3 Tdo 65/2026 – Nejvyšší soud

3 Tdo 65/2026-877 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný T. N. D., v ČR bez známého místa pobytu, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 7 To 96/2025-814, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 36/2025, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 7 To 96/2025-814, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. 3 T 36/2025-753, zrušují. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále také jen „krajský soud“) ze dne 11. 6. 2025, č. j. 3 T 36/2025-753, byl obviněný T. N. D. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zabití podle 141 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že (doslovně citováno z výroku rozsudku) „dne 28. 11. 2024 v přesněji nezjištěné době v ranních hodinách v mobilním objektu na pozemku parcelní číslo XY v obci XY, část XY, okres XY, po předchozím vzájemném slovním střetu s poškozeným D. T. D., po kterém poškozený vzal ruční pilu s čepelí o délce řezného břitu 45 cm a obžalovaného udeřil nejméně třikrát do hlavy, čímž mu způsobil dvě řezná poranění ve vlasové části hlavy a jedno řezné poranění v obličejové části hlavy, obžalovaný v reakci na tento fyzický střet a v obavě z dalšího pokračování napadení vzal na stole odložený a dosud neidentifikovaný ostrý hrotnatý nástroj, kterým střední až velkou intenzitou úmyslně bodl jmenovaného poškozeného do břicha v oblasti pupku, kde mu způsobil bodnou ránu hlubokou nejméně tři centimetry a pronikající břišní stěnou až do břišní dutiny k přední stěně žaludku, v jejímž průběhu došlo k zasažení epigastrické tepny vyvolávajícímu masivní krvácení bezprostředně ohrožující život poškozeného, a takto jednal srozuměn s tím, že poškozeného takovým způsobem usmrtí, k čemuž ovšem díky včasnému a vysoce odbornému lékařskému zákroku nedošlo“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a zároveň mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu 10 let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku byl zavázán k povinnosti zaplatit poškozené SV pojišťovně, a. s., IČO 61858714, se sídlem Vyskočilova 1481/4, Praha 4 – Michle, na náhradě škody částku 1 858 747,42 Kč. 2. O následných odvoláních T. N. D. a státního zástupce, který je zaměřil v neprospěch obviněného do výroků o vině a trestu, rozhodl Vrchní soud v Praze (dále také jen „vrchní soud“) rozsudkem ze dne 9. 9. 2025, č. j. 7 To 96/2025-814, jímž z podnětu řádného opravného prostředku státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného na nezměněném skutkovém základu nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za něj mu podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody na 6 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku též trest vyhoštění na dobu 10 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému znovu uložena také povinnost zaplatit poškozené SV pojišťovně, a. s., na náhradě škody částku 1 858 747,42 Kč. Odvolání obviněného bylo samostatným výrokem zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 4. Úvodem předeslal, že proti popisu skutkového děje ve výroku odsuzujícího rozsudku v zásadě ničeho nenamítá. Připouští, že se nejprve s poškozeným, který mlčky ignoroval jeho prosbu o zapůjčení peněz, pohádal. Souhlasí i s tím, že poškozený na prvotní verbální konflikt posléze zareagoval tak, že uchopil ruční pilu na opačné straně, než se nachází madlo, a třikrát ho udeřil do hlavy, čímž mu způsobil dvě řezná poranění ve vlasové části a jedno v obličeji. Nad rámec popisu skutku ovšem připomíná, že podle zjištění soudů se tomuto útoku bránil nejprve zvednutýma rukama, následně termolahví, kterou však neudržel, a až poté uchopil do ruky konkrétně neurčený ostrý nástroj, kterým poškozeného bodl do břicha. Nižší soudy se rovněž shodly na tom, že k bodnutí došlo ve chvíli, kdy měl poškozený pilu stále u sebe. Dovolatel k tomu dodal, že až do tohoto