3 Tdo 663/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 663/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 8. 2024 Spisová značka:3 Tdo 663/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.663.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Týrání zvířat Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 302 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve znění do 31.05.2020 Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:10. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 663/2024-979 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o dovolání obviněného Ing. Radka Šnábla, MBA, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, č. j. 13 To 39/2024-933, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 76/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Radka Šnábla, MBA, odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále též jen „okresní soud“) ze dne 2. 10. 2023, č. j. 2 T 76/2020-818, byl obviněný Ing. Radek Šnábl, MBA (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2020 na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině. Za to byl podle § 302 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 150 000 Kč. Dále mu byl podle § 74a odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu držení a chovu zvířat spočívající v zákazu držení a chovu koní na dobu čtyř let a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či prokuristy právnické osoby s předmětem činnosti spočívající v držení a chovu koní i osoby jednající na základě plné moci za právnickou osobu s předmětem činnosti spočívající v držení a chovu koní na dobu čtyř let. 2. Podle skutkových zjištění okresního soudu spočívala trestná činnost obviněného v tom, že v období od roku 2017 do 9. 4. 2019 jako chovatel a v období od 13. 9. 2017 do 26. 9. 2018 jako jednatel společnosti Hřebčín Křenek, spol. s r. o. (později v likvidaci), IČ 26204550, choval v obci Křenek, okr. Mělník, koně v počtu minimálně 32 kusů mimo jiné v ohradách, které jsou viditelné z veřejně přístupné cesty, nezajistil dostatečně početný a odborně způsobilý personál odpovídající za péči o zvířata, po řadu měsíců nezajistil dostatečné a kvalitní krmivo, a to zejména v zimním období, včetně napájení, a tím došlo k značnému výživovému deficitu koní a k trvalým následkům u koní hříběcího věku, projevujícím se ve zpomalení růstu a vývoje, nezajistil potřebnou veterinární péči o koně, nezajistil potřebnou péči o zuby a kopyta zvířat, kdy nedocházelo ke korekturám kopyt, čímž došlo k nevratným patologickým změnám končetin a k neléčeným problémům pohybového aparátu koní a dále k deformitám kopyt vykazujícím znaky směřující k trvalému poškození, choval koně v nevhodných podmínkách, kdy boxy koní nebyly dlouhodobě řádně čištěny, nedostatečně zabezpečil koně před zimou a chladem a v důsledku výše uvedeného jednání zavinil samovolné zmetání klisny i úhyn hříběte, nezajistil ohrady proti úniku koní, v důsledku čehož koně opakovaně utíkali z výběhů a došlo k úhynu kobyly, kdy tato upadla a zlomila si pánev, další kobyla s hříbětem utekla z řádně nezabezpečeného výběhu a utopila se i s hříbětem ve strouze, dále březí kobyla utekla na silnici, kde došlo k jejímu úhynu, přičemž v důsledku nedostatečné výživy kobyly rodily neživotná slabá zvířata, která nebyly schopné kojit a hříbata pro absolutní podvýživu uhynula, dále musela být z důvodu podvýživy a vyčerpání utracena klisna jménem Nina Directa a nepojmenované hříbě z klisny Beryasa, dále neposkytnutím odpovídající veterinární péče způsobil trvalé následky koni Goodricke spočívající v chronickém schvácení kopyt, koni Supersonic Flight spočívající ve zranění pravé hrudní končetiny, nepojmenované klisně ze Sakheart, která v důsledku zásadních nedostatků při zanedbání péče svou velikostí odpovídala 2 - 3 měsíčnímu hříběti, koni Wonder Horse spočívající ve špatném výživném stavu, klisně Sakheart spočívající v jen nepatrně lepším výživném stavu, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl na nedostatky v péči o koně opakovaně upozorňován ze strany ošetřovatelky B. M., které neposkytoval dostatečné finanční prostředky pro zajištění péče o koně, a ze strany veterinárních inspektorů Krajské veterinární správy, Státní veterinární správy pro Středočeský kraj, a následně mu bylo dne 9. 