30 Cdo 1128/2025 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1128/2025-597 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 600 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 115/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, č. j. 30 Co 299/2024-565, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, č. j. 30 Co 299/2024-565, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení po žalované původně domáhal zaplacení částky 2 754 551 Kč, která sestávala z částky 1 000 000 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl v důsledku svého nezákonného trestního stíhání pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jež bylo vedeno u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 11/2019 a v jehož závěru byl pravomocně zproštěn obžaloby, z částky 154 551 Kč, kterou žalobce vynaložil v uvedeném trestním řízení na svou obhajobu, a z částky 1 600 0000 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, k němuž mělo u žalobce v důsledku předmětného trestního stíhání dojít. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně svým prvním rozsudkem, který v této věci vydal dne 13. 9. 2022 pod č. j. 17 C 115/2020-307, řízení ve vztahu k částce 6 115,41 Kč zastavil, a to v reakci na částečné zpětvzetí žaloby ohledně části nároku na náhradu nákladů žalobcovy obhajoby (když řízení o zbývající části tohoto nároku již bylo k částečnému zpětvzetí žaloby zastaveno dříve), načež co do částky 2 600 000 Kč zahrnující náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a náhradu za ztížení žalobcova společenského uplatnění žalobu zamítl. Městský soud v Praze, který jako soud odvolací rozhodoval o odvolání směřujícím proti zamítavému výroku uvedeného rozhodnutí, poté rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 30 Co 379/2022-339, rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu jeho nezákonným trestním stíháním částku 10 000 Kč, v částce 990 000 Kč připadající na zbytek tohoto nároku uvedený rozsudek potvrdil, a ve zbývající části zahrnující požadovanou náhradu za ztížení žalobcova společenského uplatnění ve výši 1 600 000 Kč a výrok o nákladech řízení uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. 3. Soud prvního stupně poté svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. 5. 2024, č. j. 17 C 115/2020-529, žalobu v její zbývající části opět zcela zamítl (výrok I) a rozhodl jak o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II), tak i o povinnosti obou účastníků nahradit náklady řízení vzniklé státu (výroky III a IV). 4. V rámci skutkových zjištění, ke kterým soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků řízení, tento soud uvedl, že žalobce byl dne 3. 5. 2018 vykázán příslušníkem Policie ČR z domu č. p. XY v obci XY, část XY, v němž bydlel společně se svou manželkou a dětmi, proti čemuž žalobce podal námitky, kterým však nebylo vyhověno. K návrhu žalobcovy manželky M. D. a jeho nevlastního syna J. D. poté Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. 0 Nc 1003/2018-7, nařídil předběžné opatření, kterým žalobci uložil povinnost zdržet se vstupu do obydlí nacházejícího se na zmíněné adrese i do jeho bezprostředního okolí a zdržet se setkávání a navazování kontaktů se jmenovanými navrhovateli, jakož i jejich sledování a obtěžování. Toto usnesení bylo poté potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 5. 2018, č. j. 70 Co 225/2018-21. Usnesením orgánu Policie ČR ze dne 2. 10. 2018, č. j. KRPN 58030-74/TČ-2018-140971-PT, které bylo žalobci doručeno dne 5. 10. 2018, bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro podezření ze spáchání výše uvedeného trestného činu, načež dne 28. 2. 2019 byla proti němu podána u Okresního soudu v Šumperku obžaloba. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 3. 10. 2019, č. j. 4 T 11/2019-668, byl žalobce podle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, který mu byl kladen za vinu. Poté, co Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl o odvoláních, jimiž byl uvedený rozsudek napaden, když odvolání žalobcovy manželky (coby poškozené) odmítl a odvolání státního zástupce zamítl, nabyl tento rozsudek dne 6. 1. 2020 právní moci. 5. Skutková zjištění týkající se žalobcova zdravotního stavu a otázky příčinné souvislosti mezi ním a jeho trestním stíháním soud prvního stupně čerpal zejména z písemného znaleckého posudku vypracovaného dne 22. 1. 2024 soudem ustanoveným znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Michalem Hronem a z výslechu tohoto znalce. Z tohoto důkazu zjistil, že žalobce trpí přetrvávající depresivní poruchou středně těžkého stupně s tím, že ke vzniku tohoto jeho stavu vedlo vyčerpání způsobené vícero příčinami zahrnujícími rodinnou situaci, rozvodové řízení, omezenou pracovní schopnost po tělesných úrazech, pracovní přetížení, osobnostní reaktivitu žalobce i jeho trestní stíhání. Jmenovaný znalec u žalobce naopak neshledal přítomnost depresivní poruchy závažného charakteru, kterou u něj dle lékařských zpráv ze dne 20. 8. 2021, 29. 4. 2022 a 11. 7. 2022 (které měl znalec k dispozici) diagnostikovala jeho ošetřující psychiatrička M. H., jež žalobcovu diagnózu charakterizovala jako přetrvávající změnu osobnosti po katastrofické zkušenosti, anamnesticky posttraumatickou stresovou poruchu. Uvedeným rozdílem v obou diagnózách pak soud prvního stupně odůvodnil, proč při svém rozhodování nevycházel též z obsahu žalobcem předloženého znaleckého posudku zpracovaného dne 12. 4. 2023 znalkyní z oboru klinické psychologie PhDr. Marcelou Langovou Šindelářovou (který se rovněž vyjadřoval k příčinám žalobcova zdravotního stavu), když uvedl, že tato znalkyně ve svém posudku vycházela z nesprávné diagnózy stanovené H. Z téhož důvodu soud prvního stupně neshledal ani důvod k vypracování revizního znalečného posudku. 6. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z aplikace zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), jakož i zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), která soud prvního stupně v rozsudku ocitoval, dospěl tento soud k závěru, že žalobě nelze v její zbývající části vyhovět. Mezi žalobcovým zdravotním stavem, jak byl zjištěn z posudku (a následného výslechu) znalce MUDr. Michala Hrona, a jeho nezákonným trestním stíháním totiž není dán vztah příčinné souvislosti, neboť jeho trestní stíhání nebylo jedinou ani převažující příčinou žalobcových psychických obtíží, na něž mělo vliv více faktorů působících současně nebo v rychlém sledu za sebou. 7. K odvolání žalobce a žalované poté ve věci znovu rozhodoval odvolací soud, který v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II tento rozsudek změnil jen co do výše nákladů, které je žalovaná povinna žalobci nahradit, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), ve výrocích III a IV tento rozsudek změnil tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu uložil pouze žalobci (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a závěrem rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). 8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která zhodnotil jako správná a dostatečná, vycházejí-li ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce, jehož odbornost odpovídá žalobcem tvrzené diagnóze a který měl při své práci k dispozici též znalecký posudek z oboru klinické psychologie zpracovaný znalkyní PhDr. Marcelou Langovou Šindelářovou, na nějž při svém výslechu též reagoval. Dokazování nicméně dále doplnil nejnovější lékařskou zprávou M. H. ze dne 4. 10. 2024, z níž odvolací soud zjistil, že žalobce do okamžiku svého vykázání ze svého obydlí neprožil větší stres a neměl ani žádné psychické problémy. Jmenovaná lékařka žalobcovu diagnózu nadále specifikovala jako přetrvávající změnu osobnosti po katastrofické zkušenosti a posttraumatickou stresovou poruchu a dodala, že trestním stíháním