3 Tdo 1466/2017 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1466/2017-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2017 o dovolání, které podal obviněný T. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 6 To 285/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 132/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného T. H. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 19 T 132/2015, byl obviněný T. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „dne 21. 7. 2015 kolem 07.00 hodin v D., okr. O., na ul. S. řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW přesto, že rozhodnutím Magistrátu města Opavy, odboru dopravy, oddělení dopravních přestupků ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 4266/2013/DOPR/DoM ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. DSH/18457/2013/Zez, které nabylo právní moci dne 29. 7. 2013, mu byla uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, kdy k žádosti T. H. byl rozhodnutím Magistrátu města Opavy, odboru dopravy, oddělení dopravních přestupků ze dne 9. 8. 2013 sp. zn. 4266/2013/DOPR/DoM, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2013, odložen výkon citovaného rozhodnutí krajského úřadu, a to z důvodu podání návrhu na přezkoumání uvedeného rozhodnutí o přestupku, kdy Krajským soudem v Ostravě bylo dne 28. 4. 2015 pod sp. zn. 58A 42/2013 rozhodnuto o zamítnutí žaloby T. H. proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ve věci sp. zn. DSH/18457/2013/Zez, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 4. 2015“. Za to byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve 20 (dvaceti) denních sazbách ve výši 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce nepodmíněně. Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 19 T 132/2015, podal obviněný odvolání do výroku o vině i trestu. Odvolání v neprospěch obviněného, a to do výroku o trestu, podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 6 To 285/2017, a to tak, že z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného T. H. nově odsoudil při nezměněném výroku o vině podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve 20 (dvaceti) denních sazbách ve výši 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 (jednoho) roku. Odvolání obviněného T. H. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 250-253), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný má za to, že soudy vadně zjistily skutkový stav věci, a jeho právní závěry jsou tak v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno, přičemž pokud jde o skutková zjištění, okresní i krajský soud tyto činí výběrově, přebírají z provedených důkazů pouze ta zjištění, která zapadají do konstrukce zejména krajského soudu o jeho vině a naopak obsah jiných důkazů odvolací soud zcela pomíjí a nevypořádává se s nimi. Namítá, že z textu zákona, jak je uveden v § 83 přestupkového zákona, nevyplývá žádný časový okamžik, kdy je odklad vykonatelnosti rozhodnutí povolen, není rovněž uveden termín či jiný časový okamžik, který by ukončil účinnost rozhodnutí o odkladu. Právním zástupcem jeho osoby mu bylo sděleno, že má stále oprávnění řídit do okamžiku výzvy k odevzdání řidičského průkazu. Zda byla tato rada správná, záleží na právním výkladu, ale její správnost není podstatná pro posouzení jeho zavinění. Obviněný se touto radou řídil a neměl důvod pochybovat o její správnosti. Obzvlášť, když byl i dalšími odborníky ujišťován, že tento postup je v pořádku a stále má oprávnění řídit motorová vozidla. Výzvu k odevzdání řidičského průkazu si vyzvedl dne 26. 7. 2015 na poště a následně řidičský průkaz odevzdal. K vytýkanému jednání však došlo dne 21. 7. 2015, tudíž v této době ještě nemohl vědět, že nemá oprávnění k řízení motorových vozidel. Stran subjektivní stránky pak obviněný namítl, že odvolací soud pouze konstatuje, že jednal v úmyslu nepřímém, avšak o této skutečnosti nemá jediný důkaz. Je přesvědčen, že v projednávané věci došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., tedy zásady volného hodnocení důkazů a zásady materiální pravdy, stejně jako zásady in dubio pro reo. Závěrem obviněný rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí a s ohledem na výše uvedené pak napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2017, č. j. 6 To 285/2017-237, zrušil a věc vrátil k novému projednání. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 11. 2017, sp. zn. 1 NZO 1234/2017. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že obviněný v podstatě opakuje námitky, které vznáší od samého počátku trestního řízení, a jimiž se zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Ztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že se na straně obviněného nejedná o jednání v omylu, neboť věděl, že je účastníkem správního řízení, řízení soudního, jež sám inicioval a o průběžných krocích byl dle jeho tehdejší právní zástupkyně informován. Sankce zákazu řízení motorového vozidla žádným orgánem rozhodujícím ve věci nebyla zrušena a z návrhu na přiznání odkladného účinku v kasační stížnosti vyplývá z opaku, že pokud účinek odkladný přiznán nebude, platí zákaz činnosti pro obviněného. Obviněný tedy věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit a pro případ, že je způsobil, byl s tím srozuměn, jednal tedy v úmyslu nepřímém. Obviněný měl vědomost o krocích z řízení, které ukončeno v uvedené době nebylo. V jeho jednání je tím pádem spatřována proto výlučně účelovost a obviněný svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Na základě výše uvedeného státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání T. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 6 To 285/2017, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (k odvolání státního zástupce byl změněn toliko výrok o trestu). Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným T. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že sk