30 Cdo 1871/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1871/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:30 Cdo 1871/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.1871.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Zadostiučinění (satisfakce) Dokazování Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a předpisu č. 82/1998 Sb. § 118a o. s. ř. § 213b odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1871/2025-216 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Z. R., zastoupené Mgr. Lukášem Koudelem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Milešovská 1312/6, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/5, o zaplacení 711 852 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 175/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 58 Co 63/2025-178, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 58 Co 63/2025-178, se v rozsahu výroku I, jímž byl potvrzen zamítavý výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 6. 2024, č. j. 31 C 175/2023-106, ohledně částky 659 494 Kč s příslušenstvím, jakož i v navazujících výrocích o nákladech řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 711 852 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Předmětem žaloby byla část řízení od 24. 10. 2018 do 7. 10. 2022. Za předcházející část řízení od 6. 9. 2010 do 23. 10. 2018 bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve výši 161 699 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 6. 2024, č. j. 31 C 175/2023-106, zamítl žalobu o zaplacení částky 711 852 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že rozhodnutím Západočeské univerzity ze dne 14. 11. 2017, č. j. ZCU 031419/2017, byla zamítnuta žádost žalobkyně o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice získaného na Zakarpatské státní univerzitě prostřednictvím Mezinárodního institutu podnikatelství a práva pro nesplnění podmínky stanovené v § 90 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), neboť studijní program neuskutečňovala instituce oprávněná poskytovat vzdělání srovnatelné s vysokoškolským vzděláním podle tohoto zákona. Odvolání žalobkyně Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím ze dne 16. 10. 2018, č. j. MSMT-32791/2018, zamítlo a potvrdilo napadené rozhodnutí. Dne 19. 12. 2018 podala žalobkyně ke Krajskému soudu v Plzni žalobu na zrušení rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 10. 2018, č. j. MSMT-32791/2018, kterou soud rozsudkem ze dne 30. 12. 2020, č. j. 30 A 317/2018-77, zamítl. Kasační stížnost žalobkyně zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 1 As 102/2021-55. Proti výše označeným rozhodnutím podala žalobkyně ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. III. ÚS 2420/22, odmítl. Dne 9. 10. 2019 podala žalobkyně žalobu k Okresnímu soudu Plzeň-město proti Ministerstvu financí (vedlejším účastníkem na straně žalované byla žalovaná v nynější věci), jíž se domáhala zaplacení částky 344 376,25 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení o uznání bakalářského vzdělání získaného na Moskevském institutu podnikatelství a práva vedeného u Západočeské univerzity v Plzni pod sp. zn. PR-P 607/10, u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Krajského soudu v Plzni trvajícího od 6. 9. 2010 do 11. 10. 2018, a dne 16. 10. 2019 podala žalobu proti Ministerstvu financí o zaplacení částky 335 276,38 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení o uznání magisterského vzdělání získaného na Zakarpatské státní univerzitě vedeného u Západočeské univerzity v Plzni pod sp. zn. PR-P 733/10, u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Krajského soudu v Plzni trvajícího od 1. 12. 2010 do 23. 10. 2018. Obě žaloby byly spojeny ke společnému řízení pod sp. zn. 28 C 326/2019. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 10. 2021, č. j. 28 C 326/2019-472, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 257 766,66 Kč s příslušenstvím. K odvolání všech účastníků byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2022, č. j. 64 Co 60/2022-565, potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 161 699 Kč s příslušenstvím, a v části, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 96 067,66 Kč s příslušenstvím, změněn tak, že byla žaloba zamítnuta. Krajský soud v Plzni přisvědčil poukazu žalované a vedlejšího účastníka na snížený význam obou řízení pro žalobkyni s tím, že si musela být vědoma, že její zahraniční vzdělání nemůže být shledáno rovnocenným studiu oboru právo na tuzemských vysokých školách, které je nezbytným předpokladem pro výkon celé řady právnických profesí, přičemž právě touha stát se právníkem žalobkyni ke studiu i k následné žádosti o jeho uznání vedla. 4. Podáním ze dne 22. 3. 2023 uplatnila žalobkyně svůj nárok u žalované, která přípisem ze dne 22. 9. 2023 konstatovala porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace zahájeného dne 1. 12. 2010. 5. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 1 odst. 1, 3, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3, a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), a dospěl k závěru, že posuzované řízení probíhalo 3 roky 9 měsíců a 18 dnů, přičemž v určité části bylo nepřiměřeně dlouhé. 6. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), určil soud prvního stupně pro výpočet přiměřeného zadostiučinění základní částku 15 000 Kč za rok řízení (7 500 Kč v prvních dvou letech a 1 250 Kč za měsíc), což odpovídá částce 56 998,80 Kč (7 500 Kč v prvních dvou letech, 15 000 Kč za rok, 1 250 Kč za měsíc a 41,60 Kč za den, tj. 7 500 Kč x 2 + 15 000 Kč x 7 + 41,60 Kč x 18). Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni považoval soud prvního stupně za nižší, což konstatoval i Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 10. 6. 2022, č. j. 64 Co 60/2022-565, přičemž za odpovídající považoval snížení základní částky o 30 %. Podle soudu se jedná o typově stejnou věc, pouze odlišnou v tom směru, že se žalobkyně domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu za soudní část řízení ve věci uznání pouze magisterského studia na Zakarpatské státní univerzitě. Soud proto přistoupil ke stejné modifikaci. Dalším důvodem pro snížení základní částky pak byla i skutečnost, že žalobkyně nebyla absolventem akreditovaného zahraničního studijního programu a jí předložený diplom nebyl diplomem zahraniční vysoké školy uznávaným na území Ukrajiny jako doklad o vysokoškolském vzdělání. V důsledku toho posoudil soud prvního stupně význam řízení pro žalobkyni jako nepatrný. Posuzované řízení bylo velmi složité po procesní, skutkové i právní stránce. Procesní složitost byla zvyšována nutností spolupracovat se zahraničními orgány a vyčkávat na sdělení informací z jejich strany, což vyplynulo z rozsudků ve správním řízení a podle soudu vedlo ke snížení základní částky o 10 %. Skutkovou složitost spatřoval soud prvního stupně v nutnosti provést rozsáhlé dokazování, neboť bylo třeb