3 Tdo 783/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 783/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:3 Tdo 783/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.783.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 783/2025-348 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. A. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov Vykmanov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2025, č. j. 50 To 97/2025-312, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 191/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. A. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu (dále jen „okresní soud“) ze dne 23. 1. 2025, č. j. 4 T 191/2024-282, byl obviněný D. A. N. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 23. 11. 2023 kolem 11:06 hodin v XY č. p. XY v budově XY v nehtovém studiu XY před zde přítomnými zaměstnanci a zákazníky poté, co mu poškozená D. T. T. P., která v tu dobu seděla na židli u pracovního stolu, řekla něco, co se ho dotklo, k ní nečekaně přistoupil, chytil ji oběma rukama za krk, nadzvedl ji ze židle a následně ji hodil na dlaždicovou podlahu, kde se poškozená v důsledku nekontrolovaného pádu velmi prudce uhodila do levé části hlavy, čímž u ní došlo k prasklině kosti spánkové klenby lební jdoucí až na spodinu lební do pyramidy kosti skalní, která se manifestovala krvácením z levého zvukovodu, k rozsáhlému akutnímu krevnímu výronu mezi kost a tvrdou plenu mozkovou v rozsahu levé spánkové krajiny, a následně tzv. protiúderem došlo u poškozené k ložiskovému zhmoždění mozku v rozsahu čelního a spánkového laloku mozku vpravo, uvedená zranění poškozenou bezprostředně ohrožovala na životě a vyžádala si urgentní neurochirurgický zákrok ve Fakultní nemocnici v Plzni, kam byla letecky transportována téhož dne, spočívající v chirurgickém otevření lebky a odsátí krevního výronu, následně byla výrazně omezena v běžném způsobu života hospitalizací, a to zejména v sebeobsluze, během hospitalizace se u ní zpočátku projevovala středně těžká porucha vědomí, po operaci byla v pokračující celkové anestezii intubována a řízeně ventilována na jednotce intenzivní péče až do 1. 12. 2023, následně trpěla poúrazovou epilepsií, tachykardií a zánětem, projevovala se u ní zmatenost, kdy nebyla schopna reagovat na pokyny zdravotnického personálu, přičemž tyto symptomy v průběhu léčby postupně odeznívaly až na bolesti hlavy, které u poškozené přetrvávají do současnosti, přičemž poškozená po propuštění z hospitalizace nesměla řídit motorové vozidlo, nesměla se předklánět, lézt do výšek, plavat pouze s dozorem a spíše se sprchovat než koupat a musela zachovávat klidový režim“. 2. Za to byl obviněný podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 41197518 (dále jen „VZP“) na náhradě škody částku 611 137 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 24. 1. 2025 a poškozené D. T. T. P. na náhradě nemajetkové újmy částku 282 471 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu „škody“ byla poškozená D. T. T. P. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. K následnému odvolání obviněného Krajský soud v Plzni (dále také jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 50 To 97/2025-312, podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o trestu a ve výrocích o náhradě „škody“ ve vztahu k poškozené D. T. T. P. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak ve věci nově rozhodl tak, že se obviněný podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3,5 roku, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou, a podle 228 odst. 1 tr. ř. je povinen zaplatit poškozené D. T. T. P. na náhradě nemajetkové újmy částku 232 471 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy byla jmenovaná poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. A. N. dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění namítl, že krajský soud sice správně konstatoval, že poškozenou napadl v afektu a jednal zkratkovitě (nikoli tedy s rozmyslem, jak chybně dovodil okresní soud), ovšem tento závěr již patřičně nepromítl do ukládaného trestu. Dostatečně nezohlednil ani fakt, že obviněný v hlavním líčení prohlásil vinu, s poškozenou navázal kontakt a dohodl se s ní na náhradě škody. Poškozená pak sama uvedla, že žádné následky po svém zranění nemá a s obviněným komunikuje a pracuje společně v jednom nehtovém studiu. Soud výslovně žádala, aby nebyl postihován trestem spojeným s přímým výkonem ve věznici, protože to by mu znemožnilo nahradit jí škodu. Ani to však odvolací soud nevedlo k rozhodnutí, kterým by upřednostnil restorativní aspekt celé věci. Poškozená je tím fakticky „potrestána“ ještě více, neboť do té doby bezúhonný dovolatel v důsledku svého uvěznění nemá možnost jí vzniklou újmu odčinit. Kromě toho je zbaven možnosti pečovat o své nezletilé dítě, která se v průběhu řízení narodilo jeho družce. Soud nevzal také v úvahu, že stíhaný skutek představuje ojedinělý exces z jeho jinak řádně vedeného života a že k jednání byl poškozenou vyprovokován. 6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a postupem podle § 265m tr. ř. mu uložil trest odnětí svobody s podmíněným odkladem tak, aby mohl hradit škody vzniklé D. T. T. P. a VZP a případně uspokojit i další nároky. 7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. s poukazem na judikaturu Nevyššího soudu připomněla, že námitky týkající se uložení nepřiměřeně přísného či naopak mírného trestu deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů nenaplňují. V posuzované věci pak podle jejího mínění nejsou dány ani takové výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly zásah do napadeného pravomocného výroku nad jejich rámec. Připomněla, že dovolatel byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od 3 do 10 let a že Krajský soud v Plzni mu trest vyměřil jen mírně nad dolní hranicí zmíněné trestní sazby. Přitom vzal v úvahu zejména osobní poměry dovolatele, jeho předchozí řádný život, dále to, že prohlásil vinu, a konečně i skutečnost, že splácí škodu, resp. nemajetkovou újmu, kterou způsobil poškozené. Na straně druhé však musel zohlednit i konkrétní okolnosti případu a mezi nimi zejména to, že obviněný poškozenou brutálně fyzicky napadl z malicherné pohnutky, způsobil jí těžké zranění, které ji nejprve bezprostředně ohrožovalo na životě a následně dlouhodobě omezovalo v běžném způsobu života, přičemž po činu se nijak nezapojil do jejího okamžitého ošetřování nebo do přivolání zdravotnické pomoci. Z tohoto pohledu je možno uložený trest považovat za adekvátní a nic na tom nemění ani skutečnost, že se obviněnému v mezidobí narodilo dítě. V tomto případě totiž nejlepší zájem dítěte nepřevážil nad veřejným zájmem na přiměřeném potrestání pachatele trestného činu. 8. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ vydání jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 9. Nejvyšší soud nejprve ověřil splnění všech nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě