3 Tdo 46/2026 – Nejvyšší soud

3 Tdo 46/2026-337 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, které podala obviněná O. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2025, č. j. 2 To 162/2025-263, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 T 12/2025, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2025, č. j. 2 To 162/2025-263, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2025, č. j. 3 T 12/2025-219, zrušují. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci (dále také jen „okresní soud“) ze dne 8. 4. 2025, č. j. 3 T 12/2025-219, byla obviněná O. B. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustila tak, že (převzato z výroku o vině rozsudku okresního soudu) dne 11. 8. 2023 v době kolem 8:00 hod. v obci XY ze zahrady na vlastním pozemku pomocí železné tyče úmyslně rozbila celkem 26 skleněných výplní skleníku o rozměru 142x45x0,5 cm, který se nacházel bezprostředně za plotem na sousedním pozemku č. XY, čímž poškozenému M. W. způsobila škodu poškozením v celkové výši 15 439 Kč. 2. Za to byla obviněná odsouzena podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 3 měsíce, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku soud obviněné uložil přiměřenou povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnou zavázal k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému M. W. částku 15 439 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O následném odvolání obviněné proti citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále také jen „krajský soud“) usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 2 To 162/2025-263, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná O. B. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 5. K prvnímu z nich uvedla, že rozhodným skutkovým zjištěním je počet skleněných tabulí, které měla údajně rozbít, neboť od toho se odvíjí výše škody a také trestnost jejího jednání. K tomuto skutkovému zjištění však nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a to „obhlídka na místě“ a vyšetřovací pokus navržené k důkazu při hlavním líčení a fotodokumentace předložená při veřejném zasedání. Přiznává, že ze svého pozemku v rozčílení hodila na pletivový plot, v jehož bezprostřední blízkosti stál předmětný skleník, sloupek, kdy v důsledku jeho dopadu se pletivový plot vydul a tím došlo k vysklení cca 3 skleněných tabulí. Popírá však, že by měla opakovanými údery železnou tyčí naráz rozbít celkem 26 ks tabulí. 6. Soudy nižších stupňů dovozují její vinu prakticky ze dvou důkazů, a to z výslechů údajně nezaujatých svědků J. G. a P. H., kteří uvedli, že ji při rozbíjení skleněných tabulí přímo viděli. Navržený důkaz provedením prověrky na místě, případně předložená fotodokumentace, však měly tato svědectví vyvrátit a prokázat, že z místa, kde svědci stáli, nebylo na předmětný skleník přes hustý porost vidět. Obviněná rovněž nesouhlasí se závěrem, že předmětní svědci jsou nezaujatí. Jedná se o pracovníky, kteří byli najati a placeni rodinou W., resp. synem poškozeného R. W., jehož výpověď navíc byla soudem prvního stupně vyhodnocena jako nevěrohodná. Odvolací soud pak pravděpodobně neporozuměl tvrzením obhájkyně a nesprávně dovodil, že snad měla říct, že se na předložených fotografiích nachází předmětný skleník, když podle odůvodněním v bodě 20. svého usnesení nepovažoval za potřebné doplnit o tyto fotografie dokazování. Skleník se na fotografiích samozřejmě nenacházel, neboť byl již dávno jako černá stavba demontován, avšak faktem zůstává, že pokud by krajský soud provedl fotodokumentaci a prohlídku na místě jako důkaz, vyvrátil by tím pravdivost tvrzení obou zmiňovaných svědků. 