3 Tdo 329/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 329/2025-259USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné P. N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 12. 2024, č. j. 13 To 174/2024-236, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 71/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 12. 2024, č. j. 13 To 174/2024-236. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 4. 2024, č. j. 3 T 71/2023-212 (ve znění opravného usnesení z 24. 4. 2024, č. j. 3 T 71/2023-225, a dalšího opravného usnesení z 19. 9. 2024, č. j. 3 T 71/2023-228, jímž byl v záhlaví prvého opravného usnesení opraven nesprávný datum rozhodnutí z 24. 4. 2024 na správný datum 5. 8. 2024) byla obviněná podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Poškozená P. K. byla obligatorním výrokem podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána s uplatněným a soudem nepřiznaným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Zproštěný skutek spočíval zjednodušeně řečeno v tom, že obviněná měla dne 3. 12. 2021 jednak od 16:30 hod. do 17:15 hod. a jednak od 20:40 hod. do 21:00 hod. opakovaně úmyslně poškodit zaparkované vozidlo Škoda Octavia, registrační značky XY, které nezjištěným předmětem poškrábala při odpoledním útoku na pravých zadních dveřích a pravém zadním blatníku a následně při večerním útoku na obou levých dveřích, levém předním blatníku, kapotě a pravých předních dveřích, čímž způsobila poškozené P. K. škodu 33 000 Kč. 2. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala v neprospěch obviněné odvolání státní zástupkyně. Na jeho podkladě odvolací Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 19. 12. 2024, č. j. 13 To 174/2024–236, prvostupňový rozsudek zrušil a trestní věc obviněné stíhané pro shora popsaný skutek postoupil k projednání Městskému úřadu ve Vysokém Mýtě s odůvodněním, že tento skutek by mohl být posouzen jako přestupek. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti odvolacímu usnesení podal dovolání nejvyšší státní zástupce. Učinil tak v neprospěch obviněné a opřel je odvolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. 4. Odmítl argumentaci druhostupňového soudu, že v posuzovaném případě není dána dostatečná míra společenské škodlivosti potřebná k dovození trestní odpovědnosti obviněné. Upozornil, že každý protiprávní čin vykazující všechny znaky uvedené v trestním zákoníku je trestným činem, což lze korigovat použitím zásady subsidiarity trestní represe, která se však uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Namítl, že v projednávané věci nelze identifikovat žádné specificky významné skutečnosti, které by k vyloučení trestní odpovědnosti obviněné mohly vést. 5. Stíhaný delikt je běžně se vyskytujícím činem, u něhož se spodní práh trestnosti odvíjí především od kvantitativního znaku škody nikoliv nepatrné. V projednávaném případě představovala způsobená škoda více než trojnásobek hranice škody nikoliv nepatrné a tímto aspektem se odvolací soud vůbec nezabýval. Jednání obviněné navíc nebylo jednorázovou záležitostí, ale spočívalo v opakovaném poškození vozidla. Pozornosti neměla uniknout ani pomstychtivá motivace obviněné vůči majitelce vozidla P. K., která navázala partnerský vztah s expartnerem obviněné. Uvedená pomstychtivá motivace vyplývala z vyjádření jmenovaných osob, jakož i z obsahu a četnosti telefonické komunikace vedené mezi expartnery. Naopak u obviněné nebyla provedenými důkazy prokázána přítomnost odvolacím soudem zmiňovaného afektu. Druhostupňovým soudem vyzdvihovaná delší doba uplynuvší od spáchání činů je sice relevantním hlediskem pro stanovení trestu a jeho výměry, nemůže však odůvodnit vyloučení trestní odpovědnosti. Také bezúhonnost obviněné není okolností, která by dovolovala rezignovat na povinnost uplatňovat trestní represi, i tuto okolnost lze zohlednit až v rámci ukládání příslušné sankce. 6. Státní zástupce uzavřel, že odvolací soud nesprávně aplikoval zásadu subsidiarity trestní represe, v návaznosti na to vadně posoudil stíhaný skutek a v důsledku toho nebyly splněny ani podmínky pro postoupení věci jinému orgánu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby odvolacímu soudu přikázal věc potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Navrhl, aby Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení § 265h odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí. 7. Obviněná se k dovolání státního zástupce do momentu rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 8. Dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 9. Státní zástupce založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vést k požadované kasaci napadeného rozhodnutí. 10. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. 11. Námitky státního zástupce spadají pod uplatněné dovolací důvody. Argumentace dovolatele je dostatečně podrobná, logická, srozumitelně vyjádřená a Nejvyšší soud se s ní ztotožnil. Na úvahy podrobně rozvedené v podaném dovolání lze proto odkázat a nad jejich rámec lze doplnit snad jen následující: 12. Odvolací soud sice poměrně rozsáhle uvedl obecné předpoklady pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, ovšem v otázce jejich aplikace na projednávaný případ uvedením jeho konkrétních aspektů zůstal poněkud úsporným. Omezil se na konstatování čtyř okolností, aniž by je blíže rozvedl jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu, a naopak nevzal v potaz další významné momenty. 13. Druhostupňový soud konstatoval dlouhodobě nedobré vztahy obviněné s expartnerem a v návaznosti na to s poškozenou. Nevysvětlil však, jaký vliv by tyto nedobré vztahy měly mít na společenskou škodlivost stíhaného jednání, zejména v čem by měly zakládat nějakou zvláštní, neobvyklou okolnost, z níž by bylo možno dovozovat, že stíhané jednání bylo vynuceno bezvýchodností situace a snahou o nalezení jejího řešení. 14. Obdobné platí i o druhé veličině, jíž je dle odvolacího soudu eventuální afekt obviněné. I ten odvolací soud pouze deklaruje, respektive jej nevylučuje. Přitom se nikterak nevypořádává s tím, že předmětem ataku nebyla věc, kterou by obviněná měla takzvaně “po ruce” tak, aby si na ní mohla impulsivně a náhle vybít svůj afektosní nával. Ale že se jednalo o vozidlo, které obviněná musela aktivně vyhledat, vybavit se určitým předmětem způsobilým přivodit poškození daného charakteru (poškrábání laku) a toto realizovat vyvedením vrypu nikoliv na jediném komponentu vozidla a jen v jediné jeho výškové hladině. Druhostupňový soud také nikterak nevyložil, nakolik případné afektivitě svědčí duplicita takového jednání a zda tedy afekt vzedmutý odpoledne přetrval či znova vzplanul po několika hodinách tak, aby ovlivňoval jednání obviněné i při večerním útoku. 15. Krajským soudem konstatovaná bezúhonnost obviněné sama o sobě argumentem k uplatnění subsidiarity trestní represe být nemůže, neboť mělo-li by tomu tak být, pak by to absurdně vylučovalo trestní odpovědnost prvotrestaných jedinců. Dosavadní bezúhonnost tedy může hrát roli pouze v provázanosti s dalšími momenty umožňujícími úva