3 Tdo 87/2026 – Nejvyšší soud

3 Tdo 87/2026-344USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný Š. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2025, č. j. 3 To 168/2025-305, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 18/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. L. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále také jen „okresní soud“) ze dne 11. 6. 2025, č. j. 10 T 18/2025-281, byl obviněný Š. L. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [pod body 1) a 2)] a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku [pod bodem 3)], jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) 1) v době od 15. 9. 2024 do 13. 11. 2024 na blíže nezjištěném místě v Jihlavě uvedl v omyl poškozeného V. M., když se vydával za příslušníka Policie ČR a poškozenému se prokázal služebním průkazem příslušníka Policie ČR, ačkoliv jím nebyl, a v úmyslu se obohatit poškozenému přislíbil, že když mu na jeho účet č. XY zašle postupně částky 31 792 Kč, 10 000 Kč a dalších 10 000 Kč, což poškozený učinil, tak za něj uhradí pokutu a škodu, kterou měl poškozený hradit v rámci trestního řízení u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 117/2024, avšak obviněný svému slibu nedostál, finanční prostředky užil pro svou potřebu a tímto svým jednáním způsobil poškozenému V. M. celkovou škodu ve výši 51 792 Kč, 2) v době od 15. 9. 2024 do 13. 11. 2024, kdy opakovaně uváděl v omyl poškozeného V. M. a tvrdil mu, že je příslušník Policie ČR, tak na blíže nezjištěném místě v obci Jihlava současně komunikoval prostřednictvím aplikace Whatsapp s manželkou poškozeného V. M. paní K. V. M. J., kterou v průběhu komunikace udržoval v povědomí, že pracuje jako policista v Jihlavě, při osobním setkání se jí prokázal služebním průkazem a opakovaně uváděl, že je schopen zařídit nebo ovlivnit průběh soudního řízení vedeného proti poškozenému V. M., až následně dne 5. 11. 2024 v době kolem 11:49 hodin z blíže nezjištěného místa v úmyslu se obohatit a svým slibům nedostát napsal K. V. M. J., že zbývá na pokutě doplatit 17 200 Kč, kdy tuto částku mu má její manžel poškozený V. M. zaslat co nejdřív, kdy tyto peníze však poškozený M. ani paní M. J. již neposlali, 3) a dále dne 15. 9. 2024 na blíže nezjištěném místě, s předchozím úmyslem svým závazkům nedostát, umístil na inzertní portál Marketplace inzerát, kde nabízel k prodeji herní sestavu notebook značky Lenovo Legion 5 a monitor nezjištěné značky za částku ve výši 11 000 Kč, na základě kterého vylákal finanční prostředky od poškozeného M. F., který mu po vzájemné domluvě prostřednictvím aplikace Messenger a telefonního hovoru dne 15. 9. 2024 zaslal ze svého účtu na účet č. XY částku ve výši 10 500 Kč, kdy obviněný nabízené zboží poškozenému nezaslal, peníze mu nevrátil a přestal s ním komunikovat, čímž poškozenému M. F. způsobil škodu v celkové výši 10 500 Kč. 2. Za to byl obviněnému uložen podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit poškozenému V. M. na náhradě škody částku 51 792 Kč. Poškozený M. F. byl s uplatněným nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti citovanému rozsudku [konkrétně proti výrokům o vině pod body 1), 2) a proti výroku o trestu] podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně (dále také jen „krajský soud“) usnesením ze dne 3. 9. 2025, č. j. 3 To 168/2025-305, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Předmětné usnesení odvolacího soudu napadl obviněný Š. L. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 5. V rámci odůvodnění předně uvedl, že je přesvědčen o tom, že krajský soud rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení nepřezkoumal v rozsahu požadovaném zákonem a soudní judikaturou. Je si vědom, že Nejvyššímu soudu zásadně nepřísluší „pravomoc nahrazovat svým názorem úvahy obecných soudů stran úplnosti, věrohodnosti a pravdivosti důkazů, jakož i jejich úvahy stran skutkových zjištění, neboť tato činnost je ve výlučné kompetenci obecných soudů“. Na druhé straně však považuje za nezbytné připomenout, že tyto soudy nemají při hodnocení důkazů a vyvozování skutkových zjištění absolutní, ničím neomezenou volnost. Dokazováním si totiž zajišťují skutkový podklad pro své rozhodnutí ve věci, přičemž na tom, do jaké míry úplně a věrně se jim to povede, závisí jeho správnost a spravedlnost. Musejí tedy dodržet vysoký standard, i pokud jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazů samotných, a jejich činnost, byť v omezené míře, podléhá dovolacímu přezkumu. Obviněný je přesvědčen, že postup orgánů činných v trestním řízení byl v rozporu se zásadou materiální pravdy. Řízení působilo dojmem, že cílem od začátku bylo jej uznat vinným a odsoudit. 