3 Tdo 19/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 19/2025-304USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. G. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 10. 2024, č. j. 14 To 246/2024–243, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 T 63/2024  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 6. 2024, č. j. 6 T 63/2024–192, byl obviněný uznán vinným přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za to k úhrnnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl zavázán k povinnosti zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně na náhradě škody 38 820 Kč. 2. Uvedených přečinů se podle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 13. 9. 2023 od 18:30 hod. do 19:15 hod. před restaurací XY v XY za přítomnosti nejméně sedmi dalších osob po diskuzi a hádce s poškozeným D. Š. tohoto dvakrát udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil zlomeninu očnice a zygomatický komplex s dislokací, což si vyžádalo ošetření a poté dne 20. 9. 2023 operační zákrok s několikadenní hospitalizací, přičemž následně po dobu nejméně dalšího týdne byl poškozený stižen bolestivostí a možností konzumovat pouze měkou stravu. Tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že v minulosti již výtržnický čin spáchal. 3. Odvolání obviněného i státního zástupce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. 10. 2024, č. j. 14 To 246/2024–243, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Táboře podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. To opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1, písm. g), h), i) a m) tr. ř. K označeným dovolacím důvodům snesl agregovanou argumentaci nerozlišující důsledně podřazení konkrétních námitek pod ten který dovolací důvod. 5. Dle struktury podaného dovolání obviněný v prvé řadě vznesl požadavek na odložení výkonu rozhodnutí, neboť dovodil, že soudy nižších stupňů postupovaly v rozporu s právními předpisy, a jeho následně rozvedené výhrady jej opravňují k požadavku, aby prvostupňový soud navrhl Nejvyššímu soudu odklad výkonu soudního rozhodnutí. 6. V dosavadním řízení obviněný shledal procesní pochybení vyžadující zrušení nejen napadeného rozsudku, ale i samotného usnesení o zahájení jeho trestního stíhání. To proto, že přípravné řízení vedl podjatý vyšetřovatel poručík M.  Vůči tomuto policistovi se obviněný v minulosti dopustil trestného činu, kdy mu se sekerou a s kovovou tyčí vyhrožoval, aby jej přiměl k opuštění bytu obviněného, z něhož jej policista s dalšími svými kolegy měl předvést. Pro toto jednání byl obviněný odsouzen Okresním soudem v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 74/2017. Odvolací soud námitku podjatosti vyhodnotil jako účelovou a nepodloženou, jde však pouze o spekulativní a nedostatečné hodnocení, neboť měl minimálně vyslechnout vyšetřovatele M. a zjistit, jaké je jeho stanovisko k uvedené námitce. Obviněný odmítl, že by svou námitku podjatosti vůči policistovi M. uplatnil až v odvolacím řízení. Naopak zmínil ji již při svém výslechu v přípravném řízení, ovšem policista M. ji odmítl zaznamenat do protokolu. Tento dovolatelův výslech byl navíc proveden bez přítomnosti další osoby. Obviněný v tu dobu obhájce neměl a nevěděl, jak se má proti tomuto postupu policisty M. bránit. 7. Při svém slyšení policistou M. zmiňoval, že jeho podjatost spatřuje v tom, že manipuloval s vyslýchanými a vkládal jim do úst svá slova. Obviněný sice u výslechu těchto osob nebyl, nicméně jejich následné výpovědi u soudu se výrazně lišily oproti tomu, co bylo zaznamenáno v protokolu o jejich výsleších na policii. Takto například poškozený Š. vypověděl, že obviněného k fackám sám vyprovokoval, což ovšem ve Š. výpovědi na policii zaznamenáno není. Lišila se rovněž výpověď L. Š. (matky poškozeného Š.), která na policii měla říci, že obžalovaný dal Š. pěstí, zatímco u soudu uváděla, že mu uštědřil facky. Obviněnému měla k tomuto rozporu po soudním jednání uvést, že policista M. jí vkládal slova do úst. Bratr poškozeného F. Š. pak byl vyslýchán v podnapilém stavu. V rámci námitek o manipulaci policistou M. obviněný konečně upozornil na to, že v místě stíhaného skutku neměla být v době události funkční kamera, přestože tato kamera běžně funkční je. Obviněný upozornil, že shora zmíněné skutečnosti týkající se vystupování policisty M. jsou prověřovány ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů, a odvolací soud tak měl se svým rozhodnutím vyčkat do ukončení šetření ze strany tohoto orgánu. 