3 Tdo 28/2026 – Nejvyšší soud

3 Tdo 28/2026-1171 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný Václav Požárek proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2025, č. j. 3 To 232/2025-1129, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 4/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Václava Požárka odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního v Českém Krumlově (dále také jen „okresní soud“) ze dne 14. 4. 2025, č. j. 4 T 4/2025-1074, byl obviněný Václav Požárek (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že (převzato z výroku o vině a zestručněno) jako jediný jednatel společnosti Bioo12, s.r.o., IČ: 06098304, odpovědný za její obchodní vedení a vědom si její nepříznivé ekonomické situace patrné mimo jiné z toho, že již nejméně od 20. 7. 2019 nebyla schopna řádně plnit veškeré své závazky, zamlčel tuto skutečnost svým dodavatelům a srozuměn s tím, že společnost nebude schopna nadále hradit vystavené faktury, od nich v průběhu roku 2020 jejím jménem odebíral přepravní služby nebo dřevní hmotu, poskytnutá plnění poté buď vůbec anebo v plné výši nehradil, a takto v konkrétně vypočtených případech způsobil společnosti J. K., s.r.o., IČ: XY, škodu ve výši 453 278,18 Kč, společnosti EXPO I, spol. s r.o., IČ: 26072386, škodu ve výši 645 336,70 Kč a společnosti SPOS Trans, s.r.o., IČ: 26920204, škodu ve výši 125 840 Kč, tedy škodu v celkové výši 1 224 454,88 Kč. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 2 roky a 4 měsíce, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, přičemž podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu soud zároveň uložil, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu způsobenou trestným činem. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 2 let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené J. K., s.r.o., částku 453 278,18 Kč a poškozené SPOS Trans, s.r.o., částku 125 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 62 920 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení a dále z částky 62 920 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená SPOS Trans, s.r.o., podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. K následnému odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále také jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 15. 9. 2025, č. j. 3 To 232/2025-1129, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti SPOS Trans, s.r.o., a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit jmenované společnosti na náhradě škody částku 125 840 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně ode dne 14. 3. 2025 do zaplacení. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody pak odkázal poškozenou společnost výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Václav Požárek prostřednictvím svého obhájce dovoláním s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 4. V jeho odůvodnění předně namítl, že vytýkaným jednáním nechtěl nikoho z dodavatelů podvést. Neodebíral od nich zboží a služby s vědomím, že za ně společnost Bioo12, s.r.o., (dále také jen „společnost“) později nezaplatí. S touto eventualitou nebyl jako její jednatel ani srozuměn. Naopak věřil, že se mu podaří její chod a podnikání udržet a zachránit. Jakkoli vlivem okolností na jeho vůli nezávislých podnikatelské riziko později neunesl, není to důvod, aby byl za takové selhání činěn trestně odpovědným. V bližším k tomu rozvedl, že byl rakouskou společností Kaindl jako majoritním odběratelem a důvěryhodným obchodním partnerem v kritické době opakovaně ústně ujišťován o budoucím navýšení výkupních cen dřeva. Důvodně tak očekával, že nejistá ekonomická situace společnosti se časem zlepší, že bude schopna dostát všem svým závazkům a že věřitele bude moci uspokojit v plné výši. Nyní mu lze vyčítat snad jen jistou naivitu, když se bez přiměřených důvodů spoléhal na tento pozitivní scénář, který se později nenaplnil zejména kvůli nástupu těžko předvídatelné pandemie koronaviru. Ta zapříčinila mimo jiné pokles poptávky po nábytku vyráběném (nejen) společností Kaindl a vyústila v přebytek