3 Tdo 273/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 273/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1j 265b/1g Datum rozhodnutí:21. 4. 2010 Spisová značka:3 Tdo 273/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.273.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení Dotčené předpisy:§ 72 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 273/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. dubna 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném PhDr. A. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2009, č. j. 44 To 107/2009-349, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 13. 10. 2009, č. j. 44 To 107/2009-561, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 Nt 254/2006, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Praha 3 ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. ZT 211/2006, bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. za použití § 12 tr. zák. zastaveno trestní stíhání obviněné PhDr. A. D. pro skutek spočívající v tom, že „dne 12. 12. 2005 v době od 12.00 hod do 18.30 hod. a dále v nezjištěném období v prosinci roku 2005 opakovaně telefonovala z místa svého trvalého bydliště do zaměstnání poškozeného R. B., tedy do D. p. a., a. s., P. U. v., kde sdělovala jeho vedoucímu Z. P., že ji poškozený B. obtěžuje telefonáty, že volá ze služebního telefonu, vloupal se jí do bytu a že je sexuální deviant“, v němž byl spatřován trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), neboť bylo zjištěno, že obviněná nebyla s ohledem na své závažné duševní onemocnění v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědná. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 8. 2006, kdy státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze usnesením sp. zn. KZT 1342/2006 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost PhDr. D. proti shora citovanému usnesení obvodní státní zástupkyně pro Prahu 3 jako nedůvodnou. Obvodní státní zástupkyně pro Prahu 3 následně podala u tamního obvodního soudu ohledně jmenované návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě podle 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. O výše uvedeném návrhu pak rozhodla samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 usnesením ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 1 Nt 254/2006, tak, že podle § 72 odst. 1 tr. zák. se PhDr. A. D. ukládá ochranné psychiatrické léčení ve formě ambulantní. Stížnost, kterou PhDr. A. D. podala proti předmětnému rozhodnutí, ve druhém stupni jako nedůvodnou zamítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2009, č. j. 44 To 107/2009-349, ve spojení s usnesením ze dne 13. 10. 2009, č. j. 44 To 107/2009-561. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 13. 10. 2009 (§ 140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Shora citované rozhodnutí stížnostního soudu napadla PhDr. A. D. mimořádným opravným prostředkem - dovoláním, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. V jeho odůvodnění dovolatelka poukázala především na výpověď svědka P. Z. učiněnou v řízení před soudem prvního stupně konaném o návrhu na uložení ochranného léčení, v níž uvedl, že z kontextu a způsobu, jímž se měla vyjádřit k osobě poškozeného R. B., nedospěl k závěru, že by mu sdělovala údaj zakládající se na pravdě. V tomto smyslu tedy nebyl naplněn důležitý předpoklad uvedený v ustanovení § 206 odst. 1 tr. zák., že by svědkovi sdělovala informace způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného, resp. poškodit ho v zaměstnání, narušit jeho rodinný vztah nebo mu způsobit jinou vážnou újmu. Údaje (pokud mu je dovolatelka vůbec sdělila) svědek vnímal zjevně jako jistou nadsázku a nikoli jako účelově a vážně sdělované informace. Jakákoliv skutečnost svědčící o opaku ze žádného ve věci provedených důkazů nevyplynula. Podle dovolatelky lze maximálně připustit, že se z její strany jednalo o vyjádření na adresu poškozeného nevhodné a nekorektní, avšak nikoli natolik společensky nebezpečné, aby naplňovalo znaky trestného činu pomluvy. Poukázala také na to, že se za svá slova v rámci projednání věci před soudem dne 14. 1. 