3 Tdo 907/2012 — Nejvyšší soud

3 Tdo 907/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 9. 2012 Spisová značka:3 Tdo 907/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.907.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 248 odst. 1,3 tr. zák. § 206 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 907/2012-42 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2012 o dovolání obviněného Ing. K. Ch. , nar., podanému proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2012, sp. zn. 6 To 67/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 5/2011, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j í rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2012, sp. zn. 6 To 67/2011, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2011, sp. zn. 10 T 5/2011. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu z n o v u p r o j e d n a l a r o z h o d l . Odůvodnění: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2011, sp. zn. 10 T 5/2011, byl obviněný Ing. K. Ch. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“). Podle skutkových zjištění městského soudu se tohoto přečinu dopustil tím, že „jako odpovědný zástupce společnosti Leasing Servis, s.r.o., se sídlem Praha 2, Vinohradská 89/39, uzavřel dne 4. 2. 2003 mandátní smlouvu, v níž se zavázal ke komplexní správě vymáhaných pohledávek od dlužníků společnosti L. Č. s., a.s., se sídlem P., S., přičemž v návaznosti na tuto smlouvu byly jednatelce společnosti M. Š. uděleny plné moci k jednání se soudním exekutorem Mgr. J. P. i přímo s dlužníky s tím, že vymožené finanční prostředky měly být převáděny na bankovní účet č., avšak obžalovaný dne 16. 3. 2004 bez vědomí společnosti L. Č. s., a.s., oznámil soudnímu exekutorovi změnu účtu na č., jenž náleží společnosti Leasing Servis, s.r.o., na tento bankovní účet posléze v období od 16. 3. 2004 do 4. 9. 2006 přijímal vymožené částky přímo od dlužníků i od exekutora, společnosti L. Č. s., a.s., je nevyplatil a ačkoli věděl, že nemá oprávnění s nimi nakládat, po provedeném zápočtu vzájemných pohledávek dle obchodního zákoníku způsobil společnosti L. Č. s., a.s., (nyní D., a.s.,) škodu v celkové výši 4.370.163,- Kč“. Za to mu byl zmíněným rozsudkem uložen podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst.1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému D., a.s., na náhradě škody částku 4.370.163,- Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byl tento poškozený podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Stejným rozsudkem bylo podle § 226 písm. a) tr. řádu rozhodnuto i o zproštění obžaloby další obviněné v této věci M. Š. pro stejný skutek, v němž byl v jejím případě podanou obžalobou spatřován přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jednak obviněný proti výroku o vině i trestu, a v jeho neprospěch také městský státní zástupce v Praze. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 1. 2012, sp. zn. 6 To 67/2011, z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu ohledně obou obviněných. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak sám rozhodl tak, že obviněného Ing. K. Ch. uznal vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Vrchní soud pak ve výroku svého rozsudku částečně změnil i popis skutku, který formuloval tak, že obviněný „jako odpovědný zástupce společnosti Leasing Servis, s.r.o., se sídlem Praha 2, Vinohradská 89/39, uzavřel dne 4. 2. 2003 mandátní smlouvu, v níž se zavázal ke komplexní správě vymáhaných pohledávek od dlužníků společnosti L. Č. s., a.s., se sídlem P., S., přičemž v návaznosti na tuto smlouvu byly jednatelce společnosti M. Š. uděleny plné moci k jednání se soudním exekutorem Mgr. J. P. i přímo s dlužníky s tím, že vymožené finanční prostředky měly být převáděny na bankovní účet č. , avšak obžalovaný dne 16. 3. 2004 bez vědomí společnosti L. Č. s., a.s., oznámil soudnímu exekutorovi změnu účtu na č. , jenž náleží společnosti Leasing Servis, s.r.o., na tento bankovní účet posléze v období od 16. 3. 2004 do 4. 9. 2006 přijímal vymožené částky přímo od dlužníků i od exekutora, společnosti L. Č. s., a.s., je nevyplatil a ačkoli věděl, že nemá oprávnění s nimi nakládat, použil je pro potřebu společnosti, kterou řídil a pro potřebu svou, a společnosti L. Č. s., a.s., (nyní D., a.s.,) tak způsobil škodu v celkové výši 5.370.163,- Kč“. Za to mu byl vrchním soudem uložen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené společnosti D., a.s., ve výši 5.370.163,- Kč. Naproti tomu obviněná M. Š. byla uvedeným rozsudkem zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. II. Proti rozhodnutí vrchního soudu podal obviněný Ing. K. Ch. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. řádu, směřující proti všem jeho výrokům. S odkazem na § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu v něm namítá, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné, a to jak odvolacím, tak nalézacím soudem. Má za to, že se mohl nejvýše dopustit nedbalostního přečinu podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku, resp. podle § 255a odst. 1 tr. zákona (tj. zák. č. 140/1961 Sb. ve znění předpisů pozdějších), kde byl ohrožen sazbou do šesti měsíců odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že trestné činnosti se měl dopouštět od 19. 3. 2004 do 6. 9. 2006, promlčecí doba začala běžet 7. 9. 2009. Ta by byla v případě právní kvalifikace tvrzené obviněným tříletá, takže v souladu s ust. § 67 odst. 1 písm. d) tr. zákona by skončila 7. 9. 2009. Protože však trestní stíhání proti němu bylo zahájeno až 12. 4. 2010, stalo se tak podle jeho přesvědčení až po uplynutí promlčecí doby. Nemělo být tedy vůbec zahájeno, resp. bylo-li zahájeno, mělo být zastaveno. Obviněný připouští, že trestní stíhání bylo sice proti němu zahájeno pro úmyslný trestný čin (přečin), podle jeho názoru však svým jednáním znaky úmyslného deliktu nenaplnil. Materiální naplnění dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. že napadené rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení spočívá podle obviněného v následujících skutečnostech: Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že jím nebyl upozorněn na podstatně přísnější právní posouzení skutku, čímž mu bylo znemožněno náležitě se hájit. Odvolací soud navíc podle názoru odvolatele rozhodoval o jiném skutku, než pro který byla podána obžaloba. V tomto směru poukazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 251/04. Podle dovolatele tím došlo k „prolomení zásady totožnosti skutku“, zejména pokud jde o následek činu. Obviněný dále namítá, že popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání postrádá znaky subjektivní stránky činu, a zejména jakékoli znaky trestného činu zpronevěry. Navíc tato změna právní kvalifikace nemá podle jeho mínění oporu ve skutkových zjištěních, resp. skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s výsledky dokazování. Podle obviněného ani skutek popsaný ve výroku rozsudku vrchního soudu nelze subsumovat pod trestný čin zpronevěry. Podle přesvědčení obviněného se totiž jedná výhradně o soukromý a obchodně právní vztah. V této souvislosti zdůrazňuje, že smlouva mezi společností L. Č. s., a.s., a společností Leasing Servis, s.r.o., byla tzv. exkluzivní, avšak mandant tuto exkluzivitu nedodržel. Obviněný dále tvrdí, že uvedená smlouva zahrnovala nejen závazek zajistit vymáhání pohledávek pro údajně poškozeného, ale i převzetí těchto finančních prostředků do správy, přičemž součásti