30 Cdo 3262/2008 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3262/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 4. 2010 Spisová značka:30 Cdo 3262/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3262.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 879c obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3262/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce: JEDNOTA, spotřební družstvo ve Frýdku-Místku, se sídlem ve Frýdku-Místku, tř. T.G. Masaryka 1101, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, s adresou pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Ostrava, Ostrčilova 4/2691, 702 17 Ostrava, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. 10 C 334/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2007, č.j. 8 Co 676/2007-67, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radima Struminského, advokáta se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem pozemků parc. č. st. 996 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 590 m2, parc. č. 1082/45 – ostatní plocha o výměře 900 m2, obou zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, na LV 60000 pro katastrální území Krásná pod Lysou Horou, obec Krásná, okres Frýdek-Místek (dále jen „předmětné pozemky“ nebo „předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že byl trvalým uživatelem předmětných pozemků na základě hospodářské smlouvy ze dne 10.1.1972. Podle § 879c zák. č. 103/2000 Sb. se právo trvalého užívání pozemku podle § 70 hospodářského zákoníku zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni účinnosti tohoto zákona, mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Zákon podmínil změnu práva trvalého užívání na vlastnické právo povinností příslušné právnické osoby ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona č. 103/2000 Sb., to je od 1.7.2000, požádat stát o změnu práva užívání na právo vlastnické. Žalobce tyto podmínky splnil a žádost o změnu ze dne 16.1.2001 doručil tehdejšímu Okresnímu úřadu ve Frýdku-Místku dne 25.1.2001, čímž splnil podmínky pro nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem. S účinností od 30.6.2001 bylo ustanovení v § 879c obč. zák. zrušeno zákonem č. 229/2001 Sb. Část druhá uvedeného zákona č. 229/2001 Sb. byla však nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 278/2004 Sb. dnem 31.12.2004 zrušena. Toto zrušení znamená, že začíná opětovně platit ustanovení, které danou problematiku upravovalo předtím a na ustanovení § 879c obč. zák. je třeba ke dni 31.12.2004 pohlížet tak, jako by nikdy nebylo zrušeno. Přes tuto skutečnost Katastrální úřad Moravskoslezského kraje, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek neprovedl zapsání žalobce jako vlastníka výše uvedených nemovitostí s tím, že je nutno doložit souhlasné prohlášení žalované, která však takovéto souhlasné prohlášení odmítla žalobci na jeho žádost vydat. Na podporu žalobní argumentace žalobce poukázal na judikaturu řešící tuto materii. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 6.6.2007, č.j. 10 C 334/2006-33, určil, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí a zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 28.773,- Kč. Vzal za prokázané, že žalobce byl ke dni 1.7.2000 vlastníkem předmětných nemovitostí. Jako vlastník těchto dvou pozemků je zapsána v katastru nemovitostí žalovaná, ačkoli předmětné pozemky byly za základě hospodářské smlouvy ze dne 10.1.1972 tehdejším ONV ve Frýdku-Místku odevzdány do trvalého užívání žalobce a dopisem ze dne 16.1.2001 požádal žalobce Okresní úřad ve Frýdku-Místku o provedení změny práva trvalého užívání na vlastnictví. Žalovaná však odmítla žalobci vydat souhlasné prohlášení k návrhu na zápis vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům. Okresní soud shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, neboť bez rozhodnutí soudu by nemohlo dojít v katastru nemovitostí ke změně zápisu vlastnického práva v jeho prospěch. Z hlediska právního posouzení otázky tzv. „oživení“ předmětných ustanovení § 879c až § 879e obč. zák. v důsledku přijetí a publikace nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. dospěl okresní soud k závěru, že zrušením části 2., článku II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnovil stav založený ustanoveními § 879c až § 879e obč. zák. a v tomto směru je třeba odkázat na konstantní judikaturu. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.11.2007, č. j. 8 Co 676/2007-67, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 25.006,- Kč. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a shodně s ním dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že k předmětným nemovitostem měl na podkladě hospodářské smlouvy ze dne 10.1.1972 zřízeno právo trvalého užívání, když tato smlouva byla platně uzavřena. Námitku odvolatele, tedy žalované, že smlouva je neplatná, poněvadž v ní není uvedena obec, jak bylo stanoveno v § 10 odst. 5 vyhlášky č. 104/1966 Sb., pak odvolací soud zhodnotil jako irelevantní. Smlouva dle závěrů obou soudů obsahuje veškeré podstatné náležitosti stanovené v § 70 hospodářského zákoníku platného v době uzavření smlouvy a to, že zde není uvedena obec, samo o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy. Žalobce také v řízení prokázal, že ve smyslu ust. § 879c odst. 4 obč. zák. ve lhůtě 1 roku ode dne účinnosti ustanovení požádal stát o změnu práva trvalého užívání k těmto předmětným pozemkům na právo vlastnické. Ust. § 879c obč. zák. bylo sice zákonem č. 229/2001 Sb. zrušeno, avšak nálezem Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. byla část 2. článek II. zákona č. 229/2001 Sb. ke dni 31.12.2004 jako protiústavní zrušena. Pokud se týká otázky tzv. „oživení“, pak odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že zrušením části 2., článku II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnovil stav založený ust. § 879c až § 879e obč. zák. Konečně také žalobce prokázal, že pozemky, u nichž je vyznačeno vlastnické právo žalované, souvisí s provozem budovy č.p. 334, když konkrétně slouží k příchodu a příjezdu k této budově. Odvolací soud tedy dovodil, že vzhledem k tomu, že žalobce splnil všechny podmínky podle ust. § 879c odst. 1 obč. zák. i ust. § 879c odst. 4 obč. zák., aby došlo ke změně jeho dřívějšího práva trvalého užívání na právo vlastnické, postupoval okresní soud správně, když žalobě vyhověl. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř., a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam v „posouzení, zda je nutno při aplikaci ust. § 879c obč. zák. přihlížet také ke splnění podmínky trvání vlastnictví budovy nebo stavby stojícím na pozemku, ke kterému má vlastník budovy či stavby zřízeno právo trvalého užívání, po dobu jednoho roku od data 1.7.2000 do 1.7.2001, tedy zda vlastnictví žalobce k budově nebo stavbě na pozemku, k němuž se domáhá určení má trvat i k datu 1.7.2001“. Podle názoru okresního soudu, žalobce jako žadatel se stane vlastníkem pozemku i tehdy, jestliže po podání žádosti převede vlastnictví k budově či stavbě stojící na pozemku, ke kterému měla zřízeno právo trvalého užívání, třetí osobě, a to v době od 1.7.2001. Dovolatelka je přesvědčena o tom, že taková interpretace dovoluje opět „tříštění vlastnických vztahů“ i při aplikaci výše uvedeného ustanovení, když právě v něm byl implicitně obsažen úmysl zákonodárce „sjednotit“ vlastníka pozemku s vlastníkem budovy či stavby na něm stojící. Z uvedeného pak vyplývá požadavek, aby v případě aplikace ust. § 879c obč. zák. soud předně interpretoval toto ustanovení tak, že je nutno zabývat se splněním podmínky trvání