7. Dovolatelka od začátku popírá, že by naráz rozbila celkem 26 skleněných tabulí. Nebylo přitom ani vyjasněno, jakým konkrétním předmětem tak měla učinit, přičemž v okolí se nacházel pouze sloupek z plotu mající i betonovou patku, který by však vůbec nebyla fyzicky schopna zvednout, poponést či opakovaně zvedat. Nebylo ani vyjasněno, jakým způsobem k rozbití skleníku mělo dojít, když mezi skleníkem a místem, kde stála, se nacházel pletivový plot s výškou 2,2 m. Soud prvního stupně a následně ani soud odvolací neuvěřily, že by sloupek důrazně opřela o plot, který se vydul a tím narazil na skleník a vysklil některé tabule. Nicméně už dále ani nepopsaly, jak fakticky mělo k útoku dojít. Navrhovaný vyšetřovací pokus měl pak potvrdit právě tu skutečnost, že pro ženu v jejím věku, při její drobné tělesné konstituci, vůbec není fyzicky možné, aby tzv. „na jeden zátah“ vybila jakoukoli kovovou tyčí celkem 26 velkých skleněných tabulí. Vzhledem k vyčíslení škody na cca 15 000 Kč by pro posouzení jejího jednání jako trestného činu bylo potřeba prokázat, že rozbila alespoň dvě třetiny předmětných tabulí, tj. minimálně 18 ks. 8. Soudy nižších stupňů navíc zcela pominuly její nijak nezpochybněné tvrzení, že R. W. večer před incidentem zboural předmětný plot a jaký vliv to mohlo mít na skleník, když sami odborníci J. G. a P. H. vypověděli, že by se báli bourat plot těsně vedle skleníku, aby nedošlo k jeho poškození. V návaznosti na tuto skutečnost se pak stávají irelevantními také tvrzení svědků, že předcházející den viděli skleník zasklený, když syn poškozeného začal bourat plot v okolí skleníku až po jejich odchodu. 9. Samotný postup řízení je poměrně nestandartní a nahrává tomu, že ani nemohly být řádně provedeny důkazy. Trestní oznámení bylo poškozeným a jeho manželkou učiněno dne 11. 8. 2023, tj. v den spáchání předmětného skutku. Ona sama však byla poprvé předvolána k podání vysvětlení na Policii České republiky až dne 22. 10. 2024, přičemž až tehdy se dozvěděla, že je proti ní vedeno trestní řízení a co je jí kladeno za vinu. V mezidobí poškozený přistoupil k demontáži předmětného skleníku, která byla dokončena dne 16. 8. 2024. V době, kdy se dozvěděla o probíhajícím trestním řízení, tak již neměla možnost na svou obranu navrhovat provedení jakýchkoli důkazů, neboť tyto již neexistovaly (skleník byl dávno kompletně demontován a na místě samém se tak žádné „stopy“ již nenacházely). 10. Žádný z orgánů činných trestním řízení se nevyjádřil k její námitce, že jednání, které je jí kladeno za vinu, nemohla vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu a tělesné konstituci spáchat. Namísto toho se spokojily s tvrzeními výše uvedených svědků, přestože navrhovala důkazy k prokázání, že nehovoří pravdu. Má za to, že snahou orgánů činných v trestním řízení nebylo zjistit materiální pravdu, ale mít případ vyřešený co nejrychlejší a nejjednodušší cestou. 11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítla, že s odkazem na kontext celé věci měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe zakotvená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Spor mezi ní a rodinou poškozeného je historický a jeho prapůvodem je vedení hranice sousedících pozemků. Plot byl postaven mimo skutečnou hranici na přání jejího otce. Pro stavbu nového plotu pak požadovala, aby rodina poškozeného nechala vyhotovit nový geometrický plán, což však oni odmítli učinit. Aby uklidnila vytvořenou konfliktní situaci, navrhla, že jej nechá vyhotovit ona sama na své náklady, přičemž rodina poškozeného písemně odsouhlasila poskytnutí součinnosti při jeho zpracování. Poté, co byl geometrický plán zpracován a zaplacen, však odmítli potřebnou a již přislíbenou součinnost poskytnout. Následně den před projednávaným skutkem přistoupil R. W. k vybourání části plotu, který vlastnila, čímž došlo k „otevření“ hranice mezi oběma pozemky. V návaznosti na toto jednání syna poškozeného se podivuje, proč nebyly ze strany orgánů činných v trestním řízení zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku (tedy zbourání plotu patřícího obviněné bez jejího souhlasu), a pro jednání podstatně nižší společenské škodlivosti byla ona sama již odsouzena. Orgány činné v trestním řízení mají povinnost prověřovat všechny skutečnosti, jež mohou značit spáchání trestného činu, o kterých se jakýmkoli relevantním způsobem