3 Tdo 886/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 886/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 886/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.886.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Dokazování Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 tr. ř. § 241 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:30. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 886/2025-678USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných Jiřího Seidla, Pavla Pupse, a právnické osoby METAL-WIN SE, IČ 24314854, se sídlem Klimentská 1746/52, Praha, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2024, č. j. 6 To 177/2024-622, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 4 T 38/2020, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněných Jiřího Seidla a Pavla Pupse odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné právnické osoby METAL-WIN SE odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě (dále také jen „okresní soud“) ze dne 16. 4. 2024, č. j. 4 T 38/2020-600, byli obvinění Jiří Seidl a Pavel Pups jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku a právnická osoba METAL-WIN SE v souladu s § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, uznáni vinnými přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 227 tr. ř. nebyl žádnému z obviněných uložen trest. Trestná činnost obviněných měla spočívat konkrétně v tom, že (převzato z rozsudku okresního soudu a zestručněno) Jiří Seidl a Pavel Pups jako členové představenstva společnosti METAL-WIN SE a jejich prostřednictvím i jmenovaná právnická osoba jako zaměstnavatel úmyslně neodvedli za zaměstnance zákonné platby, vyčíslené a sražené z vyplácených mezd, a to: Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj, územní pracoviště Chomutov, daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění, za zdaňovací období roku 2017 ve výši 39 805 Kč, Pražské správě sociálního zabezpečení pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění, za období od července roku 2016 do června roku 2017, vyjma období září 2016 až listopad 2016, v celkové výši 70 586 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočce Praha, pobočce pro Hlavní město Prahu a Středočeský kraj, pojistné na zdravotní pojištění podle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v platném znění, za období od července roku 2016 do června roku 2017 v celkové 59 004 Kč, ačkoli příjmy z podnikatelské činnosti společnosti v předmětných obdobích úhradu zákonných plateb umožňovaly, avšak byly použity k jiným účelům, a takto obvinění způsobili na zákonných odvodech škodu v celkové výši 169 395 Kč. 2. Z podnětu následných odvolání všech tří obviněných Krajský soud v Ústí nad Labem (dále také jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2024, č. j. 6 To 177/2024-622, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se obvinění podle 226 písm. b) tr. ř. zprošťují obžaloby (státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 30. 4. 2020, č. j. 2 ZT 416/2019-65) s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně 3. Proti předmětnému rozhodnutí soudu druhého stupně podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Učinila tak v neprospěch všech obviněných s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vyjádřila přesvědčení, že napadený zprošťující rozsudek vychází z nesprávného hmotněprávního posouzení stíhaného skutku. Úvodem připomněla nosné úvahy odvolacího soudu, který uzavřel, že vzhledem k nedostatku podkladů a po vyčerpání všech dostupných důkazních zdrojů není možné v řešené trestní věci identifikovat konkrétní koeficient poměrného uspokojení jednotlivých věřitelů obviněné právnické osoby, která se podle opatřeného znaleckého posudku v rozhodné době nacházela ve stavu úpadku, a tudíž nelze jednoznačně určit, jakou částku měli obvinění v rámci poměrného uspokojování věřitelů odvést příslušnému finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Podle krajského soudu tak nemohla částka 169 395 Kč, o kterou obvinění podle obžaloby nesplnili svou zákonnou odvodovou povinnost, představovat skutečný rozsah neodvedených povinných plateb ve smyslu § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud se vyjádřil i k případnému právnímu posouzení skutku jako přečinu zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že daná kvalifikace rovněž nepřichází v úvahu vzhledem k dříve konstatované důkazní nouzi a in eventum i promlčení trestní odpovědnosti. 4. S uvedenými závěry dovolatelka nesouhlasí a za přiléhavé má naopak právní posouzení skutku, které použil okresní soud a které podle jejího názoru má oporu v dosud provedených důkazech. Z nich vyplynulo, že obvinění Jiří Seidl, Pavel Pups a METAL-WIN SE v době, kdy se tato právnická osoba nacházela ve stavu úpadku ve formě insolvence a v průběhu roku 2017 též ve formě předlužení, neodvedli z hrubých mezd zaměstnanců příslušné zákonné platby, ačkoli podle závěrů revizního znaleckého posudku zpracovaného společností Rödl & Partner Consulting & Valuation, s. r. o., ze dne 22. 11. 2023 měli k provádění těchto povinných plateb k dispozici peněžní prostředky. Z posudku nemohl být zjištěn pouze rozsah nesplnění zákonné povinnosti zaměstnavatele odvést za zaměstnance tyto platby, když nebyl určen konkrétní koeficient poměrného uspokojení jednotlivých věřitelů METAL-WIN SE. 5. Tato skutková zjištění podle mínění dovolatelky ještě neumožňovala přijmout kategorický závěr o neexistenci trestného činu. Pro právní posouzení skutku jako přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku má totiž v posuzované věci zásadní význam i zjištění, zda obvinění za stavu úpadku vůbec hradili nějaké pohledávky svým věřitelům, kteří je později uplatnili v insolvenčním řízení vedeném vůči obviněné právnické osobě jako úpadci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 10605/2019. Pokud by totiž nikomu z nich neuhradili v inkriminovaném období od července 2016 do června 2017, resp. za rok 2017, vůbec nic, pak by nebyla vyloučena jejich trestní odpovědnost za uvedený přečin. Stav úpadku totiž bez dalšího nevylučuje právní posouzení skutku jako trestného činu podle § 241 tr. zákoníku, jestliže bylo v řízení jednoznačně zjištěno, že plátce měl k dispozici dostatek peněžních prostředků, aby za své zaměstnance mohl povinné zákonné platby odvést. O tom, že platební morálka obviněné právnické osoby nebyla uspokojivá, přitom svědčí nejen celková výše pohledávek věřitelů, ale i exekuční řízení, které vůči ní bylo v rozhodné době vedeno k vymožení pohledávky ve výši 5 500 000 Kč. 6. Dovolatelka namítá, že závěr o beztrestnosti obviněných nebylo možno založit jen na zjištění, že nelze určit, jakou poměrnou část pohledávek věřitelů měli uspokojit ve stavu úpadku. Krajskému soudu vytýká, že vedle vyřešení výše zmíněné otázky o průběžném hrazení pohledávek dalších dotčených věřitelů v rozhodném období se nezabýval ani dalšími okolnostmi, za jakých obvinění naložili s penězi získanými srážkami z hrubých mezd zaměstnanců. V dané souvislosti pak sama upozorňuje na výsledky provedeného dokazování, které nižší soudy nerozvedly v odůvodněních svých rozhodnutí a z nichž vyplývá, že v dubnu 2017 byly obviněnými naposledy uhrazeny platby na leasingové smlouvy, splátky úvěru a zápůjčky, přičemž do září 2017 byly vykazovány výdaje na „podnikání“. Právě dané zjištění přitom může mít význam z hlediska existence jejich úmyslného zavinění. Jestliže totiž pachatel řeší nepříznivou finanční situaci obchodní společnosti tak, že peníze získané srážkami z hrubých mezd zaměstnanců vloží zpět do podnikání a tím se snaží zachovat další ekonomický chod obchodní společnosti, nebude takovým jeho jednáním naplněna subjektivní stránka