3 Tdo 574/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 574/2025-531 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný Y. Y., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 67 To 15/2025-453, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 16/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Y. Y. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „obvodní soud“) ze dne 16. 10. 2024, č. j. 19 T 16/2024-398, byl obviněný Y. Y. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 za jednání spočívající v tom, že (převzato z výroku rozsudku obvodního soudu a zestručněno) dne 23. 9. 2023 v přesně nezjištěné době od 5:00 do 8:30 hodin nejprve nabídl poškozeným M. K., nar. XY, a L. O., nar. XY, bezplatnou vyjížďku vozem služby Uber Airport, který řídil, poté s nimi jezdil s různými zastávkami po Praze a následně s nimi šel do bytu, který měly v hlavním městě krátkodobě pronajatý, kde jim nabídl k pití láhev Bohemia sektu, načež L. O. po vypití poloviny sklenky odešla spát do vedlejší místnosti, zatímco poškozená M. K. po vypití asi jedné a půl sklenky šla obviněného vyprovodit z domu, neboť chtěla, aby odešel, obviněný se s ní ovšem vrátil zpět do bytu, kde využil toho, že poškozená byla ve stavu silné podnapilosti a nevnímala situaci, a po rozložení pohovky si k ní přilehl a vykonal na ní nechráněný vaginální pohlavní styk, při němž vyvrcholil mezi její stehna a na vagínu [útok ad 1)]; poté se přesunul do vedlejší místnosti, kde spala L. O., čehož využil a ulehl k ní na postel, kde poškozenou nejprve osahával a poté si přilehl těsněji k ní, zezadu ji objal a vsunul jí prsty do vagíny, čímž ji probudil, poškozená byla v šoku, zeptala se, co dělá, a vyzvala ho, ať odejde, načež byt rychle opustil [útok ad 2)]. 2. Za to jej soud prvního stupně odsoudil podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu zároveň uložil povinnost zaplatit každé z poškozených na náhradě nemajetkové újmy představované duševními útrapami částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení a se zbytky uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy obě poškozené odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podali obviněný a obě poškozené odvolání. Městský soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 18. 2. 2025, č. j. 67 To 15/2025-453, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu řádného opravného prostředku obviněného rozsudek obvodního soudu zrušil pouze ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku nově uložil trest odnětí svobody na 2 roky, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání poškozených byla jako nedůvodná zamítnuta podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný Y. Y. dovoláním, které formálně podepřel odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění předně namítl, že skutkové závěry k údajnému znásilnění M. K. jsou výsledkem neúplného dokazování a jeho deformativního hodnocení. V uvedené souvislosti připomněl, že poškozená měla podle znaleckého toxikologického posudku v 7 hodin ráno v krvi 1,40 - 1,87 g/kg alkoholu. Zároveň zdůraznil, že k této její intoxikaci sám aktivně nepřispěl, když nebylo prokázáno, že by jí do sektu vmíchal např. nějaký uspávací prostředek. Z opatřených kamerových záznamů na chodbě domu, které zachycují okamžiky krátce před jejich souloží, je patrné, že poškozená se pohybuje sama a volně. Její chůze sice nebyla vlivem požitého alkoholu zrovna jistá, ovšem ze záběrů rozhodně nevyplývá, že by se nacházela ve stavu bezbrannosti, jak jej předpokládá trestní zákoník, tj. že by neměla být schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s dovolatelem, anebo klást odpor jeho eventuálnímu násilnému jednání. Náležité zjištění stavu, v němž se nacházela, vyžadovalo další koordinované toxikologické a psychiatrické znalecké zkoumání, jak obhajoba navrhovala. K němu však soud nepřistoupil a spokojil se pouze s tvrzením poškozené, že si na soulož s obviněným vůbec nepamatuje a že sex s ním nechtěla a ani nepředpokládala. Dovolatel však trvá na tom, že pohlavní styk byl z obou stran dobrovolný. 