3 Tdo 689/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 689/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 8. 2024 Spisová značka:3 Tdo 689/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.689.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 689/2024-590 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 9 To 70/2024-560, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 113/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále též jen „okresní soud“), č. j. 2 T 113/2022-526, byl obviněný M. J. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že (převzato z rozsudku okresního soudu) v období od února 2020 do února 2022 včetně, vyjma částek uhrazených obviněným, a to v únoru 2020 ve výši 1 500 Kč, v březnu 2020 ve výši 1 500 Kč, v dubnu ve výši 300 Kč a v květnu 2020 ve výši 500 Kč, a vyjma částek uhrazených na základě výkonu rozhodnutí, a to v listopadu 2020 ve výši 1 725 Kč, v prosinci 2020 ve výši 1 676 Kč, v lednu 2021 ve výši 1 676 Kč, v únoru 2021 ve výši 1 970 Kč, v březnu 2021 ve výši 1 970 Kč, v dubnu 2021 ve výši 1 970 Kč, v květnu 2021 ve výši 1 970 Kč, v červenci 2021 ve výši 1 726 Kč, v srpnu 2021 ve výši 1 667 Kč, v září 2021 ve výši 3 336 Kč, v říjnu 2021 ve výši 1 666 Kč, v prosinci 2021 ve výši 1 668 Kč, v lednu 2022 ve výši 1 668 Kč a v únoru 2022 ve výši 1 666 Kč, v průběhu předmětného období k rukám matky v místě svého bydliště a ani nikde jinde úmyslně řádně neplnil svou vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři AAAAA (pseudonym), která byla svěřena do péče matky V. P., a to přesto, že mu vyživovací povinnost vyplývala z občanského zákoníku a dále byla konkretizovaná rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 5. 2016, č. j. 11Nc 1454/2015-420, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017, č. j. 25 Co 557, 558/2016-688, s právní mocí dnem 27. 3. 2017, kterými mu byla uložena povinnost přispívat na výživu dcery AAAAA částkou 8 000 Kč měsíčně vždy každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, přičemž s vědomím, že má vyživovací povinnost vůči své nezletilé dceři a do budoucna tuto bude muset plnit, nezajistil si finanční rezervu po prodeji svých nemovitostí a nesnažil se zajistit si zdroj příjmů, které by mu umožňovaly úhradu výživného v plné výši, ale spokojil se s příjmem z částečného invalidního důchodu, své vyživovací povinnosti si byl plně vědom a v uvedeném období bylo v jeho možnostech a schopnostech vyživovací povinnost plnit v plné výši, takže za uvedené období dluží na výživném k rukám matky částku v celkové výši 169 846 Kč. 2. Za to byl obviněnému podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na 3 měsíce, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Současně byla obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil dlužné výživné. „Poškozená“ V. J. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze (dále též jen „krajský soud“) zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. svým usnesením ze dne 27. 3. 2024, č. j. 9 To 70/2024-560. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Bracha, LL.M., dovolání, které formálně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (aniž by výslovně označil jejich konkrétní alternativy). 5. V odůvodnění na více místech zdůraznil, že soudy prvního a druhého stupně se nezabývaly jeho poměry v „době rozhodování“ a nedůvodně vycházely z výše výživného, jak byla stanovena opatrovnickým soudem v roce 2017. Nebylo zohledněno, že ve stíhaném období byl jeho jediným příjmem částečný invalidní důchod ve výši zhruba 10 000 Kč měsíčně, že vzhledem ke svým závažným zdravotním problémům nebyl schopen pracovat, a proto nebylo reálné, aby platil výživné v částce 8 000 Kč měsíčně. Nesprávně bylo vycházeno ze skutkových zjištění civilního soudu z roku 2017, ačkoli se řešilo období let 2020 – 2022 a při posuzování trestného činu zanedbání povinné výživy „dle § 213 tr. zák.“ není trestní soud rozhodnutím civilního soudu vázán. V nynějším řízení nebyly opatřeny důkazy potřebné pro závěr, že měl možnost si opatřit finanční prostředky a získat zaměstnání bez jakýchkoli komplikací pro své zdraví. Z důvodu vícero svých onemocnění (které konkrétně vyjmenoval) je veden jako částečný invalidní důchodce a osoba s těžkým zdravotním postižením a je držitelem průkazu ZTP. Nebylo prokázáno ani zjišťováno, že by úmyslně odmítal nabízená pracovní místa a dobrovolně se tak vzdal možnosti dosahovat vyšších výdělků. Vzhledem k těmto nedostatkům nelze považovat rozhodnutí soudů za transparentní a přesvědčivá. 6. Pokud soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel ze zpráv ČSSZ, tak si měl také vyžádat informaci, „jak byly pohledávky na výživném vymáhané v exekučním řízení a zda vůbec mohly být takové pohledávky zabavitelné vzhledem k jeho příjmu zhruba 10 000 Kč a nepoměrné výši výživného 8 000 Kč“. Ze zprávy ČSSZ datované 29. 4. 2024 (jíž si on sám vyžádal pro účely řízení o snížení výživného) je zjevné, že srážky byly prováděny podle jeho možností a schopností tak, aby zůstala zachována nezabavitelná částka. Obviněný soudu prvního stupně vytkl, že v odůvodnění svého rozsudku vycházel z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 10. 2023, č. j. 30 P 150/2017-2739, který však ještě nenabyl právní moci a aktuálně je přezkoumáván u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Co 26/2024. Podle názoru obviněného nebylo respektováno ustanovení občanského zákoníku, dle něhož oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů a soudy mají při určení výživného přihlédnout k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. „Z tohoto pohledu jsou rozhodnutí trestních soudů nepřezkoumatelná, chybí rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou aktuálně vzhledem k probíhajícímu řízení u civilního soudu založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. Rozhodnutí obou soudů tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. 7. S odkazem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „vytýkané nedostatky rozhodnutí soudů obou stupňů konstatoval“ a postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. „vyslovil zrušení“ jak usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 9 To 70/2024-560, tak i jemu předcházejícího rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 1. 2024, č. j. 2 T 113/2022-526, a podle § 265l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby jej Nejvyšší soud sám postupem podle § 265m odst. 1 tr. ř. obžaloby zprostil. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby rozhodnutí Nevyššího soudu nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 9. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje všechny obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídal