3 Tdo 739/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 739/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:3 Tdo 739/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.739.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Hodnocení důkazů Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 265b odst. 1 tr. ř. § 265f odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.11.2025II.ÚS 3332/25 Veronika Křesťanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 739/2025-891 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. P., roz. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2024, č. j. 9 To 218/2024-808, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 24 T 72/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově (dále také jen „okresní soud“) ze dne 20. 5. 2024, č. j. 24 T 72/2023-732, byl obviněný J. P. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že (převzato z výroku o vině rozsudku okresního soudu) dne 15. 11. 2023 v době od 11:10 hodin do 11:15 hodin v XY, v budově Obvodního oddělení Policie ČR v XY v kanceláři číslo XY při podání vysvětlení, v rámci kterého se měl vyjádřit k obsahu svého předchozího nejasného podání učiněného na Obvodním oddělení Policie ČR v XY, využil situace, kdy k němu vyslýchající policista P. Š. přistoupil, aby mu jeho předchozí písemné podání předložil, a v tomto okamžiku, kdy obviněný seděl na výslechové židli a P. Š. se k němu s uvedeným podáním sklonil, P. Š. levou rukou uchopil za jeho služební polokošili v místech, kde je zapínání na knoflíky, tuto mu roztrhl až k půli hrudníku, následně se snažil zvednout ze židle, přičemž napřáhl pravou ruku a pokusil se P. Š. udeřit do oblasti hlavy, což se mu nepodařilo, neboť P. Š. jeho úder svou levou rukou vykryl, J. P. za využití donucovacích prostředků svedl na zem do poutací polohy na břicho a nasadil mu služební pouta. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území okresu XY na dobu 5 let. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. okresní soud poškozeného P. Š. odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Plzni (dále též jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, č. j. 9 To 218/2024-808, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil toliko ve výroku o uložených trestech a v souladu s ustanovením § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 18 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný J. P. prostřednictvím svého tehdejšího obhájce Mgr. MUDr. Pavla Strejce včasným dovoláním, a to s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odcitoval přitom jeho plné zákonné znění – všechny tři zde uvedené alternativy – se zdůrazněním (podtržením) alternativy třetí, tj. že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. V odůvodnění především uvedl, že odvolací soud pochybil, pokud shledal skutková zjištění soudu prvního stupně správnými a neměl k nim žádných výhrad. Oba soudy vadně vyhodnotily výpověď poškozeného P. Š., když mimo jiné zcela pominuly rozpory v jeho výpovědích. Následně obviněný odcitoval některé pasáže z výpovědi jmenovaného svědka z hlavního líčení konaného dne 5. 2. 2024, poukázal na obsah listin založených na č. l. 39 a 62-72 a současně i návrhu na potrestání a dospěl k závěru, že spontánní část výpovědi poškozeného je s obsahem uvedených listin v rozporu. Pokud by si od poškozeného vzal listinu skutečně levou rukou, tak by k zachycení a trhání polokošile poškozeného musel použít ruku pravou. Pak si lze ovšem jen těžko představit, že by stejnou (pravou) rukou sevřenou v pěst mohl zaútočit na hlavu poškozeného. Kdyby se situace odehrála tak, jak je uvedeno v návrhu na potrestání a citovaných listinách, tak by bylo třeba vyhodnotit možnosti současně zaútočit levou rukou na polokošili a pravou rukou na hlavu