30 Cdo 1199/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1199/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 6. 2021 Spisová značka:30 Cdo 1199/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1199.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Dovolání (vady) Vady podání Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Promlčení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 79 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1199/2021-503 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců: a) P. P. K., bytem XY, Švýcarská konfederace, b) A. M. K., bytem XY, Švýcarská konfederace, c) G. R. B., bytem XY, Spojené státy americké, d) F. Ž., bytem XY, Rakouská republika, e) D. A. S., bytem XY, Rumunsko, f) M. A. M., bytem XY, Rumunsko, všech zastoupených JUDr. Tomášem Průšou, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí 681/3, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/7, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 23 798 360 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 68 C 105/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 35 Co 114/2020-468, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 35 Co 114/2020-468, v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodní soud pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2019, č. j. 68 C 105/2011-435, potvrzen ve vztahu k částce 10 992 850 Kč a k výroku o nákladech řízení, a ve výroku II o nákladech odvolacího řízení a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2019, č. j. 68 C 105/2011-435, ve výroku I o zamítnutí žaloby ve vztahu k částce 10 992 850 Kč a ve výroku II o nákladech řízení se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 9. 2019, č. j. 68 C 105/2011-435, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalované zaplacení částky 23 798 360 Kč (výrok I), a současně žalobcům uložil nahradit žalované náklady řízení (výrok II). 2. Uvedenou částku žalobci požadovali jednak z titulu náhrady škody, jednak z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, oboje pak s poukazem na nesprávný úřední postup Úřadu městské části Praha – Zbraslav. Tento nesprávný úřední postup se dle žalobních tvrzení vztahoval ke správnímu řízení, jehož předmětem bylo zrušení národní správy zavedené výměrem Místního národního výboru ve Zbraslavi ze dne 28. 4. 1949 nad nemovitými věcmi žalobců (aktuálně se jedná o pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemky parc. č. XY a XY, vše v katastrálním území XY, obec XY). Dovozován byl předně z nepřiměřené délky tohoto řízení, které trvalo od 10. 3. 2005 do 9. 9. 2010, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla zmíněná národní správa zrušena, a dále z toho, že zmíněný úřad v době od 1. 1. 1990 do 10. 3. 2005 tuto národní správu nezrušil z úřední povinnosti. Výši požadované částky žalobci vyčíslili jako součet částky 11 000 000 Kč (částka 2 000 000 Kč za každý rok trvání řízení, po které žalobci nemohli předmětné nemovitosti prodat, pronajmout či jinak užívat, zahrnující též náklady vynaložené na právní zastoupení v řízení o zrušení národní správy a v řízení o kompetenčním sporu, jenž byl v této souvislosti rovněž veden, ve výši 7 150 Kč), částky 1 298 360 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu odpovídající částce 236 065 Kč za každý rok trvání řízení), částky 9 100 000 Kč (škoda odpovídající ušlému obvyklému nájemnému z nájmu předmětných nemovitostí ve výši 50 000 Kč měsíčně za období od 1. 1. 1990 do 10. 3. 2005) a částky 2 400 000 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobce postihla v důsledku nečinností úřadu v době od 1. 1. 1990 do 10. 3. 2005, a to ve výši 150 000 Kč za každý započatý rok této nečinnosti). 3. V rámci skutkových zjištění, která soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil, tento soud předně uvedl, že žalobci jsou stávajícími podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, přičemž popsal vývoj vlastnických vztahů vážících se k těmto nemovitostem od roku 1918 do roku 2005, kdy právní předchůdkyně žalobců a) a b) R. K. D. S. podala spolu se žalobcem c) na Úřad městské části Praha – Zbraslav návrh ze dne 10. 3. 2005, v němž žádala o zrušení národní správy zavedené nad těmito nemovitostmi výměrem Místního národního výboru ve Zbraslavi ze dne 28. 4. 1949. Dále soud prvního stupně vylíčil průběh řízení, které bylo o této žádosti posléze vedeno a vyústilo ve vydání rozhodnutí Úřadu městské části Praha – Zbraslav ze dne 28. 8. 2010, sp. zn. 0609/2009/OMP, jímž byla předmětná národní správa zrušena. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 9. 9. 2010. Nárok na „odškodnění svých nároků“, jež jsou předmětem tohoto řízení, přitom žalobci předběžně uplatnili u Ministerstva financí a u Úřadu městské části Praha – Zbraslav již dne 10. 2. 2009. 4. Po právním posouzení uvedených skutkových závěrů a poté, co soud prvního stupně zkonstatoval, že organizační složkou státu, jež je v tomto řízení příslušná jednat za stát, je v souladu s § 6 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a s § 7 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (neboť v předmětných nemovitostech byla až do zrušení národní správy provozována mateřská škola), dospěl tento soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Co se týče požadavku žalobců na přiznání finančního zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, jejíž vznik spadá do doby od 1. 1. 1990 do 10. 3. 2005, tehdejší právní úprava představovaná zákonem č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a poté již zmíněným zákonem č. 82/1998 Sb. takový nárok neznala. Ten byl totiž do zákona č. 82/1998 Sb. včleněn až novelou provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., jež nabyla účinnosti dne 27. 4. 2006. Nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu by tak bylo možné žalobcům přiznat až za dobu od 27. 4. 2006. Vyhovět žalobě v této části však v daném případě brání skutečnost, že předmětný nárok je vzhledem ke znění § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a k okamžiku podání žaloby v této věci, který připadl na den 9. 9. 2011, promlčen. Náhradu za výdaje vynaložené „v souvislosti se zrušením národní správy, a to ve správním řízení“, pak nebylo možné dle soudu prvního stupně žalobcům přiznat proto, že účastníky tohoto řízení byla jen právní předchůdkyně žalobců a) a b) spolu se žalobcem c), přičemž nadto „náklady správního řízení nesou účastníci sami“. 5. K odvolání žalobců ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, který v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 6. Odvolací soud přisvědčil skutkovým závěrům soudu prvního stupně, a to pouze s tím rozdílem, že k předběžnému uplatnění vznesených nároků u Ministerstva financí a u Úřadu městské části Praha – Zbraslav došlo až dne 11. 2. 2009. Následně odvolací soud přisvědčil i jeho právnímu posouzení věci, jež označil za „v zásadě správné“. V této souvislosti zrekapituloval jednotlivé nároky, které žalobci žalobou podanou dne 9. 9. 2011 vůči žalované vznesli, načež uzavřel, že k promlčení části zažalovaného nároku reprezentovaného částkami 11 000 000 Kč a 1 298 360 Kč došlo šest měsíců po pravomocném skončení posuzovaného řízení, tedy konkrétně dne 9. 3. 2011. Ke stavění promlčecí doby podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. z důvodu předběžného uplatnění nároku u žalované ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 téhož zákona zde přitom nedošlo, a to „s ohledem na datum uplatnění nároku u povinného“. Vyhovění žalobě stran částky 7 150 Kč, jež byla zahrnuta do požadavku na zaplacení zmíněné částky 11 000 000 Kč, nadto brání i znění § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., neboť Nejvyšší správní soud v rozsudku, jenž byl v rámci posuzovaného řízení