3 Tdo 376/2015 — Nejvyšší soud

3 Tdo 376/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 4. 2015 Spisová značka:3 Tdo 376/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.376.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úřední osoba Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoník § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 7. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 376/2015-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2015 o dovoláních podaných JUDr. D. N., a P. U., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 110/2014 ze dne 14. srpna 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 85/2013 ze dne 15. října 2013, takto: I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 110/2014 ze dne 14. srpna 2014 a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 18 T 85/2013 ze dne 15. října 2013 zrušují, a to v části týkající se obviněného JUDr. D. N. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Znojmě přikazuje, aby věc obviněného JUDr. D. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. IV. Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného P. U. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 18 T 85/2013 ze dne 15. října 2013 byl JUDr. D. N. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. P. U. byl napadeným rozsudkem uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a zločinem podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedenou trestnou činnost byl JUDr. D. N. podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu volené funkce v obecní samosprávě na dobu 3 let. P. U. byl uložen za výše uvedenou trestnou činnost a dále za sbíhající se přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního osudu v Břeclavi ze dne 2. října 2012, sp. zn. 21 T 102/2012, který nabyl právní moci dne 9. ledna 2013 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. ledna 2013, sp. zn. 5 To 498/2012 a za sbíhající se přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. prosince 2011, sp. zn. 21 T 143/2011, který nabyl právní moci dne 13. prosince 2011, podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 58 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obžalovaný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl P. U. dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí citovaných ve výroku napadeného rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudků Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. října 2012, sp. zn. 21 T 102/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. ledna 2013, sp. zn. 5 To 498/2012, a dále ze dne 13. prosince 2011, sp. zn. 21 T 143/2011. O odvoláních JUDr. D. N. a P. U. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 9 To 110/2014 ze dne 14. srpna 2014 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku, kterým byl obžalovanému JUDr. D. N. uložen trest zákazu činnosti, a odvolání P. U. podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podali JUDr. D. N. a P. U. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných, náležitostí. Obviněný P. U. jako důvod dovolání označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému rozhodnutí vytkl, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazuje přitom na skutečnost, že odposlechy telekomunikačního provozu jsou mimořádným prostředkem sloužícím ke zjišťování poznatků o protispolečenské činnosti, jejich použití má přísné zásady a je chráněno ústavními právy hovořících osob a k takovému zásahu je potřeba souhlasu soudce. Podle dovolatele přitom souhlas soudce absentuje, jelikož souhlasy prezentované v trestním spise byly dány soudci v jiné věci. Dovolatel dále uvedl, že pochybnosti, které vyvstaly v případě lokalizace pohybů jeho osoby, měly být vyloženy v jeho prospěch. Dle názoru dovolatele byly zmíněné skutečnosti z jeho strany dostatečně vysvětleny, avšak soudem nebyly reflektovány. Mělo tak dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku, který je mu kladen za vinu. Obviněný v závěru svého dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby ve smyslu ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. obviněného sám zprostil obžaloby. Konečně požádal, aby dovolací soud ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného (citovaného) rozhodnutí. Obviněný D. N. v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V důvodech dovolání uvedl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho věci, neboť nebyl v pozici úřední osoby, která by mohla opatřit sobě neoprávněný prospěch anebo vykonávat pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, neboť v dané věci vystupoval toliko v pozici zástupce poskytovatele místa pro výkon trestu obecně prospěšných prací, nikoli však v postavení úřední osoby nadané nezbytnou pravomocí a s tím souvisejícími prostředky k jejímu prosazení. Obviněný dále namítal, že předmětné skutkové okolnosti byly posouzeny podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ně dopadalo, což obviněný spatřuje v nesprávném použití ustanovení o časové působnosti trestních zákonů podle ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, zejména vztah trestnosti činu k době jeho spáchání. Obviněný v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského osudu v Brně ze dne 14. 8. 20114 sp. zn. 9 To 110/2014 zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř., dále aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena další rozhodnutí, která na tyto rozsudky obsahově navazují (pokud pozbyla podkladu) a aby Nejvyšší soud na základě § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl. K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že v případě JUDr. D. N. byly jeho námitky řešeny již v rámci řízení před soudem prvého i druhého stupně. Pokud jde o námitku týkající se skutečnosti, že nebyl v postavení úřední osoby, lze v tomto směru jednoznačně poukázat na ustanovení § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, kdy úřední osobou je třeba rozumět člena zastupitelstva nebo odpovědného úředníka územní samosprávy, kterým jednoznačně je starosta obce. Členem zastupitelstva se poté rozumí člen obecního zastupitelstva a člen zastupitelstva kraje. Obviněnému přitom byla svěřena pravomoc dohledu nad výkonem trestu obecně prospěšných prací u obviněného P. U. Státní zástupkyně dále uvedla, že meritorní rozhodnutí dle jejího názoru není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopods