3 Tz 73/2023 — Nejvyšší soud

3 Tz 73/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2023 Spisová značka:3 Tz 73/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TZ.73.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Přechodná ustanovení Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 73/2023-692 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 131/2015, a proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. v § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, § 419 trestního zákoníku, § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, § 9 odst. 1 trestního řádu, § 254 odst. 1 trestního řádu a § 256 trestního řádu. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, a řízení, jež mu předcházelo, počínaje rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, se zrušují v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, byl obviněný R. H. uznán vinným pod body 1) až 7) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku, pod body 1) až 8) přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, pod bodem 9) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku a pod bodem 10) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 3 trestního zákoníku, za užití § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku, odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků. 2. Jednání pod bodem 10) se obviněný dopustil v podstatě tím, že v době od 12. 4. 2015 do 15. 5. 2015 v několika případech řídil motorové vozidlo, a to i přesto, že mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, pod sp. zn. 1 T 7/2008, jenž nabyl právní moci dne 17. 7. 2008, byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi roků, který doposud nevykonal. 3. O odvoláních obviněného a státního zástupce rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 6 To 165/2017-564, kterým k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušil rozhodnutí nalézacího soudu v celém výroku o trestu a nově rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že obviněného odsoudil podle § 205 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků. Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl podle § 256 trestního řádu. 4. Proti citovaným rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. H. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že Okresní soud v Ústí nad Labem se v nyní projednávané věci nezabýval otázkou, za jakou trestnou činnost byl obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, č. j. 1 T 7/2008-67, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2008, č. j. 5 To 364/2008-115, uložen dosud nevykonaný trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu sedmi roků. Stalo se tak za čin spočívající v řízení motorových vozidel, aniž by obviněný byl držitelem řidičského oprávnění, kvalifikovaný jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb.), od jehož trestnosti však bylo s účinností trestního zákoníku upuštěno a nadále je takový čin považován pouze za přestupek. V důsledku toho soud do svého rozhodování o vině obviněného v jeho neprospěch nepromítl úpravu § 419 trestního zákoníku, podle které trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná, v případě uložení souhrnného trestu za takový čin a sbíhající se čin soud trest poměrně zkrátí. Je skutečností, že ke dni 6. 1. 2017, kdy soud v projednávané věci rozhodoval, nebylo dosud podle § 419 trestního zákoníku rozhodnuto (o nevykonání zbytku nevykonaného trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře sedmi roků, bylo totiž Okresním soudem v Ústí nad Labem podle § 419 trestního zákoníku rozhodnuto teprve dne 3. 2. 2023 pod č. j. 1 T 7/2008-201). Soud měl nicméně i bez tohoto rozhodnutí pro závěr o vině obviněného vyhodnotit jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 trestního řádu, zda v době od 12. 4. 2015 do 15. 5. 2015 nadále existoval předmětný trest zákazu činnosti, jehož nerespektováním by obviněný naplnil zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, či bylo nutno uzavřít, že výkon předmětného trestu zákazu činnosti byl s ohledem na § 419 trestního zákoníku již v této době zcela vyloučen, a obviněný se tak nemohl svým jednáním dopustit jeho maření. Krajský soud v Ústí nad Labem uvedené pochybení nenapravil, když nepostupoval důsledně v intencích § 254 odst. 1 trestního řádu a věc nepřezkoumal ze všech potřebných hledisek. Důsledkem tohoto pochybení byla i nesprávná aplikace § 256 trestního řádu. 5. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. v § 254 odst. 1 a § 256 trestního řádu a v řízení, které mu předcházelo, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, v § 9 odst. 1 trestního řádu, § 419 trestního zákoníku, § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu a § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil obě napadená rozhodnutí v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 trestního řádu. 6. Obviněný nevyužil svého práva a ke stížnosti ministra spravedlnosti se nevyjádřil. 7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti uvedl, že se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje a argumentaci ministra spravedlnosti považuje za správnou. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle závěrečného návrhu ministra spravedlnosti s tím, že rozsudek soudu nalézacího může být zrušen jako součást řízen