3 Tdo 408/2007 — Nejvyšší soud

3 Tdo 408/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 5. 2007 Spisová značka:3 Tdo 408/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.408.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 408/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. května 2007 o dovoláních podaných L. K., a J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 381/2006 ze dne 30. 11. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 43/2006, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 381/2006 ze dne 30. 11. 2006 a rozsudek Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 43/2006 ze dne 15. 8. 2006. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 256l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Blansku p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Blansku sp. zn. 3 T 43/2006 ze dne 15. 8. 2006 byli L. K. a J. M. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), který měli spáchat skutkem spočívajícím v tom, že „dne 13. 7. 2005 v době kolem 9.00 hodin, kdy ve V. O. na ulici Z. na vrátnici střediska firmy VOS Z. a. s., odkryli šachtu montážního vstupu k váze z důvodu nutnosti provedení opravy vážních mechanismů, přičemž hloubka této jámy je 2 m, po jejím odkrytí nedostatečně zajistili vstup, a to tím způsobem, že před vstup na vrátnici umístili kovový stojan na kola, na který připevnili nápis „Mimo provoz“ a „Kaput“ a v důsledku tohoto jednání došlo téhož dne v době kolem 12,15 hodin k pádu M. K., bytem V. O., D., dovnitř šachty a následně k jeho zraněním, která spočívala ve zlomenině levé lopatky kyčelní, levé poloviny kosti křížové, zlomenině jamky levého kyčelního kloubu s drobnou schodkovitou deformací kolem 2 mm, zlomenině levé kosti sedací a kompresivní zlomenině přední horní hrany těla Th 12, tedy ke zraněním, která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako zranění těžká, když obžalovaní L. K. a J. M. svým jednáním nedodrželi právní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byli řádně seznámeni a neřídili se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele, čímž hrubým způsobem porušili ust. § 135 odst. 4 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb. Za tento trestný čin byl každému z obviněných uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč a pro případ, že tento trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán potom náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. V předmětné věci podali L. K. i J. M. (stejně jako poškozený M. K.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 381/2006 ze dne 30. 11. 2006 tak, že odvolání obviněných podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, jako nedůvodná a jako opožděně podané zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. i odvolání poškozeného. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali L. K. i J. M. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označili shodně ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku L. K. uvedl, že soudy nevzaly vůbec v úvahu protiprávní jednání poškozeného. V této souvislosti poukázal na to, že předmětná vrátnice se nachází uvnitř uzavřeného areálu střediska firmy VOS Z. a. s. ve V. O. a na její zdi je ve výšce cca 180 cm umístěna vedle vchodových dveří červená zákazová značka s textem „Nepovolaným vstup zakázán“ a je zřetelná. Do vrátnice tak neměl nikdo, kromě osob v ní pracujících vstupovat. Tuto skutečnost poškozený nerespektoval, a i když na vrátnici nepracoval, přesto do ní vstoupil. Porušení tohoto zákazu (právní povinnosti) je v přímé příčinné souvislosti se vznikem jeho zranění. Poukázal i na to, že soudy se nevypořádaly s jeho námitkou spočívající v tom, že předtím než poškozený do prostoru váhy vstoupil, musel odsunout mechanické zabezpečení kritického místa (stojan na kola s nápisem „Mimo provoz“), když tato zábrana stála po celou dobu opravy před vchodem a zabraňovala projití dveřmi vrátnice. Ani na tuto skutečnost poškozený nereagoval, nevěnoval jí potřebnou pozornost, zábranu odstrčil a vzniklým průchodem vešel do místnosti, když sám uvedl, že do šachty spadl hned při prvním kroku. Ačkoli mu bylo zřejmé, že v místnosti se něco děje, takto nezachoval ani obvyklou míru obezřetnosti a pozornosti a to i s ohledem na to, že prostředí váhy znal, protože dříve v označené firmě pracoval. Dovolatel poukázal i na to, že odvolací soud nevěnoval pozornost ani tomu, že vstup pro zaměstnance firmy byl z druhé strany vážního domku a vstup, kterým do něj vešel poškozený, nebyl zaměstnanci vůbec užíván. Dovolatel proto důvodně předpokládal respektování zmíněné zákazové značky s textem „Nepovolaným vstup zakázán“, přesto však ještě místo zajistil mechanickou zábranou. Za těchto okolností, které také plynou z učiněných skutkových zjištění, má dovolatel za to, že se označeného trestného činu nedopustil, protože jeho jednání nebylo v příčinné souvislosti s následkem (zraněním poškozeného) a způsob, jakým zabezpečil montážní vážní jámy, nelze označit jako porušení jakékoliv jemu uložené důležité povinnosti plynoucí z jeho zaměstnání nebo uloženou mu zákonem. V této souvislosti poukázal na zprávu O. i. p. p. J. a Z. k. a na to, že v souladu se závěry této zprávy provedl zabezpečení šachty popsaným technickým prostředkem, když do šachty vedly kabely, poklop tak nebylo možno uzavřít, bylo nutné do ní často slézat. V této souvislosti poukázal i na to, že zvolené technické zabezpečení pokládal za dostatečné, proto také žádal o výslech svědka, který vyhotovil zmíněnou zprávu a kdy dovolatel má za to, že tento svědek neznal přesně všechny okolnosti případu (zejména potom existenci uvedené zákazové značky). Jeho návrh však byl odvolacím soudem zamítnut a k této námitce ani žádné stanovisko nezaujal. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně v jeho bodě I zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku potom J. M. užil totožnou argumentaci jako L. K., včetně návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu. K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že námitky vznesené dovolateli odpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu a je na místě jim také přisvědčit. To proto, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že v budově, v níž se nachází vážní šachta, jsou dvě místnosti, a to místnost vlastní váhy a vrátnice, kde v místnosti váhy je vlastní vážní mechanismus umístěn ve vážní šachtě. Přitom povinností osoby vstupující do objektu je nahlásit se na vrátnici, což také vyplývá ze zřetelně umístěné cedule „Nepovolaným vstup zakázán“, kolem které poškozený prošel. Přitom dovolatelům je kladeno za vinu hrubé porušení ustanovení § 135 odst. 4 písm. c) tehdy platného zákoníku práce, jímž byla zaměstnanci uložena mj. povinnost dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci a dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele. Poukázal dále i na to, že z odůvodnění citovaného rozsudku soudu prvního stupně plyne, že dovolatelům je kladeno za vinu porušení nařízení vlády č. 101/2005 Sb. ze dne 26. 1. 2005 o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. Podle bodu 3.3.6. Přílohy k tomuto vládnímu nařízení musí být všechny otvory nebo nebezpečné prohlubně v podlahách zakryty nebo ohrazeny. Poklopy nebo kryty musí mít nosnost odpovídající nosnosti okolní podlahy a musí být osazeny tak, aby se nemohly samovolně odsunout nebo uvolnit, a musí být zapuštěny do stejné úrovně s okolní podlahou. Ve vztahu k L. K. pak soud vycházel z ustanovení § 137 tehdy platného zákoní