3 Tdo 663/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 663/2025-447 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný S. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 1. 2025, sp. zn. 31 To 383/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 68/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného S. Š. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze 14. 8. 2024, sp. zn. 14 T 68/2023, byl obviněný S. Š. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v XY dne 10. 2. 2022 v 15:25 hodin společně s M. Ř., nar. XY, po otevření dveří vnikli do bytu na adrese XY, který užívala poškozená D. D., nar. XY, se svým druhem A. J., nar. XY, tak, že obžalovaný S. Š. do poškozené strčil a začal s ní řešit delší dobu pracovně právní spor, poškozená se ho ptala, co dělá, on jí odpověděl, že ho okradla, a požadoval po ní vrácení výplaty a vyzývala ho, aby jí vysvětlil, co se stalo, poté ji nezjištěným způsobem fyzicky napadl, následně do konfliktu zasáhl přítomný A. J., když mezi nimi došlo ke vzájemnému fyzickému kontaktu a potýkání, kdy A. J. se po obžalovaném ohnal pohrabáčem, v té chvíli M. Ř. se snažil oba od sebe odtrhnout a napomínal obžalovaného, ať toho nechá a poškozená i A. J. vykazovali oba z bytu a poškozená přivolala k zákroku hlídku PČR, když dle lékařské zprávy z chirurgické ambulance Nemocnice Jablonec nad Nisou ze dne 10. 2. 2022 ve 21:30 hod. vyplývá, že poškozená utrpěla nejméně pohmoždění okolí levého ucha, pohmoždění levé strany krku a pohmoždění levé lopatky. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 18 (osmnácti) měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 - Vinohrady, částku ve výši 4.203 Kč. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená obchodní společnost A. M. T. s.r.o. a poškozená D. D. odkázány se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 14 T 68/2023, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině, trestu i výroku o náhradě škody. Odvolání podaly i poškozené D. D. a společnost A. M. T., a to proti výroku, kterým byly se svými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. 1. 2025, sp. zn. 31 To 383/2024, a to tak, že k odvolání obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. ř., a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v XY dne 10. 2. 2022 v 15:25 hodin společně s M. Ř., nar. XY, po otevření dveří vstoupili do bytu na adrese XY, který užívala poškozená D. D., nar. XY, se svým druhem A. J., nar. XY, a S. Š. s ní začal řešit pracovně právní spor, poškozená se ho ptala, co dělá, on jí odpověděl, že ho okradla, a požadoval po ní vrácení výplaty a vyzývala ho, aby jí vysvětlil, co se stalo, poté ji nezjištěným způsobem fyzicky napadl, následně do konfliktu zasáhl přítomný A. J., když mezi nimi došlo ke vzájemnému fyzickému kontaktu a potýkání, v jehož průběhu poškozená i A. J. vykazovali oba z bytu a poškozená přivolala k zákroku hlídku PČR, když dle lékařské zprávy z chirurgické ambulance Nemocnice Jablonec nad Nisou ze dne 10. 2. 2022 ve 21:30 hod. vyplývá, že poškozená utrpěla nejméně pohmoždění okolí levého ucha, pohmoždění levé strany krku a pohmoždění levé lopatky. 7. Za to byl obviněný odvolacím soudem odsouzen podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 1 (jednoho) roku. 8. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 - Vinohrady, částku ve výši 4.203 Kč. 9. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená obchodní společnost A. M. T. s.r.o. a poškozená D. D. odkázány se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 10. Podle § 256 tr. ř. odvolací soud zamítl odvolání poškozených D. D. a společnosti A. M. T. II. 11. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 1. 