8. Dovolatel uzavřel, že důkazy provedené vyloučeným policejním orgánem nelze považovat za použitelné pro řízení před soudem, protože faktické okolnosti spočívající v dřívějším napadení vyšetřovatele M. ze strany obviněného mají zcela konkrétní podobu a osobní charakter, pro což vyvstávají pochybnosti o tom, že úsudek tohoto policisty zůstal těmito prožitými událostmi neovlivněn. Za této situace měl být prvostupňový rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc vrácena do přípravného řízení. 9. Obviněný dále vyzdvihl, že popis skutku neodpovídá důkazní situaci, přičemž nesprávné právní posouzení může vyvstávat i v souvislosti se skutkovými závěry. Odmítl, že by na podkladě provedeného dokazování bylo možno dospět k závěru, že se stíhaného jednání dopustil tak, jak je popsáno ve výroku rozsudku. Obviněný sám připustil, že poškozenému dal dvě facky, o fackách hovořil i poškozený Š., jeho matka a rovněž slyšení svědci B. a D. Přitom zejména obviněný, a především poškozený musejí vědět nejlépe, o jaký typ úderu se jednalo. Přesto soudy uzavřely, že obviněný poškozeného udeřil pěstí, kdy výpovědi zmíněných pěti osob označil za účelové a opřel se o podaná vysvětlení tří dalších osob zachycená na úředních záznamech. Takové hodnocení důkazů dovolatel označil za nedostatečné, nezákonné, zmatečné a nepřezkoumatelné. Ohradil se proti tomu, že byly upřednostněny tři úřední záznamy o podaném vysvětlení osob, které nebyly v hlavním líčení slyšeny a soud s nimi neměl bezprostřední kontakt, a naopak měl bezprostřední kontakt z výslechu pěti dalších osob, které shodně potvrdily, že se jednalo nikoliv o údery pěstí, nýbrž o facky. Obviněný zdůraznil zásadu in dubio pro reo a uzavřel, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. 10. V návaznosti na to rozporoval i právní kvalifikaci, kdy uštědřené dvě facky, byť v přítomnosti jiných osob a na veřejnosti, nezakládaly trestný čin, ale pouze přestupek. Pokud odvolací soud dovodil, že důvody k postoupení věci pro přestupek nebyly, pak se se vznesenou námitkou obviněného vypořádal absolutně nedostatečně. Obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 255/2021, podle něhož ne každé fyzické napadení druhého na veřejnosti nebo na místě veřejně přístupném musí naplňovat skutkovou podstatu přečinu výtržnictví, zvlášť jde-li o napadení, které je prostředkem, jímž pachatel řeší svůj individuální spor, aniž by je zaměřoval proti dalším osobám, jejichž klid by výrazně rušil a vyvolával u nich obavy či výraznější pohoršení. Dovolatelovo jednání bylo s ohledem na okolnosti bagatelní a nedosáhlo takové intenzity, aby bylo postižitelné prostředky trestního práva. Nenaplňovalo proto znaky trestného činu, ale věc měla být postoupena k projednání případného přestupku. 11. Obdobné skutkové výhrady obviněný uplatnil i ve vztahu k právní kvalifikaci stíhaného jednání jako přečinu ublížení na zdraví. I zde vyzdvihoval, že popis skutku neodpovídá důkazní situaci. Dále rozporoval, že by byla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým zraněním poškozeného. Takový závěr nelze dle něho činit ani z lékařské zprávy, u níž popis zranění odporuje průběhu skutku tak, jak jej popsal poškozený, odsouzený a další slyšení svědci. V lékařské zprávě je pouze konstatováno, že uvedené poranění mělo být způsobeno, nikoliv že způsobeno bylo, přičemž trestní řízení a výrok o vině nemůže spočívat na závěrech o možnosti či pravděpodobnosti. Kromě toho poškozený sám v hlavním líčení uvedl, že lékaři nesdělil, že dostal několikrát pěstí do obličeje, nýbrž že uváděl, že dostal ránu. Pokud pak soudy konstruovaly závěry o mechanismu vzniku poranění poškozeného, pak se vyslovovaly k odborným otázkám, které jim nepřísluší a měly nechat zpracovat odborné vyjádření či zadat znalecký posudek. To platí i ke kategorizaci utrpěné zdravotní újmy, kterou nelze mechanicky odvozovat jen z doby trvání poruchy zdraví bez zohlednění její povahy, způsobu jejího vzniku a příznaků, jimiž se projevuje, včetně toho, zda a do jaké míry narušila obvyklý způsob života postiženého. Ze