poškozeného. Je nepochybné, že ruka poškozeného, kterou by mu podával listinu, by musela jedné či druhé ruce obviněného v útoku překážet. Aby mohlo dojít alespoň částečně úspěšně k útoku pravou rukou na hlavu poškozeného, musel by poškozený obviněnému předávat listinu pravou rukou. Pak si lze ale jen velmi těžko představit, že by se obviněný mohl přes nataženou pravou ruku poškozeného dostat na límec jeho polokošile svojí levou rukou, aby mohl polokošili pevně uchopit a roztrhnout. Dále nelze pominout ani výsledek ohledání místa činu. Na pořízené fotodokumentaci je zachycena židle, jak stojí před stolem poškozeného. Pokud soudy vyšly pouze z výpovědi poškozeného, tak je jasné, že židle musela během zákroku poškozeného vůči obviněnému spadnout na zem, čili s ní muselo být následně někým manipulováno. Na místě se přitom nacházeli pouze policisté, kteří si museli být vědomi, že přemístěním židle zmaří úkon ohledání místa činu. Porovnáním listin založených na č. l. 397 a 400 je nutné dojít k závěru, že poškozený v podstatě vyhověl jak žádosti policistů obvodního oddělení XY, tak současně i obviněnému, neboť doplnil jeho podání způsobem, který umožnil policistům věc smysluplně řešit. Proč by po takovém rozumném postupu poškozeného, kterým vyhověl i obviněnému, chtěl najednou obviněný na poškozeného zaútočit, trhat mu polokošili úchopem za límec a dokonce se jej snažit udeřit pěstí? 6. O tom, že odvolací soud měl pochybnosti o skutkových závěrech okresního soudu, svědčí skutečnost, že k návrhu obhajoby připustil provedení důkazu vyšetřovacím pokusem přímo v soudní síni. Tím mělo být alespoň částečně napraveno pochybení soudu prvního stupně, který bez řádného odůvodnění nepřipustil provedení rekonstrukce průběhu události. Důvodem návrhu obhajoby na vyšetřovací pokus přitom bylo alespoň zjištění, zda obviněný reálně mohl napadnout poškozeného tak, jak to poškozený jako svědek popsal. Klíčovou otázkou bylo zjištění reálné vzdálenosti mezi límcem polokošile a hlavou poškozeného a rukama obviněného. Vyšetřovací pokus byl proveden dne 3. 10. 2024 v improvizovaných podmínkách soudní síně Krajského soudu v Plzni. Na videozáznamu je jasně patrné, že ze sedu nebyl obviněný jakkoli schopen svojí rukou na límec polokošile obhájce jakožto figuranta dosáhnout. Aby to bylo možné, figurant demonstroval výrazně hluboký předklon směrem k obviněnému, který však z logiky věci nemohl při podání listiny nastat, neboť stačilo, aby figurant natáhl paži vpřed a obviněný svoji paži pozdvihl nahoru. Průběh tohoto vyšetřovacího pokusu odvolací soud poměrně obšírně komentoval ve smyslu, že nepřinesl v podstatě nic nového, a jeho výsledek bagatelizoval. Zcela přešel tu část pokusu, kde obhájce demonstroval, jak výrazně by se musel poškozený předklonit, aby obviněný mohl bez větší námahy či přímo zvednutí se ze židle dosáhnout rukou na jeho límec. Poškozený přitom sám o nějakém hlubším předklonu svého těla nehovořil a takový předklon logicky ani nebyl třeba. Tvrzení poškozeného bylo tedy možné ověřit rekonstrukcí a taktéž tím prověřit výpověď obviněného, že si poškozený polokošili roztrhl sám, že obviněného srazil ze židle atd. Obviněný má rovněž obecně za to, že běžným chycením a tahem za okraj polokošile k jejímu roztržení dojít nemohlo. Okresní soud neprovedl žádný další důkaz, kterým by bylo možné vyvrátit či potvrdit jednu z uvedených výpovědí poškozeného a obviněného. K prověření výpovědí mohla sloužit rekonstrukce na místě samém, v čemž soudu absolutně nic nebránilo, přesto se o to ani nepokusil. 7. K otázce opomenutých důkazů obviněný následně poukázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu, z nichž odcitoval část závěrů. Zároveň uvedl, že soudy podle jeho názoru porušily důležitou zásadu trestního řízení, když o vině rozhodly za situace, a že byly provedeny