3 Tz 34/2016 — Nejvyšší soud

3 Tz 34/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2016 Spisová značka:3 Tz 34/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:3.TZ.34.2016.2 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Trestné činy vojenské Trestní zákon Vojenské trestné činy Vyhýbání se výkonu vojenské služby Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 předpisu č. 86/1950Sb. § 278 odst. 1 předpisu č. 86/1950Sb. § 266 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 34/2016-18ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. O., proti rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1955, sp. zn. T 2/55, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. takto: Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1955, sp. zn. T 2/55, byl porušen zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) a § 278 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 86/1950 Sb., v neprospěch obviněného L. O. Napadený rozsudek se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný L. O., zprošťuje obžaloby pro skutek, že dne 10. 12. 1954 u svého útvaru v H. S. nenastoupil do směny odvolávaje se na své náboženské přesvědčení – Adventistů sedmého dne, čímž měl spáchat trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 86/1950 Sb., (dále jen trestního zákona z roku 1950) a dále, že dne 17. 12. 1954 odvolávaje se na své náboženské přesvědčení neuposlechl rozkaz svého náčelníka k nástupu do určené směny, do určené směny nenastoupil, odepřel tento rozkaz provést a také jej neprovedl, čímž měl spáchat trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle § 278 odst. 1 trestního zákona z roku 1950, neboť tyto skutky nejsou trestnými činy. Odůvodnění: Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1955, sp. zn. T 2/55, byl obviněný L. O. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona z roku 1950, kterého se dopustil tím, že dne 10. 12. 1954 u svého útvaru v H. S. nenastoupil do směny odvolávaje se na své náboženské přesvědčení – Adventistů sedmého dne, a trestným činem neuposlechnutí rozkazu podle § 278 odst. 1 trestního zákona z roku 1950, kterého se dopustil tím, že dne 17. 12. 1954 odvolávaje se na své náboženské přesvědčení neuposlechl rozkaz svého náčelníka k nástupu do určené směny, do určené směny nenastoupil, odepřel tento rozkaz provést a také jej neprovedl. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 27 (dvaceti sedmi) měsíců a trest ztráty čestných práv občanských na dobu 3 (tří) roků. Současně mu byla stanovena povinnost nahradit náklady trestního řízení zálohované státem. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 27. 1. 1955. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného L. O. stížnost pro porušení zákona proti výše cit. rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1955, sp. zn. T 2/55. Napadeným rozhodnutím a v řízení, které mu předcházelo, byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanovení § 15 odst. 1 zák. č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, v ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 87/1950 Sb., o trestním řízení (dále jen trestní řád z roku 1950), ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona z roku 1950 a k ustanovení § 278 odst. 1 trestního zákona z roku 1950. V odůvodnění svého podání stěžovatel poukázal na doslovné znění jednotlivých výše citovaných zákonných ustanovení, kterými se býv. nižší vojenský soud neřídil. Z odůvodnění napadeného rozsudku je navíc zřejmé, že soud vycházel z jednoznačného zjištění, že obviněný L. O. se vyhýbal výkonu vojenské služby a neuposlechl rozkaz z důvodu svého přesvědčení člena Církve adventistů sedmého dne. Obviněný L. O. tak odpíral konat vojenskou službu a neuposlechl rozkaz z důvodu uplatnění svobody svědomí za situace, kdy se principy jeho náboženského přesvědčení dostaly do konfliktu s povinnostmi v rámci výkonu vojenské služby. Obviněný L. O. však v době spáchání trestného činu neměl možnost dostát svým povinnostem, jež mu byly zákonem uloženy, aniž by se dostal do rozporu s vlastním svědomím, ačkoli je třeba chápat svobodu svědomí jako základní právo absolutní a v případech odepření vojenské služby jako právo určující. V případě trestných činů obviněného L. O. se tak jednalo o činy směřující k uplatnění základního práva občana na svobodu svědomí zaručeného mu nejen § 15 odst. 1 Ústavy z roku 1948, ale rovněž článkem 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Tyto činy byly proto prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a ústavou, ve smyslu § 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, k němuž je nutno přihlédnout, byť se tento zákon na projednávanou věc nevztahuje přímo, vzhledem k tomu, že návrh na rehabilitační řízení podle § 4 a násl. zákona o soudní rehabilitaci nebyl v této věci podán. Bývalý Nižší vojenský soud v Brně proto podle stěžovatele pochybil, pokud nepřihlédl především ke skutečnosti, zda jsou posuzované skutky vzhledem k motivaci jednání obviněného L. O. vůbec trestnými činy, když jimi obviněný pouze realizoval svá základní práva a svobody. Tomuto aspektu soud nevěnoval náležitou pozornost, byť z provedeného dokazování zjevně vyplynulo, že v dané věci je třeba důvody, které obviněného k odmítnutí výkonu vojenské služby vedly, pečlivě objektivizovat. Za těchto okolností je proto třeba rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1955, sp. zn. T 2/55, vyhodnotit jako rozhodnutí, jímž byl ve shora uvedených ustanoveních porušen zákon v neprospěch obviněného L. O. Ministr spravedlnosti v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1955, sp. zn. T 2/55, byl v neprospěch obviněného L. O. porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 trestního řádu z roku 1950 ve vztahu k ustanovením § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona z roku 1950 a § 278 odst. 1 trestního zákona z roku 1950. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1, příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř. Především je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud měl při svém rozhodování k dispozici pouze ověřenou kopii rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1955, sp. zn. T 2/55. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených. Řízení napadené části rozhodnutí předcházející přezkoumal v rozsahu, který mu byl stavem spisového materiálu umožněn a shledal, že zákon byl porušen. Trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona z roku 1950 se dopustil ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělal listinu, předstíral nemoc, použil jiného úskoku nebo se odvolával na náboženské nebo jiné přesvědčení, za což mohl být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. Trestného činu neuposlechnutí rozkazu podle ustanovení § 278 odst. 1 trestního zákona z roku 1950 se dopustil ten, kdo odepřel provést nebo, byť z nedbalosti, neprovedl rozkaz náčelníka, za což mohl být potrestán trestem odnětí svobody až na jeden rok. Z opisu rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1955, sp. zn. T 2/55 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný nastoupil vojenskou službu v říjnu 1954 a vykonával ji bez závad až do 10. 12. 1954, kdy nenastoupil na noční směnu u svého útvaru v H. S. a odvolával se při tom, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení. Dne 12. 12. 1954 se zdráhal složit vojenskou přísahu, ale po domluvách náčelníků a politických pracovníků ji přece vykonal. Dne 17. 12. 1954 mu byl dán přímý rozkaz k nástupu na směnu, tento rozkaz odmítl provést, neprovedl jej a odvolával se na svoje náboženské přesvědčení, že je Adventistou sedmého dne. V této souvislosti uvedl, že nemůže v sobotu konat jakoukoli práci, a proto nenastoupil na směnu a poté neprove