3 Tdo 497/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 497/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:12. 5. 2010 Spisová značka:3 Tdo 497/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.497.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškozování cizí věci Dotčené předpisy:§ 257b tr. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 1. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 497/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2010 o dovolání podaném obviněnou I. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2009, č. j. 12 To 345/2009-500, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 2/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 13. 8. 2009, č. j. 2 T 2/2009-457, byla obviněná I. K. uznána vinnou trestným činem podle § 257b odst. 1 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „dne 23. 6. 2008 kolem 21:15 hod. v obci B. z důvodu vleklého sousedského sporu o vlastnictví pozemku postříkala sprejem červené barvy celkem tři kovové sloupky oplocení a část skříně HUP, náležející k domu, jakož i fasádu domu tak, že na čelní stěně domu nastříkala kříž o délce 1 metr a šířce pruhů 5 cm a na levé boční stěně domu nastříkala kříž o délce 1,5 metru a šířce pruhů 5 cm, vše ke škodě poškozeného F. K.“. Za to byla podle § 257b odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Poškozeného F. K. odkázal soud s jeho nárokem na náhradu škody výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněná byla zároveň podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 1 ZT 364/2008, pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jichž se měla dopustit jednáním popsaným v bodě 1) obžaloby. S nárokem na náhradu škody uplatněným v souvislosti s tímto jednáním byli poškození F. K. a Česká zdravotní pojišťovna odkázáni podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali obviněná a v její neprospěch státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 10. 2009, č. j. 12 To 345/2009-500, jímž pod bodem I/ z podnětu odvolání obviněné napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se obviněné za trestný čin podle § 257b odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, ukládá podle § 257b odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. současně stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Z podnětu odvolání státního zástupce pak odvolací soud pod bodem II/ zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v jeho zprošťující části a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 14. 10. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam). Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu napadla obviněná I. K. následně dovoláním směřujícím proti výroku pod bodem I/, jímž odvolací soud ponechal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen ve výroku o vině trestným činem podle § 257b odst. 1 tr. zák. a změnil toliko trest. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka především v souladu se svou dosavadní obhajobou z průběhu celého trestního řízení popřela, že by se jednání, pro které byla uznána vinnou, vůbec dopustila. Skutek popsaný v odsuzující části výroku rozsudku soudu prvního stupně navíc podle jejího názoru nevykazuje znaky trestného činu podle § 257b odst. 1 tr. zák. Dovolatelka má zato, že její jednání mohlo být právně kvalifikováno nejvýše jako přestupek podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Přestože si je vědoma toho, že výše škody není obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu podle § 257b odst. 1 tr. zák., poukázala na nejednotnost soudní praxe při posuzování, jaké jednání spočívající v poškození cizí věci postříkáním, pomalováním nebo popsáním lze ještě považovat za přestupek a jaké již za trestný čin. Za reálný v tomto směru označila předpoklad, že bude vycházeno analogicky z výše škody (nikoli nepatrné) u trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a tedy méně závažné případy zničení či poškození věci způsobem předpokládaným v § 257b tr. zák. nebudou posuzovány jako trestný čin, ale právě jako přestupek podle § 50 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona. V této souvislosti pak poukázala na znalecký posudek, podle kterého byly náklady na odstranění inkriminovaných škod na majetku poškozeného vyčísleny na 200,- Kč. Právě minimální výše způsobené škody měla být podle dovolatelky zohledněna při posuzování společenské nebezpečnosti jejího jednání a soudy v jejím případě měly dospět k závěru, že materiální stránku trestného činu toto jednání nenaplnilo. Připomněla, že podle hledisek uvedených v § 3 odst. 4 tr. ř. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován mimo jiné významem chráněného zájmu, který byl činem ohrožen, a s odkazem na důvodovou zprávu k novele trestního zákona, která zavedla skutkovou podstatu trestného činu podle § 257b tr. zák., dovodila, že zákonodárce měl v úmyslu postihovat činnost zejména tzv. „sprayerů“, tj. většinou osob nižšího věku, kteří se touto činností „baví“ opakovaně a způsobují velké škody často i na historických a kulturních památkách. V jejím případě, pokud by ovšem skutečně dům poškozeného postříkala barvou, by se jednalo o ojedinělý exces tohoto druhu, jehož příčinou byly vyhrocené vztahy s poškozeným, a nejednalo by se o takové porušení společenských zájmů, jejichž ochranu má na mysli právě ustanovení § 257b tr. zák. V závěrečné části podaného dovolání obviněná znovu zdůraznila, že spáchání souzeného skutku od počátku popírá. Způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil ve věci provedené důkazy, zejména výpovědi poškozeného F. K. a jeho syna D. K., jakož i nedostatečný rozsah provedeného dokazování, podle jejího přesvědčení založil tzv. extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé, který podle Ústavního soudu odůvodňuje revizi a případný zásah do skutkových zjištění i v řízení o dovolání. Vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolatelka navrhla, „aby Nejvyšší soud České republiky výrok pod bodem I/ rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2009, č. j. 12 To 345/2009-500, zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání“. Přípisem ze dne 22. 4. 2010 pak soudu prvního stupně sdělila, že nesouhlasí s tím, aby její dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání. Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně (§ 265h odst. 2 tr. ř.) zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 14. 4. 2009. K dnešnímu dni dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněné či práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat. Obviněná I. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 26