6. Odvolací soud postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 1501/16, když se s jeho námitkami řádně nevypořádal a s některými se nevypořádal vůbec. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. z těchto žádným způsobem nevyplývají. Krajský soud se v bodě 9. odůvodnění svého usnesení odmítl odvolacími námitkami důkladně zabývat s odůvodněním, že se jedná pouze o opakování obhajoby a že odvolacímu soudu (zásadně) nepřísluší zasahovat do takového hodnocení důkazů, pokud není v rozporu s pravidly formální logiky. Obdobnou praxí některých odvolacích soudů se již zabýval Nejvyšší soud, například v usnesení ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/2022, v jehož odůvodnění shledal, že takový postup je v rozporu se smyslem a účelem koncepce odvolacího řízení. 7. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že jeho vina je dovozována především z výpovědi poškozeného V. M. (dále jen „poškozený“) a jeho manželky K. V. M. J. (dále jen „poškozená“), a také listinných důkazů, zejména z obsahu zachycené komunikace. Oběma soudům nižších stupňů přitom vyčetl, že se nezabývaly jeho námitkami, kterými od počátku poukazoval na zásadní provázanost těchto důkazů z pohledu osoby poskytující tyto důkazy a jejího zájmu na výsledku řízení. Poškození jsou manželé a již od počátku měli na výsledku řízení zejména majetkový zájem. Veškeré důkazy mají původ pouze v osobách poškozených, kteří od začátku pozoruhodně podobně vypovídali, a stejně tak to byli právě oni, kdo poskytl orgánům činným v trestním řízení jejich společnou konverzaci na sociálních sítích, která tvořila druhou oporu celého dokazování. 8. Oba poškození sice v obecných rysech vypovídali stejně, avšak v podrobnostech se již rozcházeli. Neshodli se na skutečnosti, v kterém okamžiku se měl obviněný začít za policistu vydávat, ani jak konkrétně měl zasáhnout do jejich záležitostí. Podle poškozeného se měl nejdříve představit jako tlumočník pracující pro policii v Jihlavě a až po tom, co se mu svěřil, že je proti němu vedeno trestní řízení, se měl začít vydávat za policistu s možností průběh tohoto řízení ovlivnit. Poškozená naopak uvedla, že se měl za policistu vydávat již mnohem dříve a jedinou věcí, při které ho měli využít, bylo vrácení dokladů stálé zákaznici, která si od nich půjčila peníze. Rovněž se neshodli, zda jim měl ukázat průkaz policisty či metalický odznak a zejména poškozená tyto různé varianty neustále zaměňovala. Jelikož měli být při výše uvedených okolnostech přítomni všichni tři (obviněný i oba poškození), tak se jedná o zásadní rozpory, kterými se však soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly a nedostály tak své základní povinnosti zjistit objektivně skutkový stav tak, aby o něm neexistovaly žádné důvodné pochybnosti. Tím postupovaly v rozporu se zásadou materiální pravdy a porušily zásadu uvedenou § 2 odst. 5 tr. ř. Soud prvního stupně pouze uvedl, že oba poškození vypovídali v zásadních bodech shodně, přičemž snahu dovolatele poukázat na rozpory v jejich výpovědích označil za ryze účelovou. Podobně odvolací soud uvedl, že snaha vyzdvihovat drobné rozdíly pomíjí, že dané výpovědi podporují i další důkazy a uvedené rozpory jsou proto bez významu. Takový závěr je však třeba považovat za mylný a výpovědi poškozených nemohou být věrohodné. O nevěrohodnosti svědčí také skutečnost, že poškozená při své výpovědi popřela, že by někdy navštívila matku dovolatele, přičemž toto tvrzení vyvrací jednak jeho výpověď při hlavním líčení dne 11.