30 Cdo 2286/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2286/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2021 Spisová značka:30 Cdo 2286/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2286.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zadostiučinění (satisfakce) Nemajetková újma (o. z.) Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Pracovněprávní vztahy Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2286/2020-77 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Z. Z., identifikační číslo osoby XY, se sídlem XY, zastoupeného Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Dubská 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, o 53 625 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 21 C 37/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2020, č. j. 12 Co 295/2019-53, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2020, č. j. 12 Co 295/2019-53, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 8. 2019, č. j. 21 C 37/2019-35, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení Okresní soud v Teplicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 8. 2019, č. j. 21 C 37/2019-35, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 53 625 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Dovoláním napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dne 29. 8. 2014 podal u Okresního soudu v Teplicích zaměstnanec nynějšího žalobce (dále jen „zaměstnanec“) proti němu žalobu, jíž se domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru daná mu žalobcem je neplatná. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 9 C 262/2014 (dále jen „posuzované řízení“). Dne 10. 9. 2014 byl zaměstnanec vyzván k úhradě soudního poplatku, dne 19. 9. 2014 byl žalobce (v posuzovaném řízení jako žalovaný) vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, vyjádření zaslal soudu dne 6. 10. 2014 a toto vyjádření bylo následně doručeno zaměstnanci. Dne 13. 2. 2015 bylo nařízeno jednání ve věci na den 18. 5. 2015, při kterém byly prováděny důkazy a jednání bylo odročeno na 29. 7. 2015 z důvodu doplnění dokazování. Při tomto jednání byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku na 7. 10. 2015. Z důvodu omluvy a žádosti zástupkyně žalobce bylo toto jednání nařízené na den 7. 10. 2015 odročeno na den 11. 11. 2015. Usnesením ze dne 8. 9. 2015 byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání s tím, aby byl znalecký posudek podán do 50 dnů od doručení spisu, který byl zaslán znalci dne 16. 10. 2015, a to poté, kdy byla zaplacena účastníky záloha na posudek. Znalecký posudek byl soudu podán dne 25. 2. 2016 a dne 1. 3. 2016 byl znalec soudem vyzván k doplnění znaleckého posudku, který byl doplněn dne 8. 4. 2016, a poté dne 11. 4. 2016 byli účastníci vyzváni k vyjádření ke znaleckému posudku ve lhůtě 20 dnů. Zaměstnanec se ke znaleckému posudku vyjádřil dne 20. 5. 2016 a toto vyjádření bylo zasláno žalobci na vědomí dne 25. 7. 2016. Dne 10. 8. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 22. 9. 2016 soud ve věci nařídil jednání na den 9. 11. 2016, při kterém byl proveden důkaz i znalecký posudek, a jednání bylo za účelem výslechu znalce odročeno na 25. 1. 2017, k němuž se znalec omluvil a byl stanoven nový termín jednání na 20. 3. 2017. Při tomto jednání byl vyslechnut znalec a jednání bylo z důvodu vyčerpání jednacího času odročeno na 5. 6. 2017, které však nebylo z důvodu nepřítomnosti soudkyně konáno a bylo odročeno na 12. 7. 2017, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Dne 12. 10. 2017 bylo účastníkům zasláno písemné vyhotovení rozsudku. Žalobce podal proti rozsudku odvolání dne 17. 10. 2017, zaměstnanec podal odvolání dne 27. 10. 2017 s tím, že odůvodnění odvolání zašle soudu ve lhůtě soudem stanovené. Dne 2. 11. 2017 byl zaměstnanec soudem vyzván k odstranění vad podaného odvolání ve lhůtě 10 dnů a dne 9. 11. 