30 Cdo 130/2010 — Nejvyšší soud

30 Cdo 130/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2011 Spisová značka:30 Cdo 130/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.130.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právo na odpověď Dotčené předpisy:§ 35 předpisu č. 231/2001Sb. § 37 předpisu č. 231/2001Sb. § 38 předpisu č. 231/2001Sb. § 39 předpisu č. 231/2001Sb. § 243b odst. 2 o. s. ř. § 243b odst. 5 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 130/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce, Statutárního města Ostrava, se sídlem v Ostravě, Prokešovo nám. 8, IČ 00845451, zastoupeného JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě-Slezská Ostrava, Občanská č. 18, proti žalované České televizi, se sídlem v Praze 4, Kavčí Hory, IČ 00027383, zastoupené Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, o uveřejnění odpovědi, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 34 C 51/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2009, č.j. 1 Co 85/2009-109, takto: I. Dovolání žalované proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, se zamítá; jinak se toto dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. října 2008, č.j. 34 C 51/2007-89, zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou uveřejnit v nejbližším publicistickém pořadu Reportéři ČT odpověď žalobci v následujícím znění: „Dne 22.1.2007 byla v tomto pořadu vysílána reportáž obsahující skutkové tvrzení „A další podivný krok. Město bez výběrového řízení odprodalo pozemky na K. vybranému investorovi“. Uvedené tvrzení není pravdivé, statutární město Ostrava prodalo pozemky na území K. na základě veřejné developerské soutěže, vyhlášené usnesením zastupitelstva v r. 2005, a to vítězi této veřejné developerské soutěže, jehož projekt byl vybrán zastupitelstvem statutárního města Ostravy, jakožto projekt nejlépe odpovídající soutěžním podmínkám stanoveným v rámci veřejné developerské soutěže. Dále reportáž obsahovala skutkové tvrzení „Nakonec se ale bude na K. stavět. Co jiného než hypermarkety“. Uvedené tvrzení není pravdivé, neboť v souladu s vybraným soutěžním projektem konkretizovaným ve věcném harmonogramu výstavby, ujednaným ve smlouvě o prodeji pozemků uzavřené s vítězem developerské soutěže, bude na území K. o celkové výměře cca 232.162 m² realizována výstavba objektů obchodního charakteru na území cca 85.093 m², výstavba objektů kancelářského charakteru na území o rozloze cca 59.738 m², výstavba objektů bytového charakteru na území o rozloze cca 68.728 m², výstavba objektů určených pro zábavu a sport na území o rozloze cca 8.826 m² a výstavba objektů určených pro kulturu na území o rozloze cca 10.377 m². Dále reportáž obsahovala skutkové tvrzení „Osud K. zaměstnává policii i soudy“. Uvedené skutkové tvrzení není pravdivé, neboť není známo, že by v současné době probíhalo šetření policejních orgánů či soudní řízení, týkající se veřejné developerské soutěže vyhlášené statutárním městem Ostrava v r. 2005 pod označením „K. 2006“ na vyhledání zájemce o koupi pozemků v lokalitě K. za účelem jejich zastavění, či smlouvy o prodeji pozemků uzavřené statutárním městem Ostrava s vítězem veřejné developerské soutěže.“ Soud prvního stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně poukázal na právní úpravu obsaženou v ustanovení § 35 odst. 1 a 2, § 37 odst. 1, 2, 3, § 38 odst. 2 a § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „Zákon“) a dospěl k závěru, že žaloba není po právu. Dovodil, že navrhovaná odpověď je formulována tak, že se nejedná o odpověď žalobce, ale o odpověď žalobci a že již sama tato skutečnost způsobuje nemožnost žalobě vyhovět, neboť je v rozporu s ustanovením § 35 Zákona. