Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný Michal Choc, trvale bytem Václavkova 176/2, 160 00 Praha 6 – Dejvice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2025, č. j. 9 To 216/2025-430, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 30/2025, takto:…
3 Tdo 954/2025-479
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný Michal Choc, trvale bytem Václavkova 176/2, 160 00 Praha 6 – Dejvice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2025, č. j. 9 To 216/2025-430, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 30/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Michala Choce odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 5. 2025, č. j. 16 T 30/2025-406, byl obviněný Michal Choc (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Dále mu byla uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost na 3 roky. Současně byl zavázán k povinnosti uhradit poškozené společnosti STARCHANGE, s.r.o., škodu ve výši 355 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Se zbytkem svého nároku byla poškozená společnost STARCHANGE, s.r.o. odkázána na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný přečinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že jako jednatel společnosti Euroflora Company s.r.o. dne 6. 8. 2021 v Praze 6, v úmyslu obohatit se, písemně uzavřel s poškozenou společností STARCHANGE, s.r.o., zastoupenou jednatelem Petrem Žemlou, smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, jejímž předmětem byl pronájem prodejního stánku ve vlastnictví společnosti Euroflora Company s.r.o., a to na dobu určitou v trvání 5 let, počínaje dnem 15. 8. 2021, s možností opce na další období, přestože věděl a druhé smluvní straně úmyslně nesdělil, že společnost Euroflora Company s.r.o. nemá jakékoli oprávnění k užívání pozemku, na němž byl prodejní stánek umístěn, a zejména že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 11 C 249/2019-22, pravomocným dne 15. 1. 2020, rozhodl o povinnosti společnosti Euroflora Company s.r.o. předmětný stánek odstranit a že na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 5. 2020, č. j. 64 EXE 1165/2020-9, již v té době bylo zahájeno a soudním exekutorem Mgr. Janem Benešem pod sp. zn. 191 EX 579/20 vedeno exekuční řízení za účelem vymožení splnění této povinnosti, přičemž společnost STARCHANGE, s.r.o. mu dne 6. 8. 2021 uhradila v hotovosti platby v celkové výši 130 000 Kč a následně v období od září 2021 do února 2022 bezhotovostně na jeho osobní bankovní účet pravidelné platby v celkové výši 225 000 Kč, přičemž dne 21. 3. 2022 soudní exekutor přistoupil k faktickému výkonu exekuce a odstranění předmětného stánku, čímž na majetku poškozené způsobil škodu ve výši 355 000 Kč a ve stejné výši se obohatil.
3. Prvostupňový rozsudek odvoláním napadl pouze obviněný, jeho odvolání však Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2025, č. j. 9 To 216/2025-430, zamítl podle § 256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. Dovodil, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, dále že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, popřípadě jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a konečně že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě dovolatel namítal neprovedení výslechu navrhovaných dvou svědků, a to M. B. a D. R. Dále poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně postupoval ve vztahu k průběhu dokazování selektivním způsobem v neprospěch obhajoby. Pokud soud prvního stupně považuje skutkový stav za prokázaný prostřednictvím listinných důkazů, tak ve vztahu k těmto důkazům je nezbytné namítnout, že tyto důkazy nepopisují otázku předání informace o exekučním řízení. Z hlediska obhajoby tak byl ze strany soudu prvního stupně i odvolacího soudu zkrácen na svých právech.
6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítal nesprávné právní posouzení otázky náhrady škody. Podle jeho soudu nedošlo k naplnění skutkové podstaty přečinu podvodu, neboť nedošlo ke vzniku škody. Poškozený v období od 17. 8. 2021 do února 2022 reálně užíval prodejní stánek, za což byl povinen hradit sjednané nájemné. Poškozený nebyl v užívání prodejního stánku v období, za které bylo hrazeno nájemné, nikým rušen. Pokud se týká Smlouvy o poskytování účetního a daňového poradenství, je nesprávnost závěru o vzniku nároku na náhradu škody ještě markantnější, neboť tato smlouva k dnešnímu dni dosud trvá.
7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že se nemohl dopustit trestného činu v souvislosti s výkonem funkce člena statutárního orgánu. Z tohoto důvodu se uložený trest jeví jako nepřiléhavý a rovněž nepřiměřený, neboť omezení výkonu funkce člena statutárního orgánů pro obviněného, který působí v několika dalších obchodních společnostech, představuje zásadní omezení možnosti obživy. Ve vztahu k přečinu, jehož spáchání je kladeno obviněnému za vinu, je nutné namítnout, že k jeho spáchání nemohlo dojít z pozice statutárního orgánu, když veškeré okolnosti, které jsou mu kladeny za vinu, popisují výhradně samostatnou činnost obviněného, nikoli člena statutárního orgánu obchodní společnosti. Z pozice statutárního orgánu pouze uzavřel nájemní smlouvu, která byla uzavřena platně v souladu s právními předpisy. Společnosti, ve které uvedenou funkci vykonával, nebylo nařízeno nahradit škodu a ani vůči této společnosti poškozený neuplatnit v rámci insolvenčního řízení žádnou pohledávku.
8. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 6 a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vznesl též požadavek na odklad vykonatelnosti jednak výroku o náhradě škody, která mu byla uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, a jednak výroku o uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce nejprve zkonstatoval, že důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, kterými poukázal na neprovedení výslechů navržených svědků (tj. M. B. a D. R.). Podle státního zástupce nešlo totiž o důkazy podstatné z hlediska rozhodných skutkových zjištění. Na podkladě důkazních prostředků bylo v této věci totiž nepochybně zjištěno, že v rámci sjednání smlouvy o nájmu prostor sloužících pro podnikání obviněný neinformoval poškozenou obchodní společnost o všech podstatných skutečnostech. Tuto podstatnou skutkovou okolnost proto nebylo třeba dále prokazovat jinými důkazními prostředky (tedy např. výpovědí navrhovaných svědků M. B. a D. R.). Námitky obviněného proto nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (resp. jeho třetí alternativu).
10. Pokud jde o další námitky obviněného, jimiž poukázal na údajné porušení práva na obhajobu, ani tyto námitky nelze akceptovat. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou oproti obžalobě bez dalšího neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, pravidla in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
11. Obviněný uplatnil v mimořádném opravném prostředku také důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Přitom především zpochybnil existenci škody jako znaku objektivní stránky žalovaného přečinu. K tomu státní zástupce rozvedl, že trestného činu podvodu se může pachatel dopustit i v rámci jinak obvyklé obchodní transakce, aniž by bylo třeba, aby porušil nějaký zvláštní právní předpis, jestliže na něj trestní zákon přímo neodkazuje. Není ani podstatné, zda a do jaké míry je určité právní jednání pachatele neplatné podle norem obchodního či občanského práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 265/2003, uveřejněné pod č. T 545 ve svazku 24 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2003). Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku je v této věci důležité, že k uzavření smlouvy o nájmu prostor sloužících pro podnikání přistoupil za situace, kdy věděl, že předmětný stánek měl být na základě soudního rozhodnutí odstraněn, a kdy splnění této povinnosti je exekučně vymáháno. Tuto pod