3 Tdo 763/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 763/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 8. 2023 Spisová značka:3 Tdo 763/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.763.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 763/2023-498 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný T. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 3 To 51/2023-460, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 113/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 2. 2023, č. j. 3 T 113/2021-442, byl obviněný T. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle výroku citovaného rozsudku dopustil tím, že od 24. června 2019 do 15. května 2021, tedy po delší dobu, v XY, XY, v bytě č. 17, který obýval společně se svou družkou K. F., nar. XY, zpravidla po předchozí slovní rozepři a požití alkoholických nápojů, tuto se vzrůstající intenzitou týral, přičemž zpočátku se jednalo o psychické násilí, kdy poškozené vulgárně nadával, že je „piča, kurva, špina, kráva,“ vyhrožoval jí, že ji dobije, zkope, zmlátí, zabije, že jejího psa vyhodí z balkonu, ničil zařízení bytu, poté se agresivita vůči poškozené začala projevovat i fyzickými útoky, kteréžto opakovaně, v blíže nezjištěném počtu případů, nejméně 1x - 2x týdně, prováděl tím způsobem, že ji fackoval, kopal jí do nohy, stehen a boků, dával jí pěstí do hlavy, břicha, rukou a nohou, škrtil ji, dusil polštářem, kdy v průběhu soužití se četnost útoků a intenzita stupňovala, konkrétně blíže nezjištěného dne jí dal pěstí do obličeje, až ji rozsekl obočí, dne 9. 11. 2019 ji 3x uchopil za ramena a silou ji odstrčil, až upadla na postel, čímž jí způsobil zlomeninu V. – VII. žebra, následně ji opakovaně udeřil otevřenou dlaní do obličeje, dne 22. 12. 2019 v 17:30 hodin ji uhodil dlaní otevřené ruky, dne 8. 5. 2020 ve 20:00 hodin ji uchopil levou rukou v oblasti krku a pravou rukou ji otevřenou dlaní 2x uhodil do levé části obličeje, pročež byl následně dne 12. 5. 2020 v 12:40 hodin ze společného obydlí jakož i z jeho bezprostředního okolí 50 m na dobu 10 dnů vykázán, dne 30. 9. 2020 kolem 12:50 hodin ji uhodil otevřenou dlaní do temene hlavy, dne 2. 4. 2021 ji několikrát udeřil otevřenou dlaní do hlavy a obličeje, chytil ji rukou pod krkem a držel, poté ji cca 4x - 5x kopnul do stehna a boku, dne 7. 4. 2021 ji obvinil ze schování klíčů a pěstí ji udeřil do stehna, na chvíli odešel z místnosti, a když se vrátil, silně ji kopnul do nohy, dne 13. 4. 2021 ji několikrát udeřil otevřenou dlaní do obličeje, rukou ji chytil pod krkem, téhož dne večer ji udeřil pěstí do břicha, dne 14. 5. 2021 ve 22:00 hodin ji nejméně 5x udeřil pěstí do stehen a nejméně 4x do břicha, dal jí nejméně 3 facky, povalil ji na postel a škrtil ji po dobu cca 10 - 15 sekund, dne 15. 5. 2021 cca v 9:30 hodin ji uhodil otevřenou dlaní do obličeje, dal ji ránu otevřenou dlaní zezadu do týlu, odešel z místnosti, a když se po chvíli vrátil, vyhrožoval ji, že na ni shodí skříň, silně ji kopnul do vnější strany stehna levé nohy, přičemž tímto jednáním jí opětovně způsobil po celém těle podlitiny, otlačeniny, otoky, oděrky a modřiny. 2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst.2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst.1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, částku 544 Kč jako náhradu za způsobenou škodu. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 4. 2023, č. j. 3 To 51/2023-460, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oldřicha Navrátila dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho prvé a třetí alternativě, a o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl nevěrohodnost poškozené F. s uvedením, že „… vážným důvodem pro zaujetí stanoviska, že svědkyně má sklony k překrucování skutečností, ke lhaní či úmyslnému poškozování obviněného, je obsah svědecké výpovědi svědka M. H. Tento svědek popsal situace, ze kterých …vyplývá zcela jednoznačné úmyslné obviňování obviněného.“ Dále vytkl neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – klinická psychologie, který byl soudem prvního stupně sice nařízen, ale na jeho opatření nakonec soud rezignoval, neboť poškozená se bezdůvodně odmítla ke znalci dostavit. Rozhodnutí nemůže obstát ani s odkazem na znalecký posudek zpracovaný na poškozenou v předchozím trestním řízení (vedeném proti obviněnému pod sp. zn. 3 T 64/2020), který musí být odmítnut pro časový odstup a absenci informací o poškozené poskytnutých svědkem H. Nebylo tak naplněno ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvého stupně a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 tr. ř.). V souvislosti s výše uvedeným současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněného připomněl znění uplatněných dovolacích důvodů a konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.), provedené důkazy zároveň pečlivě hodnotily. Ve věci tudíž nelze shledat žádný, natož zjevný či extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. 8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný nevznesl dostatečně konkrétní hmotně právně relevantní námitky a ani nevytvořil procesní prostor k přezkumu právního posouzení, ačkoli odpovědnost za formulaci dovolacích námitek leží primárně na něm a námitky v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 452/07). Státní zástupce proto odkázal v plném rozsahu na bod 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu a bod 21 odůvodnění soudu prvního stupně, jež shrnují právní úvahy, kterými se oba soudy řídily při subsumpci jednání obviněného pod znaky předmětné skutkové podstaty. Odůvodnění hmotněprávního posouzení skutku pak obsahuje i odkaz na recentní judikaturu definující obsah zákonného znaku „týrání“ a parametry jeho naplnění. 9. Dále připomněl, že obviněný dovolací námitky uplatňoval již v rámci odvolacího řízení, přičemž krajský soud se s těmito námitkami podrobně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí vypořádal. Odkázal proto na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002. 10. Státní zástupce uvedl, že je zcela v pravomoci obecných soudů stanovit si potřebný rozsah dokazování, z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčové náležité odůvodnění rozhodnutí soudu. Pro dovolací řízení je podstatné, zda k prokázání skutkového stavu soudy provedly i jiné důkazy dostatečně odůvodňující závěr o vině. Nalézacímu soudu v předmětné věci nelze co do rozsahu dokazování ničeho vytknout, ačkoliv lze připustit, že vůči poškozené mohl využít důraznější prostředky, aby zajistil její účast při znaleckém zkoumání. I přes absenci znaleckého posudku, kdy za jeho plnohodnotnou náhradu nelze považovat znalecký posudek ze stejného oboru z předchozího trestního řízení, provedený jako listinný důkaz podpůrného významu, byla důkazní situace dostatečně silná na základě dalších důkazů, na které ve výčtu v odůvodnění usnesení pod č. 7 odkázal. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani částečné vytržení obsahu výpovědi svědka H. obviněným z celkového kontextu, za účelem znevěrohodnění poškozené jako svědkyně. Poukázal na stanovisko odvolacího soudu, který konstatoval dokazování soudu prvého stupně v