3 Tdo 765/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 765/2025-1463 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. D. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2024, č. j. 5 To 80/2024-1416, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 14/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 8. 2023, č. j. 4 T 14/2019-1260, byl obviněný uznán vinným účastenstvím ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na dobu 1 roku. Rovněž mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se trestného činu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že v přesně nezjištěné době dne 25. 9. 2018 na přesně nezjištěném místě v okrese XY navedl P. J., aby podpálil vozidlo užívané D. D., který kandidoval za politické hnutí Nový sever v komunálních volbách do zastupitelstva územní samosprávy XY, kdy P. J. opakovaně téhož dne zapálil vozidlo zn. Škoda Octavia, čímž způsobil T. D. škodu na vozidle ve výši 330.000 Kč a škodu na věcech uložených ve vozidle ve výši 31.000 Kč. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 5 To 80/2024-1416, odvolání obviněného a obou jeho rodičů podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a jsou zároveň ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů; rozhodnutí soudů nižších spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Při rozhodování o opravném prostředku odvolací soud vady zakládající výše označené dovolací důvody, které způsobil již soud prvního stupně, neodstranil, ač tak měl a mohl učinit. 5. Dovolatel takřka po celou dobu trestního řízení rozporoval přípustnost audiozáznamů, hovorů z vazby mezi obviněným P. J. a jeho manželkou v období od října 2018 až do listopadu 2019, získaných v rámci jiného trestního řízení jako důkazu právě v řízení o nyní projednávaném přečinu. Zdůraznil, že generální důkazní klauzuli ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř. nelze aplikovat v případech, kdy trestní řád obsahuje speciální ustanovení ke způsobu získání procesně použitelného důkazu (srov. nález ÚS ze dne 29. 02. 2008, sp. zn. I. ÚS 3038/07). Odkázal rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 04. 2022, sp. zn. 11 Tdo 298/2022, podle něhož pokud by v rámci monitorování telefonické komunikace ve věznici byly pořízeny záznamy, jimiž by mělo být prokazováno spáchání bagatelního trestného činu, pro který trestní řád neumožňuje nařízení odposlechu a záznamu telefonické komunikace, pak by byl z hlediska proporcionality zřejmě problematický závěr o procesní použitelnosti těchto záznamů jako důkazu v řízení o onom bagatelním trestném činu. Odvolací soud toto rozhodnutí dezinterpretoval. Z výpovědí poškozené a svědků žádným způsobem neplyne, že čin vnímala rodina poškozené či zástupci místní samosprávy, natož chomutovská veřejnost, jako nějakou zvláštní hrozbu. Zvláštní závažnost činu tak spekulativně předjímá pouze odvolací soud, aby udržel přípustnost audiozáznamů z hlediska požadované proporcionality. Policejní orgán činný v přípravném řízení si dobře uvědomoval své procesní možnosti (zejména po upozornění dozorovým státním zástupcem, že důkazní situace ani právní kvalifikace skutku neumožňuje zajišťovat důkazy např. postupem dle §88a tr. ř.) a uchýlil se k zajištění důkazu obcházením pravidel trestního řádu. 6. Dovolatel dále namítal zjevnou svévoli soudu prvního stupně při hodnocení obsahu telefonické komunikace. Odvolací soud se nevypořádal s konkrétními námitkami dovolatele k hodnocení obsahu audiozáznamů, kterými demonstroval rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a závěry soudu prvního stupně s provedenými důkazy. Z audiozáznamů žádným způsobem nevyplývá, že obviněný projevil myšlenku, záměr či přání ve vztahu k následku trestného činu poškození cizí věci, který měl spáchat obviněný P. J. Soud prvního stupně sice výslovně považuje obviněného P. J. za osobu kriminálně závadovou a nedůvěryhodnou, přesto jeho nekonkrétní vyjádření v telefonátech pokládá za pravdivý odraz reality a za usvědčující důkaz proti obviněnému (k tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 09. 