3 Tz 87/2012 — Nejvyšší soud

3 Tz 87/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 1. 2013 Spisová značka:3 Tz 87/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TZ.87.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. § 1 odst. 1 předpisu č. 119/1990Sb. § 1 odst. 2 předpisu č. 119/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 87/2012-37ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného V. B., zemřelého obviněného J. K., a obviněného J. K., proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 14. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 8/91, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. takto: Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 14. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 8/91, byl porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb., a v řízení, které mu předcházelo též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v tehdy účinném znění v neprospěch obviněných V. B., J. K. a J. K. Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obvinění V. B., J. K. a J. K. byli rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 7. 1. 1954, sp. zn. T 109/53, který nabyl právní moci dne 7. 1. 1954, uznáni vinnými trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb., jehož se dopustili tím, že dne 7. 11. 1953 ve svém útvaru v K. po nástupu základní vojenské služby tuto odmítli vykonávat a odvolávali se na své náboženské přesvědčení. Za to byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to obviněný V. B. k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, obviněný J. K. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a obviněný J. K. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 43 tr. zákona č. 86/1950 Sb., byla u všech obviněných vyslovena ztráta čestných práv občanských a dočasná ztráta práv uvedených v § 44 odst. 2 tr. zákona č. 86/1950 Sb., a to na dobu tří roků. Všichni byli zavázáni uhradit náklady trestního řízení zálohované státem jednou třetinou. Obviněný J. K. podal na Generální prokuraturu ČSFR, Hlavní vojenskou prokuraturu dne 14. 10. 1990 podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Podnět byl s poukazem na ustanovení § 4 písm. c) novely zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, postoupen bývalému Vojenskému obvodovému soudu v Brně jako návrh na přezkumné řízení. Obviněný J. K. podal dne 14. 4. 1991 na bývalý Vojenský obvodový soud v Brně návrh na zahájení rehabilitačního řízení. Dne 19. 2. 1991 pod sp. zn. ORP 60/91 podal podle § 5 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., bývalý vojenský obvodový prokurátor v Brně návrh na zahájení přezkumného řízení podle § 4 písm. c) cit. zákona u obviněných J. K. a V. B. V rehabilitačním řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., býv. Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 14. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 8/91, rozhodl tak, že rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 7. 1. 1954, sp. zn. T 109/53, podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., zrušil ve výroku o trestu a podle § 14 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Usnesení nabylo právní moci u obviněných J. K. a J. K. dne 14. 11. 1991 a u obviněného V. B. dne 10. 12. 1991. Usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 19. 12. 1991, sp. zn. 2 Rtv 8/91, bylo rozhodnuto tak, že obvinění V. B., J. K. a J. K. jsou účastni amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960 a podle článku V. z důvodů části II. čl. III. rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii bylo zastaveno jejich trestní stíhání pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. Obvinění V. B., J. K. a J. K. prostřednictvím obhájce dne 9. 1. 1992, tj. v zákonné lhůtě 15 dnů, podle § 15 odst. 3 zák. č. 119/1990 Sb. prohlásili, že trvají na projednání věci. Následně bylo rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 6. 2. 1992, sp. zn. 2 Rtv 8/91, rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 7. 1. 1954, sp. zn. T 109/53, kterým byli obvinění V. B., J. K. a J. K. uznáni vinnými trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/50 Sb., se podle § 227 tr. ř. trest neukládá. Tento rozsudek nabyl právní moci u obviněných J. K. a J. K. dne 25. 2. 1992 a u obviněného V. B. dne 26. 2. 1992. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných V. B., J. K. a J. K., a to proti usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 14. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 8/91. Tímto usnesením a také navazujícím rozsudkem ze dne 6. 2. 1992 byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v tehdy účinném znění ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. a v ustanovení § 1 odst. 1, odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. v neprospěch obviněných V. B., J. K. a J. K. V odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na zákonná ustanovení § 1 odst. 1, odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, § 270 odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v tehdy účinném znění s tím, že býv. Vojenský obvodový soud v Brně v rámci rehabilitačního řízení podle těchto ustanovení nepostupoval. Z napadeného rozsudku je podle stěžovatele patrno, že soud vycházel ze zjištění, že důvodem odmítnutí vojenské služby obviněnými bylo náboženské přesvědčení. V průběhu rehabilitačního řízení však nebyla vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněných, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi realizovat. Nebylo také přiměřeně vzato v úvahu ani základní lidské právo obviněných vyplývající z čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv, tedy právo na svobodu svědomí, jež nelze zaměňovat se svobodou víry ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. S ohledem na výše uvedené a vzhledem k čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze jednání obviněných spočívající v odmítnutí konání vojenské služby, jímž v podstatě pouze realizovali svoje základní práva a svobody, považovat za trestný čin. Z tohoto pohledu lze usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 14. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 8/91, vytknout závěr o správnosti výroku o vině. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 14. 11. 1991, sp. zn. 2 Rtv 8/91, byl v neprospěch obviněných V. B., J. K. a J. K. porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v tehdy účinném znění, ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a aby zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, zejména navazující rozsudek býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 6. 2. 1992, sp. zn. 2 Rtv 8/91. Následně pak stěžovatel navrhl, aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/50 Sb. se dopustil ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební povin