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby byla skutečnost, že z požadovaného textu odpovědi, která měla být zaslána žalované nebylo patrno, jaký pořad má být předmětem sporu a pokud tomu tak je až v navrhovaném výroku rozsudku, pak jde o jinou než dříve požadovanou odpověď, stejně jako v případě, že odpověď obsahuje pasáže „uvedené tvrzení není pravdivé“, když ani tato část v žádosti o odpověď nebyla obsažena. Nepovažoval rovněž za osvědčené, že by developerská soutěž byla vyhlášena usnesením zastupitelstva v roce 2005 a dále přihlížel k tomu, že text požadované odpovědi je zhruba pětkrát delší než napadená část odvysílaného pořadu. Porovnáním rozsahu odvysílaných předmětných tvrzení a rozsahu navrhované odpovědi soud dovodil její nepřiměřenost a poukázal i na to, že navrhovaná odpověď nadto potvrzuje, že na území K. mají být objekty obchodního charakteru více než z 36 %, a že značná část odpovědi nekoresponduje s napadenou informací. Konečně poslední tvrzení, že osud K. zaměstnává policii a i soudy, soud nepovažoval za zásah do práv žalobce, neboť šlo o informaci pravdivou, když zaměstnávala minimálně uvedený soud a záležitostí se zabývaly i policie a soudy v rámci trestního stíhání Ing.arch. J. S. O odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července 2009, č.j. 1 Co 85/2009-109, jímž rozsudek soudu prvního stupně změnil potud, že žalovaná je povinna uveřejnit v nejbližším publicistickém pořadu Reportéři ČT, vysílaném po uplynutí 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, následující odpověď žalobce: „Dne 22.1.2007 byla v tomto pořadu odvysílána reportáž obsahující skutková tvrzení: 1/ Město bez výběrového řízení odprodalo pozemky na K. vybranému investorovi. 2/ A nakonec se bude v K. stavět. Co jiného než supermarkety. Statutární město Ostrava prodalo pozemky na území K. na základě veřejné developerské soutěže, vyhlášené usnesením zastupitelstva v roce 2005, a to vítězi této veřejné developerské soutěže, jehož projekt byl vybrán zastupitelstvem Statutárního města Ostravy. V souladu s vybraným soutěžním projektem, konkretizovaným ve věcném harmonogramu výstavby, ujednaným ve smlouvě o prodej pozemků, uzavřené s vítězem developerské soutěže, bude na území K. o celkové výměře cca 232.162 m² realizována výstavba objektů obchodního charakteru na území cca 85.093 m², výstavba objektů kancelářského charakteru na území o rozloze cca 59.738 m², výstavba objektů bytového charakteru na území o rozloze cca 68.728 m², výstavba objektů určených pro zábavu a sport na území o rozloze cca 8.826 m² a výstavba objektů určených pro kulturu na území o rozloze cca 10.377 m².“ Ve zbývající části pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud poukázal na to, že v usnesení ze dne 19. srpna 2008, č.j. 1 Co 57/2008-87 (správně 1 Co 57/2008-67), kterým byl zrušen předchozí rozsudek soudu prvního stupně, vyslovil závěr, že formální předpoklady pro uplatnění práva na odpověď byly v daném případě splněny, i když v žalobě navrhovaná odpověď je formulována jako odpověď „žalobci“ nikoliv „žalobce“, že nejde o jinou než dříve požadovanou odpověď a že nelze trvat na tom, aby rozsah odpovědi byl shodný s rozsahem tvrzení. Dovodil pak, že první dvě tvrzení žalované (1/ Město bez výběrového řízení odprodalo pozemky na K. vybranému investorovi a 2/ Nakonec se bude v K. stavět. Co jiného než hypermarkety.) jsou zkreslujícími tvrzeními, která byla způsobilá dotknout se dobré pověsti žalobce ve smyslu ustanovení § 19 občanského zákoníku, a proto bylo namístě poskytnout žalobci právní ochranu. Žalovaná neprokázala pravdivost předmětných tvrzení, resp. důkazy navrhla až po poskytnutí poučení soudem podle § 118b občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), konkrétně poté, co byl odvolacím soudem původní rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Šlo tedy o důkazy nepřípustné, které soud prvního stupně správně neprovedl, nicméně je bez jakéhokoli odůvodnění vzal v úvahu v rozhodnutí. Odvolací soud tedy shledal, že odpověď žalobce na obě tato tvrzení je požadována po právu a napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. zčásti změnil. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v požadavku, aby jednotlivé části byly uvozeny větou, že uvedené tvrzení není pravdivé a v požadavku týkajícím se odpovědi na třetí tvrzení žalovaného (Osud K. zaměstnává policii i soudy), byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrzen. Odvolací soud ke třetí části odpovědi uvedl, že není rozhodné, zda je či není žalo