2008, sp. zn. I. ÚS 910/07). Soud prvního stupně pasáže audiozáznamů značně selektoval a přiřadil jim vlastní význam, ale části audiozáznamů svědčící verzi a námitkám dovolatele, jakož i fakt, že realizace návodu z důkazu neplyne, ani náznakem nevyhodnotil (v tomto směru dovolatel odkázal na nález ÚS ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05). 7. Verze skutkového děje předestřená soudem prvního stupně je v přímém rozporu se záznamy kamerových systémů a přesným snímáním polohy vozidla obviněného P. J., pro což lze tyto důkazy považovat za opomenuté z hlediska jejich vyhodnocení (viz nález ÚS ze dne 23. 09. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05). 8. Soudy obou stupňů vykládaly obsah prakticky každého důkazu v neprospěch dovolatele za účelem naplnění subjektivně preferované vyšetřovací verze v rozporu se zásadou in dubio pro reo, přičemž důkazy ve prospěch dovolatele zůstaly v konečném důsledku opomenuty kvůli jejich nevyhodnocení. 9. Na popis subjektivní stránky soudy obou stupňů rezignovaly. Rozhodnutí obou soudů neobsahují žádné skutečnosti a není odkazováno ani na žádné důkazy, které by prokazovaly, že se dovolatel dopustil úmyslného jednání, ve kterém má být spatřován trestný čin. Odvolací soud na jedné straně vylučuje závěry soudu prvního stupně k motivaci dovolatele, ale na straně druhé s žádným vlastním vysvětlením důvodů jednání dovolatele nepřichází. Odvolací soud sice v teoretické rovině cituje výklad soudní rozhodovací praxe ke způsobům realizace návodu, tyto však následně není u dovolatele schopen spolehlivě dovodit. Tak nečinil při hmotněprávní kvalifikaci ani soud prvního stupně. 10. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení a rovněž jemu předcházející rozsudek zrušil v celém rozsahu. Po zrušení napadených rozhodnutí dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl rozsudkem a podle § 226 písm. a) tr. ř. dovolatele zprostil obžaloby. Jestliže Nejvyšší soud neshledá důvody pro to, aby ve věci sám rozhodl, dovolatel navrhl, aby věc byla vrácena se závazným právním názorem Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání a rozhodnutí. 11. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle něho z obsahu telefonických záznamů jednoznačně vyplývá klíčové skutkové zjištění, že obviněný P. J. zapálil motorové vozidlo poškozené T. D., přičemž k tomuto jednání byl veden především z popudu obviněného M. D. Nabízí se poukázat zejména na následující výňatky, a to záznam ze dne 4. 1. 2019 čas 11 minuta, záznam ze dne 30. 1. 2019 čas 7,47 minuta, záznam ze dne 5. 2. 2019 čas 2,02 minuta, záznam ze dne 19. 2. 2019 čas 6,20 minuta a záznam ze dne 25. 2. 2019 čas 15 minuta. Třebaže v obsahu telefonických hovorů není obviněný výslovně jmenován, jeho identitu bylo možné spolehlivě dovodit na základě kontextu sdělení, separace od dalších zmiňovaných osob a zmínky o návštěvě. Pokud obviněný zpochybňuje svůj podíl na zapálení vozidla poškozené, je třeba konstatovat, že jeho výhrady nepřesahují rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. V řízení nebyly identifikovány flagrantní vady v procesu hodnocení tohoto důkazu, které by odůvodňovaly výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění, jak to předpokládá první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 12. Hlavní část dovolací argumentace obviněného, posuzovaná ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se soustředí na procesní zpochybnění zákonnosti použití audiozáznamů pořízených ve věznici jako důkazního prostředku. Obviněný odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022 sp. zn. 11 Tdo 298/2022, které však bylo publikováno s pozitivní právní větou pod č. 25/2024 Sb. rozh. tr. Ta výslovně uvádí, že záznam telefonátu pořízený Vězeňskou službou České republiky podle § 18 odst. 5 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, může sloužit jako důkaz v trestním řízení ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř. Na základě uvedeného judikátu a jeho argumentační