momentu se agresor nenechal od dalších útoků ničím odradit a ve svém odhodlání ho zranit nepolevoval ani přes snahu svědka T. T. L. vyhrocenou situaci uklidnit. V uvedené souvislosti pak zejména odvolacímu soudu vytýká, že navýsost nebezpečné počínání poškozeného nepřípadně bagatelizoval a potud se dopustil deformativního hodnocení důkazu – znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, zpracovatele MUDr. Zdeňka Šňupárka. Z něj totiž vyplynulo, že s ohledem na zjištěnou větší než malou intenzitu útoku pilou a na místo, kam útok směřoval, mohly být u napadeného ohroženy životně důležité orgány v oblasti hlavy a krku v rozsahu větších poúrazových následků, které by z lékařského hlediska naplňovaly pojem těžké újmy na zdraví. V krajním případě mohly být dokonce tyto orgány poškozeny natolik, že napadený mohl zemřít (například vykrvácením ze žil a tepen na krku). Dovolatel se tedy táže, z čeho vrchní soud dovodil, že mu žádné vážnější zranění z útoku poškozeného nehrozilo a že on tudíž svým zákrokem přestoupil míru nutné obrany a dopustil se tak tzv. intenzivního excesu z ní. Tvrzení, že podle způsobu uchopení pily poškozeným nebylo možno očekávat žádný masivnější útok, by snad mělo platnost tehdy, pokud by D. T. D. použil tento pracovní nástroj k účelu, k němuž je určen, tedy k řezání, ale ne k sekání, při němž držadlo na druhém konci působilo spíše jako závaží, které ještě umocnilo razanci útoku. 5. Ve zjevném rozporu s obsahem provedeného důkazu se podle mínění obhajoby ocitla i další úvaha odvolacího soudu, podle níž obviněný musel vědět, že nožem míří do míst, kde lze zasáhnout životně důležité orgány, neboť to je známo každé průměrně inteligentní osobě, a zároveň musel být i srozuměn s tím, že poškozeného může usmrtit. Oním důkazem je znalecký posudek z oboru psychiatrie a klinické psychologie, podle nějž obviněný vykazuje poruchu intelektu dosahující úrovně lehké mentální retardace a jeho rozumové dispozice se pohybují v pásmu podprůměru. Právě proto znalec psychiatr v závěru posudku vyhodnotil jeho rozpoznávací schopnosti v době činu jako podstatně snížené (zhruba o polovinu). Pak je ale otázkou, zda a nakolik obviněný vůbec dokázal posoudit, zda i přes několikeré vrstvy oděvu (včetně zimní bundy) může nožem s krátkou čepelí zasáhnout životně důležitý orgán poškozeného. K tomu se zpracovatelé posudku nijak konkrétně nevyjádřili. Konstatovali však, že vzhledem k osobnostním predispozicím a při současném afektu byly u něho významně sníženy také ovládací schopnosti. 6. Uvedené skutečnosti v kombinaci s rychlým průběhem událostí, jak na sebe navazovaly, zpochybňují závěr, že dovolatel vůbec mířil do konkrétního místa na těle poškozeného, potažmo s vědomím, že ho tím může usmrtit, a že byl s takovým následkem zároveň srozuměn. Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že v rozhodné době prožíval intenzivní obavy o vlastní zdraví a život, které byly zcela namístě. Nižší soudy se ovšem jeho subjektivním vnímáním celé situace prakticky nezabývaly. Stranou ponechaly fakt, že se po skončení prvotní verbální konfrontace věnoval jídlu, a přitom seděl k poškozenému bokem. Z ničeho nic od něj dostal ránu ostřím pily do hlavy, a byť se začal krýt rukama a útočníka okřikl „co dělá“, ten v úderech pokračoval. Přitom rovněž musel vědět, že seknutím pilou do hlavy může jinému způsobit vážná zranění, zmrzačit ho, nebo ho při nešťastném zásahu do odkrytého krku i zabít. Pokud za daných okolností soudy dospěly k závěru, že dovolatel vybočil z mezí nutné obrany, resp. že se takovému útoku bránil zcela zjevně nepřiměřeně, odchýlily se od příkazu formulovaného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 5 Tdo1283/2014, podle nějž je pojem „zcela zjevně“ nutno vykládat v subjektivním pojetí a podmínky nutné obrany posuzovat podle toho, jak se jevily obránci. Zejména vrchní soud soustavně poukazoval jen na sílu bodnutí