30 Cdo 2097/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2097/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 2. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2097/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2097.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2097/2021-322 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) nezletilé AAAAA (pseudonym), nar. XY, bytem ve XY, b) M. H., nar. XY, bytem ve XY, c) L. V., nar. XY, bytem v XY, a d) nezletilé BBBBB (pseudonym), nar. XY, bytem ve XY, všech zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované městyse Choltice, se sídlem v Cholticích, Pardubická 78, zastoupeného JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Brněnská 300/31, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 86/2016, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 68 Co 247, 248/2020-282, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 68 Co 247, 248/2020-282, v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 12. 2019, č. j. 29 C 86/2016-203, ve znění doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 3. 2020, č. j. 29 C 86/2016-228, a opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 4. 2020, č. j. 29 C 86/2016-230, potvrzen v části výroku I o zamítnutí žaloby ohledně požadavku žalobkyně a) na zaplacení částky 176 800 Kč a změněn ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a), žalovanou a vedlejším účastníkem, a dále v částech výroků II a III, kterými bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a), žalovanou a vedlejším účastníkem, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 12. 2019, č. j. 29 C 86/2016-203, ve znění doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 3. 2020, č. j. 29 C 86/2016-228, a opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 4. 2020, č. j. 29 C 86/2016-230, v části výroku I o zamítnutí žaloby ohledně požadavku žalobkyně a) na zaplacení částky 176 800 Kč a ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a), žalovanou a vedlejším účastníkem se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 12. 2019, č. j. 29 C 86/2016-203, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 3. 2020, č. j. 29 C 86/2016-228, a opravného usnesení ze dne 14. 4. 2020, č. j. 29 C 86/2016-230, zamítl žalobu, kterou žalobkyně a) požadovala vůči žalované zaplatit částku 340 000 Kč, žalobkyně b) částku 200 000 Kč, žalobce c) částku 160 000 Kč a žalobkyně d) částku 65 000 Kč, přičemž žalobci b) a c) navíc společně požadovali též zaplacení další částky 10 000 Kč. Zároveň s tím rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci, žalovanou i vedlejším účastníkem. 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jejímž prostřednictvím se žalobci domáhali uvedených plnění (vyjma posledně zmíněné částky 10 000 Kč) z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem matričního úřadu městyse Choltice a Krajského úřadu Pardubického kraje spočívajícím v pochybeních provázejících řízení o zápisu žalobkyně a) do matriční knihy narození, jakož i v nepřiměřené délce tohoto řízení, jež vyústilo ve vydání rodného listu žalobkyně a) až v jejím dvacátém měsíci života. Žalobci b) a c) nadto požadovali též náhradu škody ve výši 10 000 Kč, která jim vznikla vynaložením nákladů na právní zastoupení v soudním řízení o určení mateřství k žalobkyni a). 3. V souladu se skutkovým závěrem, který soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil, poté, co dne 15. 1. 2014 žalobce c) oznámil na matrice Úřadu městyse Choltice narození žalobkyně a), k čemuž připojil zápis o určení jeho otcovství souhlasným prohlášením rodičů [tj. žalobkyně b) a žalobce c)], prohlášení o jménu žalobkyně a), rodné listy a občanské průkazy žalobců b) a c), průkaz pro těhotné vystavený na jméno žalobkyně b) a čestné prohlášení žalobce c) o narození dítěte mimo zdravotnické zařízení a bez využití poporodní zdravotní péče, dotčený matriční úřad jej za současného odkazu na znění § 16 odst. 4 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o matrikách“) opakovaně vyzval k tomu, aby předložil další doklady prokazující, že žalobkyně b) je skutečně matkou žalobkyně a). Dále soud prvního stupně podrobně popsal navazující průběh uvedeného řízení, v jehož rámci bylo dne 17. 3. 2014 vydáno rozhodnutí, kterým byl zápis žalobkyně a) do knihy narození zamítnut. Na podkladě podaného odvolání poté ve věci rozhodoval Krajský úřad Pardubického kraje, který uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání. Následovala další série jednání mezi žalobci b) a c) a dotčeným matričním úřadem, v rámci níž úřad tyto žalobce nadále vyzýval k předložení požadovaných dokladů i k osobnímu setkání s nimi a se žalobkyní a), přičemž současně i sám některé listiny vyžádal, načež svým usnesením ze dne 12. 11. 2014, č. j. 974/2014 (jež bylo posléze potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 22. 1. 2015, č. j. KRÚ 2916/2015), řízení přerušil do rozhodnutí příslušného opatrovnického soudu o tom, zda je žalobkyně b) matkou žalobkyně a), jehož vydání dne 24. 11. 2014 u zmíněného soudu inicioval. Okresní soud v Pardubicích následně rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, č. j. 24 Nc 1064/2014-248, který nabyl právní moci dne 4. 8. 2015, určil, že žalobkyně b) je matkou žalobkyně a), a dotčený matriční úřad v reakci na to dne 21. 9. 2015 vydal rodný list žalobkyně a). 4. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z prvostupňovým soudem citovaných ustanovení zákona o matrikách, zejména pak z již zmíněného § 16 odst. 4 tohoto zákona, dále z § 3, § 4 odst. 2 a § 50 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a z § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), dospěl tento soud k závěru, že se dotčený matriční úřad vytýkaného nesprávného úředního postupu nedopustil. Adekvátně totiž reagoval na situaci, kdy mu nebyl předložen žádný doklad jednoznačně svědčící o tom, že žalobkyně b) nezletilou žalobkyni a) skutečně porodila. Kromě toho žalobci b) a c) neposkytli tomuto úřadu potřebnou součinnost, jež byla nezbytná k prokázání uvedené skutečnosti, když byli vedeni údajnou obavou z hrozby sankce, jež by postihla porodní asistentku, která byla u porodu žalobkyně a) přítomna. V posuzovaném řízení nadto nedošlo k žádným průtahům a jeho celková délka nebyla nepřiměřená, nýbrž odrážela procesní komplikace spočívající v opakovaných námitkách podjatosti rozhodujících úředníků, které žalobci b) a c) vznášeli, jakož i v jejich vlastní nečinnosti a odmítavém postoji k osobní návštěvě úřadu, k níž byli vyzváni. Od zákonem předepsaného postupu se matriční úřad neodklonil ani tím, že si podklady pro své rozhodnutí opatřoval také sám, přičemž sám též zjišťoval relevantní okolnosti případu. Nadto soud prvního stupně uzavřel, že mezi vytýkaným postupem správního orgánu a tvrzenou škodou, respektive nemajetkovou újmou, není dán vztah příčinné souvislosti, a ani vznik tvrzené nemajetkové újmy nebyl v řízení prokázán. 5. K odvolání žalobců ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, který v záhlaví označeným rozsudkem napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, zatímco ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci, žalovanou i vedlejším účastníkem tento rozsudek změnil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanou (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a ve vztahu mezi žalobci a vedl