6. K vlastnímu hmotněprávnímu posouzení skutku dále zdůraznil, že stav bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 tr. zákoníku musí být srovnatelný s bezvědomím, mdlobami, hypnotickým spánkem, hlubokým spánkem pod vlivem drog či případně se silným obluzením alkoholem, při němž je oběť zbavena vlády nad sebou samou, vůbec nevnímá nebo si neuvědomuje, co se s ní děje, a proto ani nemůže vyhodnotit situaci, za které k pohlavnímu styku dochází. Tento stav přitom u M. K. podle jeho názoru spolehlivě prokázán nebyl, byť prohlásila, že si ohledně pohlavního styku nic nevybavuje. Onu ztrátu paměti lze podle dovolatele přisoudit např. obyčejnému alkoholovému „oknu“, kterému však nutně nemusel předcházet stav bezbrannosti. Proto měli znalci při dalším zkoumání zohlednit tělesnou konstituci poškozené, její způsob života, požitý alkohol a její chování během kritického večera, včetně pohybu po domě krátce před skutkem, a teprve na tomto základě zodpovědně určit, jaký byl její skutečný stav. Přístup soudu, který příslušný důkazní návrh zamítl s poukazem na předpokládanou hladinu alkoholu v krvi poškozené a vyjádření L. O., jež uvedla, že svou kamarádku dlouho nemohla probudit z hlubokého spánku, což je krátce po proflámované noci vcelku pochopitelné, podle dovolatele představuje nebezpečný precedens, podle nějž by jako zločin znásilnění mohlo být napříště posuzováno velké množství oboustranně dobrovolných pohlavních styků uskutečněných pod vlivem alkoholu. To jistě nebylo záměrem zákonodárce. Dovolatel se marně domáhal též provedení vyšetřovacího pokusu, když uváděl, že k rozložení gauče, na němž se pohlavní styk s M. K. uskutečnil, bylo třeba součinnosti dvou osob (každé z jedné strany), což opět zpochybňuje závěr soudů o bezbrannosti poškozené. Na nezbytnost takového doplnění dokazování přitom ukazovala i lékařská zpráva o jejím gynekologickém vyšetření, během něhož jako žena bez partnera či dlouhodobé známosti uvedla, že poslední „chtěnou“ soulož absolvovala dne 18. 9. 2023, tj. jen pár dnů před příjezdem do Prahy. Tento údaj podle dovolatele zásadně devalvuje její výpověď, pokud jde o její obecný přístup k souloži s muži, s nimiž nevede partnerský vztah, a naopak významně podporuje jeho obhajobu, podle níž se pohlavnímu styku s ním oddala vědomě. 7. Existenci stavu bezbrannosti, jehož měl zneužít, dovolatel rozporuje i u L. O. s poukazem na zjištěné „nulové“ množství alkoholu v její krvi. K právní kvalifikaci předmětného útoku navíc doplnil, že podle ustálené soudní judikatury nelze za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží považovat jen povrchové osahávání ženského genitálu spojené s nevýznamným vniknutím prstů do pochvy. Musí jít o intenzivnější jednání blížící se souloži nejen mechanismem provedení, ale i závažností. Tu je vždy třeba hodnotit i s přihlédnutím k následkům pro oběť. Jinými slovy, pokud aktivita spočívající v zasunutí prstů do pochvy pro ženu v konkrétním případě nepředstavuje obdobně traumatizující zážitek, jakým by pro ni byla násilím vynucená soulož, nelze takové jednání pokládat za „jiný obdobný pohlavní styk“. V návaznosti na posledně uvedené dovolatel připomněl, že poškozená se dlouhodobě léčí s psychiatrickou diagnózou, o čemž v danou chvíli nevěděl a vědět ani nemohl, zvlášť pokud se celou noc bavila a popíjela alkohol. I z její výpovědi je pak zřejmé, že psychické problémy, s nimiž se potýká, nejsou důsledkem předmětné události, ale souvisejí s její dříve rozvinutou úzkostně depresivní poruchou. Na policii navíc prvotně oznamovala ztrátu finančních prostředků, o které ji měl připravit, a nikoli traumatizující zážitek z jeho doteků, v nichž je nyní spatřováno sexuální násilí ve smyslu § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 8. Závěrem dovolatel znovu zopakoval, že soudy rozhodly o jeho vině po nedostatečném dokazování, že jejich skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a že nesprávně zjištěné skutky byly vadně posouzeny i po stránce hmotněprávní. V tomto postupu spatřuje porušení svého ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 67 To 15/2025-453, zrušil a