dřeva na trhu, jehož ceny proto zůstaly nadále nízké. Nezvýšily se tedy ani očekávané příjmy společnosti Bioo12, s.r.o., která se dostala do finančních problémů. Její už tak složitou situaci navíc zkomplikovaly i další neočekávané výdaje spojené s nutností zajistit přepravu dřevní hmoty nákladnější formou kvůli dlouhodobé pracovní neschopnosti a odchodům kmenových řidičů. Dovolatel se přesto ještě v roce 2021 snažil nepříznivý vývoj hospodaření společnosti zvrátit. Činil aktivní kroky, aby pro ni zajistil další alternativní zdroje příjmů. Jednak hodlal rozšířit záběr jejího podnikání, k čemuž získal další živnostenské oprávnění, a jednak se pohyboval na elektronickém tržišti TimoCom. Nespoléhal se tedy jen na pouhou „náhodu“. Přestože jeho úsilí vyznělo do prázdna, svědčí o tom, že k existujícím dluhům nebyl lhostejný. Z hlediska subjektivní stránky lze proto v jeho neprozíravém až naivním počínání spatřovat maximálně vědomou nedbalost (která však pro vyvození trestní odpovědnosti nepostačuje) a nikoli úmysl, byť jen nepřímý. Potud chtěl svoji obhajobu podložit objektivními důkazy, které však nižší soudy bez náležitého zdůvodnění odmítly provést jako nadbytečné. Obviněný se dále ohradil proti závěru, že své dodavatele uváděl v omyl tím, že jim zamlčel špatnou hospodářskou kondici společnosti Bioo12, s.r.o. V uvedené souvislosti akcentoval výpověď svědka J. K. (pozn.: jednatele poškozené společnosti J. K., s.r.o.), který uvedl, že spolu provedli celou řadu bezproblémových obchodů a teprve v pozdějším období vzájemné spolupráce začaly být jednotlivé faktury placeny se zpožděním nebo po částech. Z toho ovšem plyne, že svědkovi jako zkušenému podnikateli muselo být zřejmé, že Bioo12, s.r.o., nemá potřebné finanční rezervy a její ekonomická situace se zhoršuje. Pokud přesto za daných okolností přistoupil k dalšímu rizikovému obchodování s ní, nelze tvrdit, že jednal v omylu vyvolaném druhou stranou „zamlčením podstatných skutečností“. Obviněný míní, že svědek, resp. jím řízená poškozená společnost, se s důsledky svého zjevně neopatrného jednání měli vyrovnat při využití občanskoprávních nástrojů. Přitom se opírá mimo jiné o právní názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 486/2010, podle nějž je z hlediska principů, na nichž je založen demokratický právní stát, nepřijatelné, aby trestním postihem jednoho z účastníků soukromoprávního vztahu byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti druhého účastníka při ochraně jeho vlastních práv a majetkových zájmů. Několikrát také zopakoval, že pokud z údajného podvodného jednání neměl žádný osobní profit, nelze v něm spatřovat ani další znak objektivní stránky trestného činu podle § 209 tr. zákoníku v alternativě vlastního obohacení, jak zní tzv. právní věta výroku o vině odsuzujícího rozsudku okresního soudu. Případné obohacení bylo možno dovodit nanejvýš na straně společnosti Bioo12, s.r.o., avšak nikoli u něj jako fyzické osoby. Přestože tuto zjevnou vadu prvoinstančního rozsudku reklamoval již v odvolání, krajský soud ji odpovídajícím způsobem nenapravil a v odůvodnění napadeného rozsudku ji bagatelizoval jen jako formulační nepřesnost. Tímto postupem však nedostál své přezkumné povinnosti a porušil právo obviněného na spravedlivý proces. 5. Na závěr dovolatel shrnul, že soudy obou stupňů uchopily řešený problém příliš zjednodušeně a nevypořádaly se s celou řadou významných skutečností. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. jejich meritorní rozhodnutí zrušil, za podmínek § 265m odst. 1 tr. ř. ho zprostil obžaloby buď podle § 226 písm. a) tr. ř. nebo podle § 226 písm. b) tr. ř., a poškozené odkázal s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, anebo případně postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a věc přikázal „soudu, o jehož rozhodnutí jde“, k novému projednání rozhodnutí. 6. K dovolání se v rámci řízení podle § 265h tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem poznamenal, že jsou v něm obsaženy v zásadě stejné argumenty, jimiž se obviněný hájil od počátku svého trestního stíhání a s nimiž se dost