30 Cdo 1814/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1814/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1814/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1814.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Promlčení Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1814/2024-599 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, Ludvíka Svobody 1222/12, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované 1) Města Vrchlabí, se sídlem ve Vrchlabí, Zámek 1, zastoupeného JUDr. Martinou Nyklovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Horní Branné 25, a 2) Města Dvůr Králové nad Labem, se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, náměstí T. G. Masaryka 38, o zaplacení částky 72 213 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 223/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2024, č. j. 17 Co 183/2023-577, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2024, č. j. 17 Co 183/2023-577, se v části výroku II, kterou byl rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 6. 2023, č. j. 30 C 223/2021-534, změněn ve výroku o věci samé ohledně částky 35 509 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky ode dne 27. 8. 2021 do zaplacení tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta, a dále ve výrocích III, IV, V a VI o nákladech řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Trutnově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 6. 2023, č. j. 30 C 223/2021-534, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 72 213 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 27. 8. 2021 do zaplacení (výrok I) a žalované a vedlejším účastníkům 1) a 2) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na zaplacení výše uvedené částky (ve znění po částečném zpětvzetí a rozšíření žaloby ze dne 3. 1. 2022 a částečném zpětvzetí a rozšíření žaloby ze dne 29. 4. 2022) z titulu náhrady škody, kterou žalobce utrpěl v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení vedeného před Městským úřadem Špindlerův Mlýn pod sp. zn. Vyst/Jeb/8/2014, jehož předmětem bylo odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, s nímž souviselo též řízení o určení právní povahy cesty vedené před Městským úřadem Špindlerův Mlýn pod sp. zn. Vyst/Mik/65/2015, před Městským úřadem Vrchlabí pod sp. zn. ORM/2585/2017/Ha a před Městským úřadem Dvůr Králové nad Labem pod sp. zn. 6524-2019 (dále také jen „posuzované řízení“, či „předmětné správní řízení“). Uvedená částka odpovídala nákladům, které žalobce v posuzovaném řízení vynaložil na odměnu své právní zástupkyně připadající na celkem 44 v rozsudku specifikovaných úkonů právní služby, jakož i na náhradu jejích hotových výdajů, náhradu za promeškaný čas a náhradu jejích cestovních výdajů, zvýšených o daň z přidané hodnoty. Žalobce se podanou žalobou domáhal rovněž náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím, o tomto nároku však již bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 7. 12. 2022, č. j. 30 C 223/2021-499. 3. V rámci skutkových zjištění, která soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil, se tento soudu především zabýval jednotlivými úkony, jež žalobce prostřednictvím své advokátky v posuzovaném řízení či v jeho souvislosti učinil. Přitom vzal současně za prokázané, že v předmětném správním řízení docházelo k mnohým a opakovaným pochybením orgánů veřejné moci spočívajícím například v nedodržení lhůt pro vydání rozhodnutí, v nerespektování právního názoru veřejného ochránce práv, v nezabývání se podjatostí pověřených úředních osob, v nezajištění výkonu pravomocného a vykonatelného předběžného opatření, ve vydávání nezákonných rozhodnutí a v nerespektování procesních povinností. Rozhodující správní orgán nezajistil obnovení přístupu k nemovitostem žalobce a dalších osob, nerozhodl o odstranění nedovoleně umístěné překážky zasahující do pozemní komunikace, ani o povaze této cesty, přičemž předběžnou otázkou právní povahy sporné cesty se začal zabývat až po poučení nadřízeného správního úřadu, na základě podnětu samotných účastníků řízení. Realizace jednotlivých úkonů právní služby ze strany právní zástupkyně žalobce přitom vždy vycházela z vývoje daného správního řízení, a to jak z jeho samotné délky, tak i z jeho průběhu, přičemž nesprávný způsob vedení řízení a velké množství pochybení vyvolalo dle soudu prvního stupně potřebu „nepřetržité procesní obrany žalobce“ spojené s výkonem „desítek úkonů v průběhu několika let“. 4. Po právním posouzení uvedených skutkových zjištění, které vycházelo z aplikace v rozsudku citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“, nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci právo na požadované plnění vůči žalované svědčí. V této souvislosti soud prvního stupně předně nepřisvědčil námitce promlčení, kterou v řízení vznesli žalovaná a vedlejší účastník 1). Kromě toho, že tato námitka nezahrnovala specifikaci konkrétních úkonů právní služby, ke kterým směřovala, a tudíž ani určení, jaké části vzneseného nároku se týká, totiž žalobce v době realizace jednotlivých úkonů nemohl předvídat, zda bude předmětné řízení postiženo vadou, a nevěděl, jaká mu v souvislosti s tím vznikne škoda. O tom, že část úkonů byla provedena z důvodu nikoliv standardního průběhu posuzovaného řízení, se přitom žalobce dozvěděl až poté, co v listopadu 2018 proplatil fakturu, kterou mu jeho advokátka vystavila. Běh promlčení lhůty upravené v § 32 odst. 1 OdpŠk proto dle závěru soudu prvního stupně započal nejdříve až okamžikem pravomocného skončení posuzovaného správního řízení, pročež vznesený nárok promlčen není. Dále soud prvního stupně uzavřel, že příčinná souvislost mezi výše zmíněným nesprávným úředním postupem správního orgánu a vznikem nákladů, jež byly na nápravu tohoto úředního postupu vynaloženy, resp. jež by při dodržení správného úředního postupu nevznikly a které zároveň nemohly být uplatněny v průběhu předmětného správního řízení, je nepochybná. Žalobce se přitom domáhá nahrazení nákladů souvisejících pouze se čtyřiceti čtyřmi úkony právní služby z celkového počtu sedmdesáti osmi úkonů, které jeho právní zástupkyně v předmětném správním řízení vykonala, což za situace, kdy se jedná o necelých 60 % provedených úkonů, odpovídá dle soudu prvního stupně okolnostem případu, zejména pak délce posuzovaného řízení a množství pochybení správních orgánů v jeho průběhu. Za současného konstatování, že u žádného ze žalobcem označených úkonů neshledal „samoúčelnost či zjevnou nadbytečnost“, neboť tyto úkony sledovaly svůj hlavní účel, jímž bylo poskytování ochrany porušeným subjektivním právům a právem chráněným zájmům žalobce, a že vznesený nárok nelze omezovat pouze na ty náklady, jež se vztahují k úkonům „jmenovitě určeným k nápravě jednotlivých nesprávností“, neboť takovýto postup by odporoval smyslu a účelu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále také jen „Listina“) a zákona č. 82/1998 Sb., jakož i s poukazem na shodu mezi výší požadované částky a částkami stanovenými vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že lze podané žalobě zcela vyhovět. Přestože žalobce u žalované před zahájením řízení předběžně uplatnil pouze část řešeného nárok