3 Tdo 1579/2012 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1579/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 3. 2013 Spisová značka:3 Tdo 1579/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1579.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyživovací povinnost Zanedbání povinné výživy Zánik trestnosti Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku § 197 tr. zákoníku § 226 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 5. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1579/2012-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. března 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného S. B., nar., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 4 To 593/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 67/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání nejvyššího státního zástupce o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 3 T 67/2012, byl obviněný S. B. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že „v období od 1. 10. 2011 do 6. 4. 2012 v Č. B., Z., případně jinde neplnil jako otec svou zákonnou vyživovací povinnost vůči své dceři D. B., nar., ačkoliv mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině č. 94/1963 Sb. v platném znění a byla mu konkretizována rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1. 11. 2002, č. j. 7Nc 338/2002-58 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 12. 2004 č. j. 8P 35/2003-209 a rozsudkem Krajského soudu ze dne 14. 4. 2005, č. j. 22Co 593/2005-236, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2005, v částce 2.500,- Kč, splatné vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky R. B., nar., takže za uvedené období dluží částku v celkové výši nejméně 17.500,- Kč“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 15 (patnácti) měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost spočívající v úhradě dlužného výživného ve zkušební době podmíněného odsouzení. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 3 T 67/2012, podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 4 To 593/2012, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného S. B. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm. e) tr. ř. obviněného S. B. zprostil obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v období od 1. 10. 2011 do 6. 4. 2012 v Č. B., ve Z., případně jinde neplnil jako otec svou zákonnou vyživovací povinnost vůči své dceři D. B., nar., ačkoli mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině č. 94/1963 Sb. v platném znění a byla mu konkretizována rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1. 11. 2002, č. j. 7 Nc 338/2002-58, spojený s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 12. 2004, č. j. 8 T 35/2003-209 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2005, č. j. 22 Co 593/2005-236, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2005 v částce 2.500,- Kč splatné vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky R. B., nar., takže za uvedené období dluží částku ve výši nejméně 17.500,- Kč, kvalifikovaný jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že dcera obviněného D. B. nabyla dne 1. 2. 2012 zletilosti a od počátku dubna 2012 pobývala u otce, který zajišťoval veškeré její materiální potřeby. V dubnu 2012 jí také poskytl částku ve výši 6.500,- Kč na cestu do A., která dle jejich vzájemné dohody zároveň představovala úhradu dlužného výživného za měsíce únor a březen 2012. Přitom od nabytí zletilosti D. B. jí mělo být výživné poukazováno přímo k jejím rukám, neboť svoji matku nezplnomocnila k tomu, aby výživné bylo i nadále zasíláno k rukám její matky jakožto její tehdejší zákonné zástupkyně. Pokud jde o období před nabytím zletilosti, poukázal krajský soud na vyjádření dcery, že otec nemá vůči ní žádný dluh na výživném. II. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, podal nejvyšší státní zástupce dovolání ve prospěch obviněného a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poté, co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že s uvedeným postupem odvolacího soudu nelze souhlasit. K naplnění skutkové podstaty uvedeného přečinu postačuje soustavné neplnění vyživovací povinnosti po dobu alespoň pěti měsíců. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněný neplnil svoji vyživovací povinnost vůči své dceři D. B. od října 2011 do konce března 2012, tedy po dobu 6 měsíců, s tím, že do uvedeného období nelze zahrnout i duben 2012, neboť po převážnou část tohoto měsíce obviněný zajišťoval materiální potřeby své dcery již přímo. Je třeba dále rozlišovat období od října 2011 do ledna 2012, kdy byla dcera v důsledku své nezletilosti zastupována svou matkou, a období dalších dvou měsíců, kdy již nabyla zletilosti. Je zcela jednoznačné, že právní vztah, založený na zákonné vyživovací povinnosti vůči nezletilé D. B. v období od října 2011 do ledna 2012 včetně existoval a že ze strany obviněného předepsaným způsobem naplňován nebyl, kdy D. B. nebyla ani po nabytí své zletilosti oprávněna zpětně rozhodovat o trvání vyživovací povinnosti obviněného vůči své osobě. Naproti tomu vzniklý dluh na výživném za období od února do března 2012 mu případně mohla po nabytí své zletilosti za podmínek předepsaných § 574 odst. 1 občanského zákoníku prominout. Uvedený rozsah neplnění zákonné vyživovací povinnosti po dobu nikoliv delší než čtyři měsíce však na straně druhé ještě nezakládal podmínky trestně právní odpovědnosti v posuzovaném směru. Po nabytí zletilosti byla dcera D. B. plně způsobilá dohodnout se s obviněným na tom, že výživné za období dvou měsíců, tedy únor a březen 2012, od obviněného již požadovat nebude. Dle obsahu spisu však v rozhodném období k takovéto dohodě nedošlo, neboť dle výpovědi D. B. k ujednání o zpětné kompenzaci za období únor a březen 2012, kdy od obviněného obdržela jednorázovou částku ve výši 6.500,- Kč, došlo až v dubnu 2012 poté, co se přestěhovala k otci. S jistou mírou tolerance co do účelového určení poskytnutých finančních prostředků lze na tyto nahlížet jako na dodatečné splnění zákonné vyživovací povinnosti obviněného za období dvou měsíců, února a března 2012. Státní zástupce uzavřel, že v projednávané věci nebyla splněna podmínka účinné lítosti ve smyslu § 197 tr. zákoníku a uvedené okolnosti jednání obviněného směřují spíše k úvahám, odůvodňujícím jeho zproštění obžaloby z důvodu podle § 226 písm. b) tr. ř., nikoli podle odvolacím soudem aplikovaným zánikem trestnosti posuzovaného jednání podle § 226 písm. e) tr. ř. V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 4 To 593/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému S. B., kterému byl doručen dne 16. 11. 2012. K dnešnímu dni však dovolací soud vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by byl deklarován záměr využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.