2025, sp. zn. 31 To 383/2024, podal obviněný dovolání (č. l. 420–423 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 12. Obviněný nejprve konstatoval, že přestože odvolací soud uvedl, že doplnil dokazování přehráním zvukového záznamu incidentu, tak se o žádné doplnění dokazování jednat nemohlo. Záznam byl přehrán již v řízení před soudem prvního stupně. Toliko z náslechu tohoto důkazu odvolací soud dovodil zcela nový skutkový stav a zcela nový skutek, kterého se měl obviněný dopustit a na tomto podkladě jej uznal vinným spácháním přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, který měl spočívat v tom, že neoprávněně setrval v obydlí jiného. Skutečnosti trvzené v napadeném rozsudku odvolací soud dovodil z výpovědí poškozených D. a J. a spoluobviněného M. Ř. Obviněný namítá, že odvolací soud je nepřípustně v bodě 15. odůvodnění svého rozsudku doplnil nemístnými spekulacemi. Konkrétně se vymezuje proti skutkovému zjištění, že si byl společně se spoluobviněným M. Ř. vědom toho, že jsou z bytu poškozených vykazováni. Za nemístnou spekulaci poté považuje tvrzení odvolacího soudu, že byl připraven na použití fyzického nátlaku, neboť se na místo dostavil spolu s M. Ř., který je výrazné muskulatury, posiluje a 10 let hrál ragby (odvolací soud v tomto vycházel z protokolu o hlavním líčení). 13. Obviněný se rovněž vymezuje proti konstatování odvolacího soudu, že setrval na své výpovědi z přípravného řízení, kde uváděl, že nepadlo slovo o tom, že mají z bytu odejít. Takový závěr je však v rozporu s jeho výpovědí v hlavním líčení konaném dne 22. 4. 2024, kde připustil, že jej z bytu vyhazovali, ale vzápětí vyslovili přání, ať se celá záležitost vyřeší v klidu, což je zcela v souladu s pořízeným audiozáznamem. 14. Trvá na tom, že z audiozáznamu jednoznačně vyplývá, že než stačil společně se spoluobviněným Ř. odejít, poškozená vzala své vykázání zpět a vyjádřila přání celou situaci v klidu vyřešit. Toto její odvolání se odehrálo v čase 7:44 předmětného audiozáznamu, tedy 84 sekund po požadavku poškozené „vypadni, vypadni odsaď“. Tuto zásadní skutečnost však odvolací soud zcela pominul a zatížil tak své rozhodnutí vadou spočívající ve zjevném rozporu skutkových okolností s provedenými důkazy. Odvolací soud tedy provedl dokazování nesprávně, neúplně a nedostatečně. Záznam přehrál pouze v první části týkající se vstupu do místnosti a tvrzeného incidentu mezi přítomnými, ale pro posouzení trestnosti dovolatelova jednání je klíčová právě následující část, ze které je zřejmé odvolání vykázání ze strany poškozené. 15. Obviněný brojil i proti hmotněprávnímu posouzení jeho jednání jako přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Skutková zjištění totiž nenaplňují všechny znaky skutkové podstaty, neboť obviněný byl poškozenou vyzván, aby v jejím bytě setrval. 16. Odvolací soud podle obviněného rovněž svým postupem porušil zásadu totožnosti skutku, když v jeho případě nebyla novým rozhodnutím odvolacího soudu totožnost skutku zachována. Namítl proto porušení zásady zachování totožnosti skutku. Uvedl, že odvolací soud zásadním způsobem změnil skutkovou větu podané obžaloby oproti té uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání. Totožnost skutku je zachována za sitauce, kdy je zachována totožnost jednání a totožnost následku. Jednání nebo následek v soudním rozsudku a obžalobě by měly být popsány tak, aby se shodovaly alespoň částečně v podstatných okolnostech. V případě obviněného však totožnost skutku spočívající alespoň v totožnosti jednání zachována nebyla. 17. Podle obviněného odvolací soud rovněž postupoval v rozporu s § 259 odst. 3 tr. ř. a zásadou přímosti zakotvenou v § 2 odst. 12 tr. ř. Soud první stupně, který všechny ve věci opatřené důkazy při hlavním líčení provedl a který měl zejména možnost osobního pozorování výslýchaných svědků, dospěl k určitým závěrům, které byly zjištěny jako nesprávné. Odvolací soud dospěl k jiným skutkovým závěrům, ale bez doplnění dokaz