3 Tdo 350/2014 — Nejvyšší soud

3 Tdo 350/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2014 Spisová značka:3 Tdo 350/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.350.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 5. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 350/2014-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2014 o dovolání, které podal obviněný O. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 11 To 270/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 121/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného O. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :I. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 T 121/2012, byl obviněný O. B. uznán jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 1. výroku dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „v přesně nezjištěné době v nočních hodinách ze dne 1. 2. 2008 do 07.35 hodin dne 2. 2. 2008 za použití násilí rozbil levou část skleněné výplně vchodových dveří do domu v ul. B. v obci V. n. V., okres P.-z., následně rozbil levou část trojkřídlého okna, kterým vnikl do domu, po schodech vystoupal do prvého patra, zabouchal na dveře místnosti, kde přebývala poškozená M. M. a požadoval po poškozené otevření dveří, poté co mu poškozená vyhověla, vešel do místnosti a poškozené sdělil, že ho posílá její rodina, aby ji zabil, pokud bude hodná, on tak neučiní, následně poškozenou chytil za rameno, bodl ji nožem do levé části krku pod temenem hlavy, v důsledku fyzického napadení bodnutím nože do levé části krku poškozená utrpěla bodné poranění krku - v bod o délce 2,0 cm nacházející se vlevo vzadu v horní části krku, přičemž bodný kanál probíhal zezadu dopředu a ke střední čáře hlubokou svalovinou krku, t. j. do hloubky nejméně 5,0 cm, současně utrpěla řeznou ránu na levém ušním boltci, zranění omezovalo poškozenou v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 14 dnů, avšak bodné poranění krku ohrožovalo poškozenou na životě tím, že bodný kanál probíhal v těsné blízkosti velkého krčního nervově cévního svazku a hlavních tepenných větví krkavice, hrdelní žíly a krční nervové pleteně a hrozilo v případě zasažení krkavice ohrožení života vykrvácením a v případě zasažení hrdelní žíly ohrožení života v důsledku velkých krevních ztrát a možným vznikem vzduchové embolie srdce, přičemž v souvislosti s tímto jednání obviněného B. vznikla u poškozené anxiozně-depresivní protrahovaná traumatická reakce projevující napětím, depresí, nespavostí, strachem z osamělosti, která u poškozené trvala minimálně 1 rok“; a dále trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 2. výroku dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „v přesně nezjištěné době v nočních hodinách ze dne 1. 2. 2008 do 07.35 hodin dne 2. 2. 2008 poté, co za použití násilí vnikl do domu v ul. B. v obci V. n. V., okres P. z. obývanou M. M. a nožem ji bodl do krku, zamkl za sebou dveře a klíč si vzal k sobě, sedl si vedle poškozené na postel, na zem položil nůž, svlékl si kalhoty a trenky, zapálil si cigaretu, otevřel láhev vína, které popíjel a opakovaně ho společně s cigaretami nabízel poškozené, která to odmítala, nato poškozenou uchopil silou za hlavu, kterou si stáhl do klína a se slovy kouřit, ale budeš, jí vložil přirození do úst a vyžadoval po ní orální sex, současně ji osahával po těle, přičemž tohoto jednání zanechal, když ho poškozená do přirození kousla, přičemž obžalovaný O. B. vzápětí na posteli usnul a poškozené se podařilo z domu uniknout a vyrozumět orgány Policie ČR“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 T 121/2012, podal obviněný odvolání. Odvolání podala i družka obviněného J. G. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 11 To 270/2013, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného i jeho družky J. G. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 11 To 270/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 392 - 394), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) r. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Obviněný namítl, že odvolací soud při přezkoumání rozsudku nalézacího soudu postavil věc na důkazu, který vyšel najevo až několik let poté, kdy byla věc zahájena, a který nebyl předložen soudu v rámci projednání věci u hlavního líčení. Přestože se celá událost měla udát v únoru 2008, kdy byl ve věci podezřelý jiný pachatel, bylo po několika letech, tedy na sklonku roku 2011 (5. 12. 2011), proti dovolateli zahájeno trestní stíhání, a to pro trestný čin znásilnění a trestný čin porušování domovní svobody podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Po různých překvalifikacích skutku byla podána obžaloba pro výše uvedené trestné činy u Okresního soudu Praha-západ. V mezidobí poškozená zemřela, kterážto nemohla být vyslechnuta v rámci přípravného řízení pro svou pokročilou psychickou chorobu, kdy si událost nepamatovala. Obvinění a kvalifikace trestných činů pak byla postavena pouze a toliko na zprostředkovaných výpovědích sousedů a příbuzných poškozené, kteří jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, reprodukovali to, co jim údajně v roce 2008 sdělila poškozená. Právní kvalifikace ve všech bodech pak byla postavena najisto pouze ze zprostředkovaných výpovědí a jedinými důkazy, kterými mělo být prokazováno spáchání všech tří trestných činů, pak bylo postaveno pouze a jenom na dvou důkazech, tedy krevní skvrny, ze které bylo zjištěno DNA dovolatele a údajných otisků na lahvi, která byla údajně zajištěna na místě činu při ohledání. Tento důkaz pak v rozporu s rovností účastníků pořídil odvolací soud za státního zástupce, který podal odvolání, avšak tento důkaz v tomto odvolání vůbec neuvedl. Jinými slovy to byl odvolací soud, který musel opatřit tzv. rozhodující důkaz o vině dovolatele. Pokud se má najisto postavit kvalifikace trestného činu porušování domovní svobody, měla by být kromě podpůrného důkazu, tedy krevní stopy, prokázána i jinými důkazy, tedy, že to byl skutečně dovolatel, který do předmětného domu vnikl, a že to byl právě on, který porušil domovní svobodu tak, jak to má na mysli § 238 tr. zák. Rovněž další trestné činy a jejich kvalifikace by neměla spočívat na důkazu, který vznikl 4 roky poté, co se údajná trestná činnost měla stát, neboť pokud by tento důkaz existoval již v době, kdy k ohledání místa činu došlo, bylo by nejjednodušší daktyloskopické otisky vyhodnotit již v této době a dovolatele obvinit nikoli až po 4 letech. Dovolatel je přesvědčen, že u všech trestných činů schází stěžejní důkaz, který by umožnil posouzení toho, zda vůbec byl tím, kdo do domu vnikl a dopustil se jednak pokusu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., jednak znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. Ve všech třech případech jde o úmyslný trestný čin a nikdy nebylo prokázáno, jaký úmysl měl vést dovolatele k tomu, že do budovy vnikl a pokusil se poškozenou znásilnit. Nikdy nebylo najisto ze strany poškozené prokázáno, jak vlastně pachatel vypadal, neboť poškozená nikdy pachatele neztotožnila, a to ani v době, kdy měla zachovalou mysl a paměť. Tyto skutečnosti jednoznačně vyplynuly v případě prvého rozsudku, kdy dovolatel byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn. Teprve zvýhodnění žalující strany v procesu došlo k vrácení věci a na základě rozhodnutí soudu odvolacího pak k odsuzujícímu rozsudku. S ohledem na výše uvedené námitky obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 18. 12. 2013 (č. l. 395). Dne 7. 1. 2014 bylo Nejvyššímu