30 Cdo 1575/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1575/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1575/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1575.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Břemeno tvrzení Břemeno důkazní Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a předpisu č. 82/1998 Sb. § 118a o. s. ř. § 213a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1575/2025-187 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Lukášem Koudelem, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 1312/6, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/5, o zaplacení částky 631 870,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 188/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 58 Co 8/2025-155, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2025, č. j. 58 Co 8/2025-160, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 58 Co 8/2025-155, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2025, č. j. 58 Co 8/2025-160, se v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 10. 2024, č. j. 65 C 188/2023-113, potvrzen ve výroku I a ve výroku II co do částky 91 044,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 21. 8. 2023 do zaplacení, jakož i v části tohoto výroku, kterou byl uvedený rozsudek obvodního soudu změněn tak, že se žaloba zamítá co do částky 19 476,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 21. 8. 2023 do zaplacení, a dále ve výroku II o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení po žalované domáhá zaplacení částky 631 870,40 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace, které bylo vedeno u Západočeské univerzity v Plzni pod sp. zn. PR-P 732/10, poté u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a následně u Krajského soudu v Plzni, Nejvyššího správního soudu a u Ústavního soudu, s tím, že svůj žalobní požadavek vztáhl pouze na část posuzovaného řízení spadající do doby od 21. 4. 2017 do 29. 8. 2022 (dále též jen „posuzované řízení“). 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 10. 2024, č. j. 65 C 188/2023-113, žalobu co do částky 521 349,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 8. 2023 do zaplacení zamítl (výrok I) a současně rozhodl o povinnosti žalované žalobci zaplatit částku 110 520,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 8. 2023 do zaplacení (výrok II) a žalovanou zavázal k náhradě žalobcových nákladů řízení (výrok III). 3. V rámci skutkových zjištění, ke kterým soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků řízení, tento soud uvedl, že žalobce dne 30. 11. 2010 podal u Západočeské univerzity v Plzni (dále též jen „univerzita“) žádost o uznání svého zahraničního vysokoškolského vzdělání v oboru právo, které získal na Zakarpatské státní univerzitě. Tuto žádost univerzita poprvé zamítla rozhodnutím ze dne 27. 4. 2011, č. j. PR-P-732/10, které však bylo na základě žalobcova odvolání ze dne 17. 5. 2011 zrušeno za současného vrácení věci univerzitě k dalšímu řízení, což se stalo rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též jen „ministerstvo školství“) ze dne 24. 9. 2012, č. j. MSMT-41313/2012-30, načež byla žalobcova žádost zamítnuta podruhé, a to rozhodnutím univerzity ze dne 21. 3. 2014, č. j. ZCU 006947/2014. Následovalo další žalobcovo odvolání ze dne 9. 4. 2014, které ministerstvo školství rozhodnutím ze dne 17. 10. 2014, č. j. MSMT-26595/2014-2, zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Posledně uvedené rozhodnutí ministerstva školství žalobce napadl správní žalobou ze dne 1. 12. 2014, na jejímž základě Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. 30 A 145/2014-106 (který nabyl právní moci dne 8. 4. 2016) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil ministerstvu školství k dalšímu řízení. Žádostí ze dne 8. 6. 2016 se žalobce domáhal uplatnění opatření proti nečinnosti, v reakci na níž ministr školství opatřením ze dne 11. 7. 2016, č. j. MSMT 20830/2016-3, přikázal, aby věc byla nejpozději do deseti dnů rozhodnuta, načež ministerstvo školství o žalobcově odvolání proti druhému rozhodnutí univerzity znovu rozhodlo dne 21. 7. 2016 pod č. j. MSMT-22810/2016-1. Rovněž i toto rozhodnutí, jež bylo pro něj nepříznivé, napadl žalobce správní žalobou, jež pocházela ze dne 9. 9. 2016. Dříve, než o ní Krajský soud v Plzni rozhodl, však bylo napadené rozhodnutí zrušeno rozhodnutím ministra školství ze dne 30. 11. 2016, č. j. MSMT 33965/2016-3 (jež nabylo právní moci dne 2. 12. 2016), vydaným ve zkráceném přezkumném řízení zahájeném z moci úřední. Žalobce vzal proto správní žalobu zpět a řízení před správním soudem tak bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2016, č. j. 30 A 152/2016-90, zastaveno. O další žalobcově žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti rozhodl ministr školství opatřením ze dne 14. 3. 2017, č. j. MSMT 1935/2017-4, jímž přikázal o žalobcově věci rozhodnout do čtrnácti dnů. Ostatně žalobce od počátku řízení opakovaně využil i další prostředky směřující k odstranění nečinnosti správních orgánů, které soud prvního stupně konkretizoval v bodě 17 odůvodnění svého rozsudku. O žalobcově odvolaní poté ministerstvo školství znovu rozhodlo dne 20. 4. 2017 pod č. j. MSMT-1333/2017-4, přičemž toto rozhodnutí nabylo téhož dne právní moci. Žalobou ze dne 20. 6. 2017 žalobce u Krajského soudu v Plzni opět navrhl toto rozhodnutí ministerstva školství zrušit, načež byl výzvou ze dne 4. 7. 2017 vyzván k zaplacení soudního poplatku a poté Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 7.2017, č. j. 30 A 106/2017-41, řízení zastavil. Usnesením ze dne 14. 8. 2017, č. j. 30 A 106/2017-49, však uvedený krajský soud toto své rozhodnutí zrušil a žalobce dne 29. 9. 2017 vyzval ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Následoval rozsudek ze dne 25. 9. 2019, č. j. 30 A 106/2017-97, kterým Krajský soud v Plzni podanou správní žalobu zamítl. Poté, co žalobce tento rozsudek napadl kasační stížností ze dne 19. 12. 2019, jej Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 1. 2020, č. j. 2 As 395/2019-15, vyzval k jejímu doplnění a k zaplacení soudního poplatku, čemuž žalobce vyhověl podáním ze dne 24. 2. 2020. Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 2 As 395/2019-42, který nabyl téhož dne právní moci, zamítl. Žalobce proti uvedeným rozhodnutím správních soudů dále brojil podanou ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. II. ÚS 2078/22 (jež nabylo právní moci dne 29. 8. 2022), odmítl. 4. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že za nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení v době od 1. 12. 2010 do 22. 10. 2014, mu bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 37 200 Kč, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 C 65/2015-99. Za dobu od 1. 12. 2014 do 8. 4. 2016 dále obdržel částku 21 300 Kč, jež mu byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 1. 2023, č. j. 12 C 66/2017-309, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 28 Co 155/2023-349, načež za dobu od 26. 7. 2016 do 20. 4. 2017 obdržel na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 2. 2021, č. j. 65 C 12/2019-316 (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 62 Co 145/2021-362), částku 14 741,20 Kč. Celkem tak žalobce dosud na náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěl nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, již obdržel částku 73 241,20 Kč, když jeho žaloba, kterou se domáhal náhrady této újmy též za dobu od 23. 10. 2014 do 30. 11. 2014, resp. od 8. 4. 2016 do 25. 7. 2016, byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2020, č. j. 15 C 27/2017-34, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 51 Co 300/2020-88, zamítnuta. 5. Žalobce svůj požadavek vznesený v tomto řízení předbě