4. 2019 odebráno 6 koní a tito byli umístěni do náhradní péče. 3. O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze (dále též jen „krajský soud“) usnesením ze dne 5. 3. 2024, č. j. 13 To 39/2024-933, a to tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření státního zástupce k němu 4. Předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně následně napadl obviněný Ing. Radek Šnábl, MBA, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Naděždy Kratochvílové dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění nejprve v obecné poloze namítl, že soudy prvního a druhého stupně se zákonným způsobem nevypořádaly s jeho argumenty a tím porušily ústavní princip spravedlivého procesu. Trvá na tom, že se žádného trestného jednání nedopustil. Skutkové závěry formulované ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku podle jeho názoru vykazují zjevný (extrémní) rozpor s obsahem provedených důkazů. Soudům vytkl, že hodnotily jen důkazy svědčící v jeho neprospěch, dále že nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování a tím nerespektovaly princip rovnosti účastníků řízení a že ho odsoudily v rozporu se zásadou in dubio pro reo a principem presumpce neviny. Na jiném místě pak ještě doplnil, že soudy při svém rozhodování nevycházely z objektivních důkazů, ale jen z vlastních účelově vytvořených a nepodložených domněnek a teorií. Tím zkrátily jeho právo na obhajobu a zároveň porušily i zásady zakotvené v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 6. Krajský soud podle dovolatele specificky pochybil tím, že se téměř nevyjádřil k jeho odvolacím námitkám, resp. na ně reagoval jen velmi povrchně a vypořádal se s nimi paušálním konstatováním, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je výsledkem řízení, které bylo provedeno v souladu s trestním řádem, nedošlo v něm k žádným podstatným vadám, které by mohly mít vliv na objasnění věci, a odvolání tak není důvodné. S tím však dovolatel zásadně nesouhlasí. Předně odmítá závěr, že v dané věci nejde o dvojí trestání, neboť ten podle jeho názoru vychází z nesprávné konstrukce o trestní odpovědnosti právnické a fyzické osoby za shodný skutek. Za chybnou pak označil i úvahu, že jmenováním likvidátora společnosti nebyla dotčena jeho (dovolatelova) práva a povinnosti jako benefičního vlastníka hřebčína a že byl i nadále osobou zodpovídající za zajištění odborné péče o všechny ustájené koně. V uvedené souvislosti zopakoval, že v rozhodném období nebyl vlastníkem ale ani chovatelem těchto zvířat. Poukázal na to, že o místních kontrolách veterinární správy a jejich výsledcích byl informován pouze likvidátor společnosti a nikoli on. O stavu hřebčína a v něm ustájených koní tudíž sám nemohl nic vědět, neboť jednotlivé protokoly o kontrolách mu nebyly zaslány. Neměl tak ani možnost k nim vznést případné námitky. Likvidátor tohoto práva nevyužil, když podle výpovědi svědka M. R. „na to kašlal“. K posouzení své objektivní a subjektivní odpovědnosti proto obviněný navrhl právě výslech zástupce likvidátora, čemuž ovšem krajský soud pro údajnou nadbytečnost důkazu nevyhověl. Otázka subjektu, který se v řešené době dopustil protiprávního jednání, tím ovšem zůstala nevyřešena. Krajský soud na straně jedné odmítl návrhy obhajoby na doplnění dokazování k danému problému, ale zároveň fakticky provedl výslech obviněného ve veřejném zasedání, aniž by ho předtím řádně poučil o jeho právech, a neumožnil obhájkyni, aby mu při tomto výslechu kladla otázky. 7. Dovolatel připouští, že byl v rozhodném období jediným (benefičním) vlastníkem společnosti Hřebčín Křenek, spol. s r. o., ovšem současně zdůrazňuje, že z této pozice měl pouze povinnost zajistit pro ni dostatek finančních prostředků. Tu také splnil, když při vstupu společnosti do likvidace byla na jejím účtu finanční částka přibližně na rok provozu hřebčína. Po vstupu společnosti do konkurzu pak uhradil veškeré uznané závazky, i když většina z nich vznikla právě během