2009 omluvila, čímž projevila svůj kritický subjektivní vztah k tomuto jednání. Podle dovolatelky nebyl splněn ani další předpoklad pro uložení ochranného léčení ve smyslu § 72 tr. zák., a sice nebezpečnost jejího pobytu na svobodě pro společnost. Podle názoru dovolatelky není ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Š. ale ani z jejího vystupování před soudem, zejména v posledním období, možno dospět ke spolehlivému závěru, že její pobyt na svobodě je nebezpečný jak pro společnost obecně, tak pro její bezprostřední okolí. To znamená, že její projevy nejsou takové, jaké má na mysli ustanovení § 72 odst. 1 tr. zák., kde se hovoří o pobytu na svobodě jako o nebezpečném. Aby bylo skutečně nutno sáhnout k tak invazivnímu zásahu do jejích osobních práv, jako je psychiatrické ochranné léčení, musela by z jejího jednání hrozit společnosti a jejím členům skutečně vážná újma. Za tu však podle dovolatelky nelze považovat pouhý verbální konflikt, resp. výměny názorů se sousedy, jinými občany nebo dokonce úřady. Před takovými, byť diskutabilními či kontroverzními projevy člověka, trestní právo ochranu neposkytuje. Pokud tedy v řízení před soudem někteří svědci tvrdili, že mezi nimi a dovolatelkou došlo k nějaké výměně názorů nebo že je dovolatelka verbálně kritizovala, pak taková verbální kritika z očí do očí, případně vyslovená při setkání, není trestným činem a před takovým jednáním lze připustit maximálně ochranu prostředky práva občanského, příp. správního (přestupkového). Dovolatelka je tedy přesvědčena, že za daných okolností je i uložené ochranné léčení v ambulantní formě výrazným a neproporcionálním zásahem do jejích osobnostních práv v rozporu s Listinou základních práv a svobod. V další části podaného dovolání pak vyslovila nesouhlas se závěry znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Š. a namítla, že měl být vypracován další - revizní znalecký posudek, který by se týkal nejen jejího duševního stavu, ale rovněž posouzení otázky, zda v jejím případě je skutečně nutné - vzhledem ke konkrétní míře nebezpečnosti jejích projevů pro společnost - ochranné léčení ukládat. V tomto směru je dle jejího názoru dokazování neúplné. K vlastnímu posudku MUDr. Š. dovolatelka uvedla, že obsahuje několik spekulativních závěrů, a to právě v bodě, kdy se vyjadřoval k její potencionální nebezpečnosti pro společnost. Názor znalce, že by se v budoucnu mohla dopouštět dokonce trestného činu omezování osobní svobody nebo porušování domovní svobody, není podle ní ničím podložen, zvláště pokud se dosud žádného takového jednání nedopustila a nejsou jakékoliv indicie, že by tak měla učinit v budoucnu. Posudek navíc nezohlednil skutečnost, že od spáchání skutku, pro který byla trestně stíhána, žádný jiný čin, jenž by byl předmětem trestního nebo přestupkového řízení, nespáchala. Znalec se spíše jen obecně zabýval generalizujícími definičními znaky její diagnózy, aniž by učinil individualizovaná zjištění k její osobě a konkrétnímu případu. Vzhledem k časovému posunu, absenci jakéhokoliv jednání obdobného tomu, pro které byla trestně stíhána, prokazatelné změně svého chování v posledních letech i pozitivní prognóze, kdy sama navštěvuje psychiatrii z vlastní iniciativy, aby dospěla k lepšímu poznání svého zdravotního stavu, měl podle dovolatelky soud zvážit, zda je uložení ochranného léčení (byť v ambulantní formě) nyní nezbytné a zda není namístě návrh státní zástupkyně zamítnout a řízení zastavit, už pro jeho nepřiměřenou délku. Vzhledem k výše uvedeným důvodům v závěru dovolání navrhla, „aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 44 To 107/2009, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 1 Nt 254/2006, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení“. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že část v něm obsažené argumentace směřuje proti hodnocení provedených důkazů a činí závěr odlišný od skutkových zjištění soudu. Konkrétně se jedná o námitku, že informace sdělená dovolatelkou P. Z. nebyla způsobilá relevantním způsobem poškodit R. B., neboť jí P. Z. neuvěřil, a že toto jednání skutkovou podstatu trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. nenaplňuje, a dále o námitku, že pobyt dovolatelky na svobodě není ve smyslu § 72 odst. 1 tr. zák. nebezpečný, neboť její