2017 zaměstnanec odvolání k výzvě soudu odůvodnil. K úhradě soudního poplatku z odvolání byl zaměstnanec vyzván dne 22. 11. 2017, soudní poplatek byl zaplacen dne 28. 11. 2017. Dne 14. 12. 2017 byla věc předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dne 18. 4. 2018. Spis byl odvolacím soudem vrácen soudu prvního stupně dne 3. 5. 2018. Dne 5. 6. 2018 bylo písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu odesláno účastníkům. Rozhodnutí ve věci nabylo právní moci dne 6. 6. 2018. Žalobce dne 16. 7. 2018 vyzval žalovanou k zaplacení částky 56 100 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Žalovaná podáním ze dne 2. 5. 2019 nárok žalobce jako nedůvodný odmítla. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, dle nějž v posuzovaném řízení nešlo o skutkově ani právně jednoduchý spor. V posuzovaném řízení (kromě provedení listinných důkazů a výslechů svědků) bylo nutno řešit i odbornou otázku z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání, neboť výpověď byla zaměstnanci žalobcem dána z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti podle § 52 písm. e) zákoníku práce, avšak zaměstnanec tvrdil, a bylo předmětem dokazování, že zdravotní způsobilost pozbyl v důsledku pracovního úrazu a měla mu tak být dána výpověď podle písmene d) téhož ustanovení zákona. Z toho důvodu byl ve věci vypracován znalecký posudek, který byl k výzvě soudu písemně doplňován a znalec byl i v řízení před soudem vyslýchán. Řízení pak probíhalo ve dvou stupních soudní soustavy, přičemž spis byl s odvoláním obou účastníků předkládán k rozhodnutí odvolacímu soudu. V řízení dle závěru soudu nedocházelo k průtahům, které by odůvodnily tvrzený vznik nemajetkové újmy na straně žalobce, a ani celkovou dobu řízení nelze s ohledem na shora uvedené hodnotit jako nepřiměřenou. Odvolací soud k námitkám žalobce dále uvedl, že v posuzovaném řízení nešlo o jednoduchý spor a s ohledem na rozsah nezbytného dokazování lze (byť jde o případ hraniční) považovat celkovou délku řízení za ještě přiměřenou. Za jistou a také jedinou časovou prodlevu mezi jednotlivými úkony soudu v posuzovaném řízení lze považovat dobu od odeslání vyjádření žalobce (v daném řízení jako žalovaného) k žalobě zaměstnanci soudem dne 30. 10. 2014 a dalším jeho úkonem ze dne 13. 2. 2015, kdy soud rozhodl o nařízení prvního jednání ve věci. Jinak všechny úkony soud činil průběžně, plynule (v řadě případů prakticky bezprostředně), a navíc žádný z těchto úkonů nelze hodnotit jako samoúčelný či ryze formální (tzv. úkon pro úkon). Namítal-li žalobce, že bylo-li jednání, které se konalo dne 29. 7. 2015 odročeno na 7. 10. 2015 za účelem vypracování znaleckého posudku a že ještě v době, kdy žádal o odročení tohoto jednání, tj. dne 28. 8. 2015, soudem znalec ustanoven nebyl, pak je na místě uvést, že při jednání konaném právě dne 29. 7. 2015 (jak vyplývá z protokolu o jednání) bylo toto jednání ve skutečnosti odročeno za tím účelem, aby byl dán účastníkům prostor pro formulování vlastních otázek znalci, a že žalobce zaslal soudu okruh otázek na znalce až dne 20. 8. 2015. Ani výtky žalobce, že okresní soud prodlužoval spor tím, že jednak nedostatečně naplánoval jednací čas a jednak, že jednání odročil z důvodu nepřítomnosti soudkyně, nepovažoval odvolací soud za případné. Odročení jednání konaného dne 20. 3. 2017 (pro tzv. vyčerpání jednacího času) bylo důsledkem toho, že znalec, který byl při jednání vyslechnut, se k soudu dostavil se značným časovým zpožděním. Odročil-li pak soud jednání v důsledku nepřítomnosti přísedící (která se omluvila ze zdravotních důvodů a která byla přítomna dosud všem jednáním), pak byl takový postup soudu s ohledem na víceméně již provedené (vyčerpávající) dokazování ve věci zcela legitimní. Odvolací soud sdílel argumentaci žalované ve vztahu k odvolací námitce o významu posuzovaného řízení pro žalobce. Závěr vyslovený ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod čísl