3 Tdo 761/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 761/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2025 Spisová značka:3 Tdo 761/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.761.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Krádež Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 761/2025-691 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. I. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 3. 2025, č. j. 55 To 16/2025-621, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 97/2024,  takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2024, č. j. 1 T 97/2024-574, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině pokračujícího trestného činu ve skutcích ad 15) až ad 18) a výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2024, č. j. 1 T 200/2023-239, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, včetně výroku o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu. Znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody na 30 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody firmám Teta drogerie a lékárny ČR s.r.o. 19 267,10 Kč, Billa, spol. s r. o. 959 Kč, LPP Czech republic, s.r.o. 27 623 Kč, dm drogerie markt s.r.o. 7 205 Kč a BENU Česká republika s.r.o. 3 918 Kč. Poškození Teta drogerie a lékárny ČR s.r.o., LPP Czech republic, s.r.o. a dm drogerie markt s.r.o. byli se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se přečinu dopustil pokračujícím jednáním tvořeným osmnácti krádežemi v olomouckých obchodech spáchanými v období od 30. 10. 2023 do 20. 2. 2024, jimiž způsobil celkovou škodu 38 558,10 Kč, přestože byl za takový čin v posledních třech letech potrestán. Krádeže uvedené v bodech 1) až 3) a 5) prvostupňového rozsudku byly dílčí útoky původně odsouzené ve věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 1 T 200/2023, k níž byl ukládán společný trest. 3. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 15. 8. 2024, č. j. 3 ZT 38/2024-45, pro skutek uvedený v obžalobě pod body ad 2) a ad 6), neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. 4. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně směřované odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 3. 2025, č. j. 55 To 16/2025-621, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Dovolání opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konkrétně namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Soudy dospěly k závěru o jeho vině výlučně na základě vizuálního posouzení nekvalitních kamerových záznamů během hlavního líčení, přičemž žádný z těchto záznamů objektivně neumožňuje spolehlivou identifikaci pachatele. Ve věci absentují jakékoli další důkazy podporující identifikaci obviněného jako pachatele. Nebyli vyslechnuti žádní svědci, nebyla provedena rekognice podle § 104b tr. ř., ani nebyl vypracován znalecký posudek z odvětví biomechaniky, hodnotící biomechaniku pohybu pachatele na kamerových záznamech. Ve spise nebyla k dispozici ani fotografie dovolatele, kterou by soud mohl použít pro objektivní srovnání s osobou zachycenou na záznamech. Bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý soudní proces a právo na obhajobu. S ohledem na nekvalitní kamerové záznamy jsou skutková zjištění soudů o totožnosti pachatele v extrémním rozporu s reálnými možnostmi identifikace. Soudy měly v dané důkazní situaci aplikovat zásadu in dubio pro reo, neboť existují důvodné pochybnosti o tom, zda skutek spáchal právě obviněný. Dovolatel rovněž namítal, že rozsudek soudu prvního stupně byl nedostatečně odůvodněn. Soud nevyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel. Nedostatečně odůvodnil, proč považuje nekvalitní kamerové záznamy za spolehlivý důkaz identity, jak se vypořádal s námitkami obhajoby ohledně kvality záznamů, proč neprovedl další dokazování, které navrhovala obhajoba (rekognice, znalecký posudek) a jakými konkrétními znaky či rysy se řídil při identifikaci osoby na záznamech. 6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 3. 2025, č. j. 55 To 16/2025-621, jakož i rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2024, č. j. 1 T 97/2024-574, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ani po doplnění dokazování nebude možné prokázat vinu dovolatele nad veškerou rozumnou pochybnost, navrhl, aby zprostil dovolatele obžaloby v celém rozsahu. 7. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázala na to, že dovolatel správně označil dovolací důvody, přičemž jím uplatněná argumentace odpovídá pouze dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil. 8. Námitky zpochybňující skutková zjištění soudu obviněný založil na své vlastní od soudu odlišné interpretaci výsledků dokazování. Dovolatel namítl, že jeho vina nemohla být konstatována na základě pořízených důkazů, kdy jediným usvědčujícím důkazem byly kamerové záznamy. Zde je namístě připomenout, že soud nemá žádným předpisem stanoveno, jaké množství důkazů je nezbytně nutné předložit a jakého druhu by tyto důkazy měly být. Soudy obou stupňů hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem a nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Oba soudy řádně vyhodnotily u každého z posuzovaných útoků, jaké důkazy vedou ke konstatování viny obviněného. Obviněnému bylo umožněno vyjádřit se ke každému z kamerových záznamů podle § 214 tr. ř. To, že kamerové záznamy byly posuzovány objektivně, vyplývá rovněž ze zprošťující části rozsudku, kdy obviněný byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dva útoky. Soud u kamerových záznamů pořízených u těchto dvou útoků konstatoval, že kamerové záznamy jsou natolik nekvalitní, že na jejich základě není možné identifikovat obviněného jako pachatele předmětných útoků. Soudy tedy podrobně a logicky zhodnotily provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěly k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že ve vymezených případech to byl právě obviněný, který kradl oděvní součásti, drogistické zboží a potraviny. 9. V posuzované trestní věci nelze rovněž zaznamenat kategorii opomenutých důkazů, za které obviněný označil jím navrhované a neprovedené důkazy. Soudy obou stupňů zvažovaly důvodnost obviněným navrhovaných důkazů a dospěly k závěru, že obviněným navrhované důkazy mají pouze okrajový nepodstatný význam z hlediska zjišťování skutkového stavu. O důkazních návrzích obviněného bylo soudy náležitě rozhodnuto, přičemž soudy patřičně vyložily, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly. 10. Jako námitku procesního charakteru, a tedy nepodřaditelnou pod obviněným uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů, je třeba vyhodnotit výhradu, jejímž prostřednictvím obviněný zdůrazňuje skutečnost, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch v rozporu se zásadou in dubio pro reo. V postupu soudů obou stupňů není možno spatřovat namítané porušení této zásady, neboť odlišné hodnocení důkazů obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). 11. Vzhledem ke shora uvedenému stá