věci sp. zn. DSH/18457/2013/Zez, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 4. 2015“. Za to byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve 20 (dvaceti) denních sazbách ve výši 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce nepodmíněně. Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 19 T 132/2015, podal obviněný odvolání do výroku o vině i trestu. Odvolání v neprospěch obviněného, a to do výroku o trestu, podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 6 To 285/2017, a to tak, že z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného T. H. nově odsoudil při nezměněném výroku o vině podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve 20 (dvaceti) denních sazbách ve výši 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 (jednoho) roku. Odvolání obviněného T. H. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 250-253), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný má za to, že soudy vadně zjistily skutkový stav věci, a jeho právní závěry jsou tak v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno, přičemž pokud jde o skutková zjištění, okresní i krajský soud tyto činí výběrově, přebírají z provedených důkazů pouze ta zjištění, která zapadají do konstrukce zejména krajského soudu o jeho vině a naopak obsah jiných důkazů odvolací soud zcela pomíjí a nevypořádává se s nimi. Namítá, že z textu zákona, jak je uveden v § 83 přestupkového zákona, nevyplývá žádný časový okamžik, kdy je odklad vykonatelnosti rozhodnutí povolen, není rovněž uveden termín či jiný časový okamžik, který by ukončil účinnost rozhodnutí o odkladu. Právním zástupcem jeho osoby mu bylo sděleno, že má stále oprávnění řídit do okamžiku výzvy k odevzdání řidičského průkazu. Zda byla tato rada správná, záleží na právním výkladu, ale její správnost není podstatná pro posouzení jeho zavinění. Obviněný se touto radou řídil a neměl důvod pochybovat o její správnosti. Obzvlášť, když byl i dalšími odborníky ujišťován, že tento postup je v pořádku a stále má oprávnění řídit motorová vozidla. Výzvu k odevzdání řidičského průkazu si vyzvedl dne 26. 7. 2015 na poště a následně řidičský průkaz odevzdal. K vytýkanému jednání však došlo dne 21. 7. 2015, tudíž v této době ještě nemohl vědět, že nemá oprávnění k řízení motorových vozidel. Stran subjektivní stránky pak obviněný namítl, že odvolací soud pouze konstatuje, že jednal v úmyslu nepřímém, avšak o této skutečnosti nemá jediný důkaz. Je přesvědčen, že v projednávané věci došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., tedy zásady volného hodnocení důkazů a zásady materiální pravdy, stejně jako zásady in dubio pro reo. Závěrem obviněný rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí a s ohledem na výše uvedené pak napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2017, č. j. 6 To 285/2017-237, zrušil a věc vrátil k novému projednání. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 11. 2017, sp. zn. 1 NZO 1234/2017. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že obviněný v podstatě opakuje námitky, které vznáší od samého počátku trestního řízení, a jimiž se zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Ztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že se na straně obviněného nejedná o jednání v omylu, neboť věděl, že je účastníkem správního řízení, řízení soudního, jež sám inicioval a o průběžných krocích byl dle jeho tehdejší právní zástupkyně informován. Sankce zákazu řízení motorového vozidla žádným orgánem rozhodujícím ve věci nebyla zrušena a z návrhu na přiznání odkladného účinku v kasační stížnosti vyplývá z opaku, že pokud účinek odkladný přiznán nebude, platí zákaz činnosti pro obviněného. Obviněný tedy věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit a pro případ, že je způsobil, byl s tím srozuměn, jednal tedy v úmyslu nepřímém. Obviněný měl vědomost o krocích z řízení, které ukončeno v uvedené době nebylo. V jeho jednání je tím pádem spatřována proto výlučně účelovost a obviněný svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Na základě výše uvedeného státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání T. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 6 To 285/2017, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu v